Zdeněk Kratochvíl: Dějiny filosofie středověku a renesance - syllabus kuzu
Poslední aktualizace: 8. 9. 01
Určeno studentům PřF UK jako kurz ke splnění fakultního požadavku filosofie
nebo jako výběrový kurz.
Přehledný úvod do problematiky a pojmosloví středověkého myšlení (zvl. latinská scholastika a mystika) a myšlení doby
renesance (do r. cca 1630). Důraz na souvislosti dějin filosofie s proměnami vědy a s obecně kulturními kontexty.
(Podmínky atestace a literatura)
Okruhy témat:
1. Periodizace a charakter středověkého a renesančního myšlení: opakované renesance, dědictví
antických škol, princip autority, scholastika, mystika, věda, velká renesance.
Pozdní antika: Vývoj platonismu, stoického myšlení, renesance pýthagorejství, eklektismus.
Latinské myšlení: fundatio, instituio, auctoritas; právo a morálka; rozlišení na přirozené
(naturalis) a nadpřirozené (sapranaturalis).
Ciceronova hellénizace. Problém latinské terminologie.
2. Novoplatonismus: Plótinos, Proklos.
Emanační nauka: Jedno (hen), Intelekt (nús), Duše (psyhé), Svět (kosmos), Látka (hylé).
Myšlení analogií (souvztažností), zařazování do celku. Etika.
Řecký Corpus hermeticum.
3. Recepce filosofie u řeckých křesťanů, stoici a novoplatonici.
Křesťanství: stvoření (poiésis, creatio), víra (pistis, fides), milost (charis, gratia), láska (agapé).
Problém křesťanské filosofie.
Vznik křesťanské theologie: Kléméns Alexandrijský, Órigenés.
Inspirace řeckých křesťanů novoplatonismem. Problém vůle (Maximos).
4. Recepce filosofie u latinských křesťanů.
Tertullianus: Co má Jerusalém společného s Athénami? Moje víra je absurdní!
Aurelius Augustinus: novoplatonik. Proti skeptikům; paradox učitele; vnitřní učitel (magister
intimus); „Jestliže pochybuji (chybuji, klamu se), jsem!" - Si falor, sum! Teorie iluminace místo
anamnése (bez preexistence duše a bez reinkarnace).
„Chci poznat Boha a sebe, to stačí!" Nauka o milosti a hříchu. Naivní představy o přírodě a světě.
Koncepce dějin.
5. Karolinská renesance: Alkuinovo školství.
Jan Scotus Eriugena: Rozdělení přirozenosti (Divisio natarae).
Novoplatónské dělení, ale podle stvořenosti.
Dědictví ottónské renesance:
První spor o dialeketiku (logiku, o její roli a význam): Dialektici a antidialektici.
Obliba v dokazování boží existence nebo vyvracení čehokoliv.
Spor o unierzália (obecné pojmy): realisté (ve středov. smyslu = platonici) a nominalisté.
Import arabské a indické matematiky (Gerbert z Aurillacu = Silvestr II.): poziční ciferný zápis,
algoritmus, algebra. Formalismus.
6. Anselm z Canterbury:
Realista, dialektik, zakladatel scholastiky.
Důkazy boží existence v Monologiu (aristotelské, a posteriori).
Důkaz v Proslogiu: apriorní („ontologický důkaz").
7. Renesance 12. století:
Svatoviktorská škola: rozdělení vědění, pojetí vědy, augustinismus.
Škola v Chartres: platonismus, hermetismus, přírodověda.
Dialektika 12. st.: Petr Abaelard:
výtržník, logik, theolog. Sic et non. Scholastická metoda dělení pojmů. Moc logiky. Obecniny
uvnitř řeči.
Antidialektika (mystika) 12. st.: Bernard Clairvaux:
Cesta k Bohu: pokora (humilitas), soucit, nahlížející sjednocení (contemplatio).
Podivíni: Raimundus Lullus, „zakladatel" kybernetiky.
8. Velká scholastika 13. st. Synopse škol. Řády. Univerzity. Dominikánská škola:
Albert Velký: rozlišení fyziky a theologie, koncepce experimentu; přírodověda, zvl. botanika.
Tomáš Akvinský: Recepce Aristotela (ale duše je nesmrtelná a svět není věčný).
Rozlišení filosofie (ex ratione) a theologie (ex revelatione, scientia sacra).
Metodologická role převzatých důkazů boží existence (z pohybu, z kauzality, z nahodilosti věcí, ze
stupňů dokonalosti, z uspořádání věcí).
O tom, jak poznávají andělé.
9. Františkánské školy (méně aristotelské):
Bonaventura: Cesta duše k Bohu, stopy (vestigia) Boha ve světě, stopy Trojice.
Látková duše a látkoví andělé (leč jemněji).
Oxfordští: Robert Grosseteste: experimentátor, „optická geometrie", kosmologie velkého
třesku, dělo. Roger Bacon: experimentátor a podivín.
Johhanes Duns Scotus: nová františkánská škola (v rámci staré scholastiky), problém vůle.
10. Nová scholastika: kritici a mystikové, odklon od antiky.
Kriticismus matematický (Oxford - Bradwardine) a logický (Paříž).
William Occam: Theologie, filosofie, logika. nominalismus. „Břitva". „Politická církev".
Nová fyzika: Jan Buridan (impetus).
Kriticismus mystický (realisté):
Německá mystika: Mistr Eckhart: cesta skrze nic, božské dno duše, ponechanost (Gelassenheit).
John Wyclif, Jan Hus: církev corpus mysticum.
11. Mikuláš Kusánský:
Předchůdci: Eckhart a holandská mystika.
„Soukromník". Vědoucí nevědění. Jednota protikladů. Bůh a svět (expliacatio, complicatio).
Astronomie a fyzika.
12. Florentský koncil jako úsvit renesance (Gemistos Plethon).
Marsiglio Ficino: neoplatonik. Paradoxy knižního vzdělání.
Humanismus: odklon od scholastiky, autorit, univerzit.
Erasmus Rotterdamský: Chvála bláznovstí, republika učenců.
Leonardo da Vinci (věda a kresba, „inženýrství" a vize). Thomas More.
Koncepce přirozené kultury, přirozeného náboženství, přirozeného zákona (Grotius).
13. Pozdně renesanční hermetismus a přírodověda:
Jakub Boehme, dědic německé mystiky. Ungrund.
Alchymie, astrologie. Giordano Bruno.
Fyzici a astronomové:
Koperník (problém sfér); Johannes Kepler (matematická harmonie a problém věrnosti jevům);
Galileo Galilei (problém matematizace experimentu).
Francis Bacon: problémy lorda kancléře.
Atestace: Zkouška nebo zápočet.
Zkouška za výklad tématu (rozumná odpověď na otázku). Každý dostane nahodile vybrat z jednu
ze dvou výrazně různých otázek, každá tak v rozsahu 1/2 přednášky. Předpokládá se cca 15 min
výklad. Hodnotí se znalost pojmosloví a schopnost s ním zacházet, nikoliv vlastní stanovisko,
takže mohou uspět stejně i přesvědčení marxisté, tomisté, pozitivisté a ostatní podivíni.
Zápočet za písemný referát charakteru článku publikovatelného v populárním časopise nepříliš
špatné pověsti. (Podrobnější specifikace po přednáškách a v konzultačních hodinách.)
Literatura:
Minimum je patřičná část jednoho z následujících titulů a zohlednění odpřednášené látky:
Maria Fürst: Dějiny filosofie; Praha
Zdeněk Kratochvíl: Mýtus, filosofie, věda I-II.; Praha 1993, 1995
Ivo Tretera: Nástin dějin evropského myšlení; Praha 1999
Další doporučená (nepovinná) spec. literatura při jednotlivých přednáškách.
Zpátky na moji práci na PřF UK
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz