Posudek vedoucího magisterské diplomové práce
Martin Žemla:
„Ungrund" aneb kořeny myšlení Jakuba Böhma
Autor si je plně vědom toho, že „pokus rekonstruovat Böhmův jednotný teoreticko-filosofický systém musí být vždy podezřelý, poněvadž něco takového u nejen nikdy nebylo, ale pro povahu jeho myšlení ani být nemohlo" (s. 3). V této studii, která je podstatným rozpracováním postupové práce „Jakub Böhme - ‘Ungrund’ a svoboda", zaměřené ovšem úžeji, proto podává jakási metodická prolegomena k Böhmovu myšlení; sleduje pojmoslovné souvislosti v rámci starší i pozdější německé tradice (scholastická terminologie, Schelling, Kant); ukazuje význačné obrazy, kterými je Böhme zaujat. Následuje komentovaný překlad Theoscopie (Převzácné brány božského nazírání) a soupis Böhmova díla.
Za jednu z myšlenkových os práce považuji napětí mezi intelektem a vůlí, resp. mezi myšlenkovou centrací na první či druhé (přičemž je předem zřejmé, že důraz na vůli staví výklad do intelektuálně rozporuplné situace). MŽ si k popisu tohoto rozporu připravuje půdu kritickým přetvořením Tresmontanova rozliěení na „řecké" (intelektuální) a „hebrejské" (volní) „myšlení" (spíše akcent při volbě zvýslovňovaných obrazů). Lépe než C.T. je si ovšem vědom toho, že jde spíše o šifry, kterými se snažíme popisovat základní rámce (strukturální epistémé), ze kterých vyrůstají naše pojmy a výrazy. Toto rozpětí (spolu s odkazy na interpretaci pana Koyré) pak prostupuje mnoha dílčími tématy práce.
Sledováním metafyzické struktury myšlení bezedna „nalézáme doslova ‘nic’" (s. 46). Proto se MŽ obrací ke sledování Böhmových obrazů bezedna v introspekci, a to v kontextech dobových myšlenkových proudů (včetně alchymie jakožto síly theologie). Jde o témata, která provázejí náboženské myšlení od archaické doby - a která v renesančním prostředí prožívají specifickou formu rozkvětu.
Už úctyhodných 638 odkazů a poznámek a 4 strany soupisu použité literatury svědčí o mimořádné akribii autora. Přihlašuji se k odpovědnosti za radu k tomu, aby alespoň část poznámek byla překládána, neboť v tom spatřuji přínos pro čtenáře, který těžko zvládne danou jazykovou škálu (byť je to prý prohřešek proti pravidlům akademické práce!).
Přiznávám se také, že jsem schopen kontrolovat spíše celkový myšlenkový tok práce a některé dílčí odkazy - a nikoliv všechny údaje a poznámky. Např. mám určitou pochybnost o tom, zda etymologie „theos, deus" jako „deiwos, zářivý nebeský" (s. 49 s odkazem na patřičný slovník) je jediná možná a nejpřípadnější. Nevím.
Práci považuji za velmi přínosnou. Jednoznačně doporučuji, aby byla přijata jako magisterská a navrhuji, aby byla hodnocena stupněm v ý b o r n ě.
Doporučuji také, aby nějaká přístupnější verze byla publikována.
V Praze, 3. září 2001
Zdeněk Kratochvíl
Zpátky na posudky
Zpátky na moji práci na FF UK
Zpátky na úvodní stránku fysis.cz