B 1 až B 21, český překlad

Ukázka českého překladu Hérakleitvých zlomků

Zlomky B 1 až B 21 v číslování Diels-Kranz
(z celkového počtu 144 zlomků)

Neaktualizováno! Aktualizovaná je zatím jenom verze .rtf !

B 1

(Kahn I)

1

Vůči řeči platné vždy nechápaví jsou lidé,

jak předtím než ji slyšeli,

3

tak poté, co uslyší prvně.

Ačkoliv se všechno děje podle této řeči,

5

podobají se nezkušeným,

když zakoušejí taková slova i díla,

7

jak je já vykládám,

když každé rozlišuji podle přirozenosti,

9

a ukazuji, jak to s nimi je.

Ostatním lidem však zůstává skryto, co činí, když bdí,

11

tak jako zapomínají, co činí, když spí.

B 2

(Kahn III)

1

[Pročež Hérakleitos výslovně poukazuje na to,

že všechno konáme a myslíme díky účasti na božské řeči,

3

když krátce poté ještě připojuje:]

Proto je třeba následovat to společné.

5

[‘xynos’ je totiž ‹iónsky› ‘společný’]

Ačkoliv je řeč společná,

7

žijí běžní lidé tak, jako kdyby měli své vlastní vědomí.

B 3

(Kahn XLVII)

1

[Hérakleitos říká, že Slunce má]

šířku lidského chodidla.

B 4

(Kahn App. I)

1

[Kdyby štěstí spočívalo v příjemnostech těla,

pokládali bychom voly za šťastné,

3

když najdou k žrádlu vikev.]

B 5

(Kahn CXVII)

1

Očišťují se marně krví jsouce poskvrněni,

jakoby se někdo, kdo vstoupil do bláta, omýval blátem.

3

Zdálo by se, že šílí, kdyby si nějaký člověk všimnul, že si počíná takto.

A oni se modlí k těmto sochám,

5

jako kdyby si někdo povídal s domy,

a nepoznával, co jsou bohové a héroové zač.

B 6

(Kahn XLVIIIA)

1

[Je zřejmé, že i] Slunce je [nejen]

každý den nové, [jak říká Hérakleitos,]

3

[ale že je ustavičně vždy nové.]

B 7

(Kahn CXII)

1

Pokud by se všechny věci staly dýmem,

nozdry by je rozpoznaly.

B 8

(Kahn LXXV)

1

Protikladné je shodné.

Z neshodných věcí je nejkrásnější harmonie,

3

a všechno vzniká sporem.

B 9

(Kahn LXXI)

1

Oslové by si vybrali spíše podestýlku nežli zlato.

B 10

(Kahn CXXIV)

1

Spojitosti -

celé a necelé, shodné a neshodné,

3

souzvučné a nesouzvučné,

a ze všeho jedno, a z jednoho vše.

B 11

(Kahn LXXVI)

1

Vše, co leze, se pase pod bičem.

B 12

(Kahn L, CXIIIB)

1

[Zénón ‹ z Kitia › o duši říká, že je vnímatelným výparem,

stejně jako Hérakleitos.

3

Ten totiž chtěl dát najevo, že když se duše vypařují,

vždy se stávají duchovními,

5

a proto je přirovnal k řekám, řka:]

Na ty, kdo vstupují do týchž řek,

7

se valí jiné a jiné vody;

avšak i duše se z té vlhkosti vypařují.

B 13

(Kahn LXXII)

1

[A na způsob prasete se s oblibou povaluje v bahně.]

B 14

(Kahn CXV = jen závěr)

1

[Komu věští Hérakleitos z Efesu?]

Tulákům noci:

3

mágům, bakchům,

lénám, mystům;

5

[hrozí jim tím, co bude po smrti, věští jim oheň.]

Jsou [totiž] bezbožně zasvěcováni do mystérií obvyklých u lidí.

B 15

(Kahn CXVI)

1

[Mystickou připomínkou tohoto zážitku jsou fally,

které se po obcích pozvedávají Dionýsovi na počest.]

3

Kdyby to nebylo Dionýsovi,

pro kterého konají průvod a zpívají píseň pro pohlaví,

5

zaměstnávali by se nanejvýš nestydatými věcmi [, říká Hérakleitos];

Hádés a Dionýsos je však tentýž,

7

kterému šílí a běsní.

[Ne tolik kvůli opilosti těla, řekl bych,

9

jako kvůli zavrženíhodné hierofanii bezuzdnosti.]

B 16

(Kahn CXXII)

1

Jak by se mohl někdo skrýt tomu, co nikdy nezapadá?

B 17

(Kahn IV)

1

Běžní lidé si neuvědomují věci takové, v jaké na ně narazí;

nepoznávají je ani tehdy, když se o nich poučí;

3

ale jim samotným se zdají.

B 18

(Kahn VII)

1

Nemá-li naději v beznadějné, nenalezne to,

neboť je to nevypátratelné a nepřístupné.

B 19

(Kahn XVII)

1

[Hérakleitos, káraje jakési lidi, že jsou nevěřící, říká:]

Nejsou schopni naslouchat ani mluvit.

B 20

(Kahn XCVIII)

1

Narodili se, chtějí žít a mít úděly smrti,

ale ještě více odpočívat,

3

a zanechávají děti, aby vznikly úděly smrti.

B 21

(Kahn LXXXIX)

1

Když bdíme, je cokoliv vidíme, smrt;

když spíme, je cokoliv vidíme, spánek.

5

probuzený se dotýká spícího.

B 1	(Kahn I)
1	Vůči řeči platné vždy nechápaví jsou lidé,
	jak předtím než ji slyšeli,
3	tak poté, co uslyší prvně.
	Ačkoliv se všechno děje podle této řeči,
5	podobají se nezkušeným,
	když zakoušejí taková slova i díla,
7	jak je já vykládám,
	když každé rozlišuji podle přirozenosti,
9	a ukazuji, jak to s nimi je.
	Ostatním lidem však zůstává skryto, co činí, když bdí,
11	tak jako zapomínají, co činí, když spí.
B 2	(Kahn III)
1	[Pročež Hérakleitos výslovně poukazuje na to,
	že všechno konáme a myslíme díky účasti na božské řeči,
3	když krátce poté ještě připojuje:]
	Proto je třeba následovat to společné.
5	[‘xynos’ je totiž ‹iónsky› ‘společný’]
	Ačkoliv je řeč společná,
7	žijí běžní lidé tak, jako kdyby měli své vlastní vědomí.
B 3	(Kahn XLVII)
1	[Hérakleitos říká, že Slunce má]
	šířku lidského chodidla.
B 4	(Kahn App. I)
1	[Kdyby štěstí spočívalo v příjemnostech těla,
	pokládali bychom voly za šťastné,
3	když najdou k žrádlu vikev.]
B 5	(Kahn CXVII)
1	Očišťují se marně krví jsouce poskvrněni,
	jakoby se někdo, kdo vstoupil do bláta, omýval blátem.
3	Zdálo by se, že šílí, kdyby si nějaký člověk všimnul, že si počíná takto.
	A oni se modlí k těmto sochám,
5	jako kdyby si někdo povídal s domy,
	a nepoznával, co jsou bohové a héroové zač.
B 6	(Kahn XLVIIIA)
1	[Je zřejmé, že i] Slunce je [nejen]
	každý den nové, [jak říká Hérakleitos,]
3	[ale že je ustavičně vždy nové.]
B 7	(Kahn CXII)
1	Pokud by se všechny věci staly dýmem,
	nozdry by je rozpoznaly.
B 8	(Kahn LXXV)
1	Protikladné je shodné.
	Z neshodných věcí je nejkrásnější harmonie,
3	a všechno vzniká sporem.
B 9	(Kahn LXXI)
1	Oslové by si vybrali spíše podestýlku nežli zlato.
B 10	(Kahn CXXIV)
1	Spojitosti -
	celé a necelé, shodné a neshodné,
3	souzvučné a nesouzvučné,
	a ze všeho jedno, a z jednoho vše.
B 11	(Kahn LXXVI)
1	Vše, co leze, se pase pod bičem.
B 12	(Kahn L, CXIIIB)
1	[Zénón ‹ z Kitia › o duši říká, že je vnímatelným výparem,
	stejně jako Hérakleitos.
3	Ten totiž chtěl dát najevo, že když se duše vypařují,
	vždy se stávají duchovními,
5	a proto je přirovnal k řekám, řka:]
	Na ty, kdo vstupují do týchž řek,
7	se valí jiné a jiné vody;
	avšak i duše se z té vlhkosti vypařují.
B 13	(Kahn LXXII)
1	[A na způsob prasete se s oblibou povaluje v bahně.]
B 14	(Kahn CXV = jen závěr)
1	[Komu věští Hérakleitos z Efesu?]
	Tulákům noci:
3	mágům, bakchům,
	lénám, mystům;
5	[hrozí jim tím, co bude po smrti, věští jim oheň.]
	Jsou [totiž] bezbožně zasvěcováni do mystérií obvyklých u lidí.
B 15	(Kahn CXVI)
1	[Mystickou připomínkou tohoto zážitku jsou fally,
	které se po obcích pozvedávají Dionýsovi na počest.]
3	Kdyby to nebylo Dionýsovi,
	pro kterého konají průvod a zpívají píseň pro pohlaví,
5	zaměstnávali by se nanejvýš nestydatými věcmi [, říká Hérakleitos];
	Hádés a Dionýsos je však tentýž,
7	kterému šílí a běsní.
	[Ne tolik kvůli opilosti těla, řekl bych,
9	jako kvůli zavrženíhodné hierofanii bezuzdnosti.]
B 16	(Kahn CXXII)
1	Jak by se mohl někdo skrýt tomu, co nikdy nezapadá?
B 17	(Kahn IV)
1	Běžní lidé si neuvědomují věci takové, v jaké na ně narazí;
	nepoznávají je ani tehdy, když se o nich poučí;
3	ale jim samotným se zdají.
B 18	(Kahn VII)
1	Nemá-li naději v beznadějné, nenalezne to,
	neboť je to nevypátratelné a nepřístupné.
B 19	(Kahn XVII)
1	[Hérakleitos, káraje jakési lidi, že jsou nevěřící, říká:]
	Nejsou schopni naslouchat ani mluvit.
B 20	(Kahn XCVIII)
1	Narodili se, chtějí žít a mít úděly smrti,
	ale ještě více odpočívat,
3	a zanechávají děti, aby vznikly úděly smrti.
B 21	(Kahn LXXXIX)
1	Když bdíme, je cokoliv vidíme, smrt;
	když spíme, je cokoliv vidíme, spánek.
5	probuzený se dotýká spícího.