Městečko na nejsevernějším kykladském ostrově Andru. Vyznačuje se tím, že je tam přístav, skvělý kemp a autobus. Taky dobré hospody.
Hlavní město ostrova Andru. Má skvělá muzea, od Archeologického, po Moderního umění (Goulandrisovo). Před sto lety tady skoro všechno patřilo rejdařské rodině Empeiriků.
Má kolekci keramiky z geometrické doby (-9. až -7. století) z bývalého městského centra ostrova, „Zagora“; pár archaických soch dovezených kdysi z Naxu a okolí; pár věcí z klasického centra ostrova, „Paleopolis“, včetně římské kopie praxitelovské sochy Herma; taky pár starokřesťanských a byzantských věcí. Sbírka je to docela pěkná a je tam liduprázdno, takže se dá prohlížet i fotit naprosto pohodlně.
Bylo to hlavní město ostrova od -7. nebo -6. století, ale v +5. století bylo zruinováno zemětřesením, kus se dokonce propadnul do moře. Pak je snad nějak obnovili a jeho další zánik je spojený s legendami o dobytí Turky. Teď je to vesnička u silnice o čtvrt km výš. Má však skvělé dědkovské kafenio a budovu místní Archeologické kolekce. Zahradami by se mělo dát sejít k veliké a úplně prázdné pláži, u které je ve vodě vidět potopené antické molo, kousíček nad pláží je kostelík, u něho ruiny klasické Paleopole.
Obsahuje místní nálezy, nejstarší jsou z doby kolem -700. Zlatá doba tady byla evidentně v klasice, helénismu a v raných římských časech. Pár nálezů odtud vybrali do muzea do Chóry a nechali tady jenom kopie. Poslední věci jsou z +4. století.
Výlet z Mesarie podél vodních zdrojů přes Menites, Lamiru a Ypsilú (Ipsilou) do Chóry, po značce vedoucí starými oslími cestami a pěšinkami mezi zahradama. Střídají se zbytky subtropických pralesíků v úžlabinách potoků, ovocné zahrady, všudypřítomné téměř vyhlídkové holubníky, noblesní vily a vesničky. Řada pěkně upravených pramenů, v Menites dokonce s chrliči, jejichž lví hlavy nápadně upomínají na podobné antické v museích. Podél cesty většinu kašen kdysi věnovala rodina Empeiriků. Docela funkční hra na ráj.
Ponejvíce pláž Pidimos grias, tedy "Stařenin skok".