Stoupání se nezdá mít žádný konec, a to pořádné hory teprve začínají. Ještě netušíme, zač je toho loket, když chceme chodit podle Pausaniova zbožně vlasteneckého cestopisu z +2. století. Části výpravy se však zmocňuje zbožné nadšení (k nevelkému jásotu jistého chodecky méně zdatného učence, jenž si pak bude lízat rány až v Tripolis). |