Výzva budoucím i současným politikům

aneb konkurs na zatím 1 hlas v příštích volbách

Když sleduji, jak se chová velká část řádně zvolených poslanců, jaké mají výhody a kam odtékají velké peníze, tak bych málem propadal skepsi, zda se náš politický systém dá nazvat demokracií v jiném než pouze formálním smyslu slova. (V antickém pojmosloví by se jednalo spíše o tyrannis, tedy o vládu finanční aristokracie přivedené k moci lidem za příslib ekonomického růstu - nebo o oligarchii, tedy o vládu zvýhodněné skupiny lidí.) Už v minulých volbách jsem byl nucen rozhodovat se pouze podle kritéria menšího zla, neboť jsem v nabídce nenašel zřetelný program, který bych chtěl podporovat, i kdyby jej ta která strana hodlala dodržovat, což ani nebývá zvykem. Sám princip stranickosti je patrně zaveden příliš striktně a zneužitelně. Obávám se, že v příštích volbách tomu nebude jinak, ale neúčast u nich by nepřímo podpořila ty nejhorší. Obávám se také, že vyostřená diferenciacee na politiky (včetně jejich "sputniků" v nejrůznějších radách a ve finančním světě) a normální lidi podkopává předpoklady demokratického sebeuspořádávání společnosti. Spolu s důrazem na roli ekonomicky v politice by mohla vést až k tomu, že normální člověk by měl na vybranou mezi rolí slušně vykrmovaného a jakžtakž zabavovaného voliče a ústraním svého vnitřního světa. Pak by ovšem hrozil odchod rozumných lidí do vnitřní emigrace a dlouhodobě možná i vzpoura nekulturních tvorů, vedených pouhou závistí vůči svým chlebodárcům a bavičům.

Jsem si vědom toho, že moje neekonomické chápání životních priorit, které mě dělí od marxistů a ODS, asi není většinové, ale to snad neznamená, že bych měl podporovat extrémisty. Zajímalo by mě, zda moje touha po uplatnění přirozených a kulturních priorit v životě je ve své politické dimenzi skutečně zcela okrajová - nebo zda by se našel věrohodný kandidát, kterého bych volil s chutí; či dokonce politická síla, která by se podobný program pokoušela realisticky prosazovat. Nezbývá mi, než abych k otestování užil takovýto tříkrálový "konkurs", jelikož se sám hodlám i nadále zabývat filosofií a náboženstvím antiky a ne politikou. Našel by se kandidát, který by podepsal něco podobného následujícím bodům?

1. Obvyklé náležitosti přijatelného programu:

Stabilita a bezpečnost státu v kontextech NATO a EU (ať už z nadšení nebo třeba jenom z nemožnosti jiné rozumné cesty); zaručení demokratických svobod v duchu lidských práv; snaha o účinné potírání všech forem zločinnosti (od makroekonomické, přes běžnou kriminalitu, po rasismus nebo vandalství) atd., jak je zvykem u slušných lidí.

2. Priority politické:

Definovat plat poslance jako 2-násobek průměrného platu ve státě v předminulém roce (to není vedeno závistí, ale tím, aby poslanec ještě sdílel podobné radosti i starosti jako ostatní lidé - a aby měl zájem na malé inflaci).
Zavázat politiky (i kandidáty) k uveřejnění soupisu majetku před a po funkčním období.
Písemný závazek kandidáta, že bude dodržovat svůj program a nikoliv jiné pokyny, ať už by pocházely odkudkoliv - a že v případě konfliktu mezi zveřejněným programem a vlastním svědomím odstoupí (může pak kandidovat s jiným programem).
Deklarace hlasu pro kandidáta na úřad prezidenta, případně i na jiné důležité posty, o jejichž obsazování se v dané době uvažuje.
Zprůhlednění zákonných norem.

3. Priority v oblasti ekonomické:

Rozpojení vazeb mezi politikou, mediální nekulturou, ekonomikou a organizovaným zločinem.
Minimalizace ekonomického poklesu způsobeného uplatňováním bodů 4 až 6.

4. Priority v oblasti sociální:

Podpora mladých manželství s dětmi (včetně adekvátní bytové politiky).
Vytvoření programu veřejných prací - účast na nich by byla podmínkou podpory v nezaměstnanosti, která by tím pádem mohla být zvýšena.

5. Priority v oblasti přírody i lidské přirozenosti:

Uchování zbytků přírodního bohatství, životaschopnosti i vzhledu krajiny.
Ochrana lidské přirozenosti před denaturací, ať už k ní dochází konceptem jednotného školství nebo expanzí reklamy do role kvazináboženského vzoru životních podob.

6. Priority v oblasti kultury a vzdělání:

Podpora nekomerčních žánrů.
Uchovat pestrou strukturu oborů a specializací v oblasti školství i vědy, včetně těch, které nepřinášejí prvoplánový ekonomický zisk.
Uchovat přístup ke vzdělání i pro méně majetné (ať už jakýmkoliv způsobem), ne však podle představy, že každý má mít maturitu, skoro každý titul Bac. atd., nýbrž podle schopností lidí, odpovídající danému stupni vzdělání a oboru.
Omezit vytváření „trafik" v podobě nejrůznějších ústavů, bakalářských studií a regionálních „fakult". (Některé z nich jsou kvalitní nebo aspoň dobře funkční, ale znám i naprosto odstrašující příklady.)
Chránit dosud nerozkradené zbytky depozitů kulturního dědictví naší země.
Podpora neziskového sektoru spojená s účinnou kontrolou jeho finančních toků.

Z pouhé zvědavosti toto posílám několika veřejně známým osobnostem, ke kterým mám důvěru, aniž bych se s nimi znal osobně.

V Praze, v podvečer tříkrálový roku 2001.

Zdeněk Kratochvíl    

(habilitovaný učitel UK)