Zdeněk Kratochvíl:   
Dějiny filosofie středověku a renesance   -  syllabus kuzu

Poslední aktualizace: 8. 9. 01


Určeno studentům PřF UK jako kurz ke splnění fakultního požadavku filosofie
nebo jako výběrový kurz.
Přehledný úvod do problematiky a pojmosloví středověkého myšlení (zvl. latinská scholastika a mystika) a myšlení doby renesance (do r. cca 1630). Důraz na souvislosti dějin filosofie s proměnami vědy a s obecně kulturními kontexty.

(Podmínky atestace a literatura)

Okruhy témat:

1. Periodizace a charakter středověkého a renesančního myšlení: opakované renesance, dědictví antických škol, princip autority, scholastika, mystika, věda, velká renesance.
Pozdní antika: Vývoj platonismu, stoického myšlení, renesance pýthagorejství,
eklektismus.
Latinské myšlení: fundatio, instituio, auctoritas; právo a morálka; rozlišení na přirozené (naturalis) a nadpřirozené (sapranaturalis).
Ciceronova hellénizace. Problém latinské
terminologie.

2.   Novoplatonismus: Plótinos, Proklos.
Emanační nauka: Jedno (hen), Intelekt (nús), Duše (psyhé), Svět (kosmos), Látka (hylé).
Myšlení analogií (souvztažností), zařazování do celku. Etika.
Řecký Corpus hermeticum.

3.   Recepce filosofie u řeckých křesťanů, stoici a novoplatonici.
Křesťanství: stvoření (poiésis, creatio), víra (pistis, fides), milost (charis, gratia), láska (agapé). Problém křesťanské filosofie.
Vznik křesťanské
theologie: Kléméns Alexandrijský, Órigenés.
Inspirace řeckých křesťanů novoplatonismem. Problém vůle (Maximos).

4.   Recepce filosofie u latinských křesťanů.
Tertullianus: Co má Jerusalém společného s Athénami? Moje víra je absurdní!
Aurelius
Augustinus: novoplatonik. Proti skeptikům; paradox učitele; vnitřní učitel (magister intimus); „Jestliže pochybuji (chybuji, klamu se), jsem!" - Si falor, sum! Teorie iluminace místo anamnése (bez preexistence duše a bez reinkarnace).
„Chci poznat Boha a sebe, to stačí!" Nauka o milosti a hříchu. Naivní představy o přírodě a světě. Koncepce dějin.

5.   Karolinská renesance: Alkuinovo školství.
Jan Scotus
Eriugena: Rozdělení přirozenosti (Divisio natarae).
Novoplatónské dělení, ale podle stvořenosti.
Dědictví ottónské renesance:
První
spor o dialeketiku (logiku, o její roli a význam): Dialektici a antidialektici.
Obliba v dokazování boží existence nebo vyvracení čehokoliv.
Spor o unierzália (obecné pojmy): realisté (ve středov. smyslu = platonici) a nominalisté.
Import arabské a indické matematiky (Gerbert z Aurillacu = Silvestr II.): poziční ciferný zápis, algoritmus, algebra. Formalismus.

6.   Anselm z Canterbury:
Realista, dialektik, zakladatel scholastiky.
Důkazy boží existence v Monologiu (aristotelské, a posteriori).
Důkaz v Proslogiu: apriorní („ontologický důkaz").

7.   Renesance 12. století:
Svatoviktorská škola: rozdělení vědění, pojetí vědy, augustinismus.
Škola v Chartres: platonismus, hermetismus, přírodověda.
Dialektika 12. st.:
Petr Abaelard:
výtržník, logik, theolog. Sic et non. Scholastická metoda dělení pojmů. Moc logiky. Obecniny uvnitř řeči.
Antidialektika (mystika) 12. st.:
Bernard Clairvaux:
Cesta k Bohu: pokora (humilitas), soucit, nahlížející sjednocení (contemplatio).
Podivíni: Raimundus Lullus, „zakladatel"
kybernetiky.

8.   Velká scholastika 13. st. Synopse škol. Řády. Univerzity. Dominikánská škola:
Albert Velký: rozlišení fyziky a theologie, koncepce experimentu; přírodověda, zvl. botanika.
Tomáš Akvinský: Recepce Aristotela (ale duše je nesmrtelná a svět není věčný).
Rozlišení filosofie (ex ratione) a theologie (ex revelatione, scientia sacra).
Metodologická role převzatých důkazů boží existence (z pohybu, z kauzality, z nahodilosti věcí, ze stupňů dokonalosti, z uspořádání věcí).
O tom, jak poznávají andělé.

9.   Františkánské školy (méně aristotelské):
Bonaventura: Cesta duše k Bohu, stopy (vestigia) Boha ve světě, stopy Trojice.
Látková duše a látkoví andělé (leč jemněji).
Oxfordští:
Robert Grosseteste: experimentátor, „optická geometrie", kosmologie velkého třesku, dělo. Roger Bacon: experimentátor a podivín.
Johhanes
Duns Scotus: nová františkánská škola (v rámci staré scholastiky), problém vůle.

10.  Nová scholastika: kritici a mystikové, odklon od antiky.
Kriticismus matematický (Oxford - Bradwardine) a logický (Paříž).
William
Occam: Theologie, filosofie, logika. nominalismus. „Břitva". „Politická církev".
Nová fyzika: Jan
Buridan (impetus).
Kriticismus mystický (realisté):
Německá mystika: Mistr
Eckhart: cesta skrze nic, božské dno duše, ponechanost (Gelassenheit).
John
Wyclif, Jan Hus: církev corpus mysticum.

11.  Mikuláš Kusánský:
Předchůdci: Eckhart a holandská mystika.
„Soukromník". Vědoucí nevědění. Jednota protikladů. Bůh a svět (expliacatio, complicatio).
Astronomie a fyzika.

12.  Florentský koncil jako úsvit renesance (Gemistos Plethon).
Marsiglio
Ficino: neoplatonik. Paradoxy knižního vzdělání.
Humanismus: odklon od scholastiky, autorit, univerzit.
Erasmus Rotterdamský: Chvála bláznovstí, republika učenců.
Leonardo da Vinci (věda a kresba, „inženýrství" a vize). Thomas More.
Koncepce přirozené kultury, přirozeného náboženství, přirozeného zákona (Grotius).

13.  Pozdně renesanční hermetismus a přírodověda:
Jakub Boehme, dědic německé mystiky. Ungrund.
Alchymie, astrologie.
Giordano Bruno.
Fyzici a astronomové:
Koperník (problém sfér); Johannes Kepler (matematická harmonie a problém věrnosti jevům); Galileo Galilei (problém matematizace experimentu).
Francis Bacon:
problémy lorda kancléře.


Atestace: Zkouška nebo zápočet.
Zkouška za výklad tématu (rozumná odpověď na otázku). Každý dostane nahodile vybrat z jednu ze dvou výrazně různých otázek, každá tak v rozsahu 1/2 přednášky. Předpokládá se cca 15 min výklad. Hodnotí se znalost pojmosloví a schopnost s ním zacházet, nikoliv vlastní stanovisko, takže mohou uspět stejně i přesvědčení marxisté, tomisté, pozitivisté a ostatní podivíni.
Zápočet za písemný referát charakteru článku publikovatelného v populárním časopise nepříliš špatné pověsti. (Podrobnější specifikace po přednáškách a v konzultačních hodinách.)

Literatura:
Minimum je patřičná část jednoho z následujících titulů a zohlednění odpřednášené látky:
Maria Fürst: Dějiny filosofie; Praha
Zdeněk Kratochvíl: Mýtus, filosofie, věda I-II.; Praha 1993, 1995
Ivo Tretera: Nástin dějin evropského myšlení; Praha 1999
Další doporučená (nepovinná) spec. literatura při jednotlivých přednáškách.


Zpátky na moji práci na PřF UK
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz