Řecko 2005 / VII
Rodinná dovolená na Krétě (12. až 26. července) zaměřená hlavně na přírodozpytné a vlastivědné pozoruhodnosti jižní Kréty a na náboženské památky přírodního charakteru - také z ohledů vůči dorůstajícímu Živému Měřítku (16), jehož odpor vůči ostatním památkám přetrvává - to vše spojeno s vykonáním pouti k Diovi Krétagenovi. Cesta byla poznamenána neblahými událostmi předchozích týdnů, především lupičem, který z bytu vzal taky počítač a foťák s objektivem Pentax 1,5 / 50. Od té doby nemám čím slušně fotit. Malý digitální Canon S 50 se sice snažil ze všech sil svých pěti megapixelů, ale aspoň trochu mu to jde jenom na denním světle nebo s bleskem, jinak je v interiérech úplně v pytli, za to chudák nemůže, není na to stavěnej. Jeho nabíječka trucovala při teplotách nad 35 C.
K cestě do Iraklia (Hérakleion) posloužila letecká společnost Smart Wings za 5 tisíc na osobu tam i zpět, ještě se zábavou z rušení letu v původně plánovaný dřívější termín. Jinak skvělé, kdo oželí letecký noční oběd, ušetří dost peněz, které pak může propít v retsině - nepovedlo se, bylo by to 120 litrů skvělé Ekavi (Hekabé) na osobu! Dál linkové autobusy a kabotážní lodě, včetně stopařského pokusu na horské silničce o nedělní siestě. Doufám, že se na Krétu ještě letos v září vrátím při cestě poněkud badatelštěji zaměřené.
Takže jenom pár poznámek, než vyvěsím nějaké obrázky:
Lútro
Samaria
Plakias
Faistos
Lasithi, Dikté
Iraklio, Amníssos a Archanes
Globalizace na Krétě
1. Lútro (Loutro) na sfakijské části Liviaka (jižního pobřeží Kréty) tuze doporučuju jako místo odpočinku po noční cestě, zvláště milovníkům absurdit a bezdůvodných vylodění. Dostupné je lodí ze Sfakie (Chóra Sfakión), ta zase autobusem přes Rethymno a Vrysses. V některé dny by šlo jet ze Sfakie autobusem do Anopolis Sfakijské, odkud je to do Lútra kousek, z toho ovšem víc jak 600 metrů směrem dolů, po pěkném oslařském chodníčku s velkolepými výhledy. Horolezec by mohl také slaňovat kratší cestou. Jediným dopravním prostředkem v Lútru je několik trakařů, kterými se převáží zboží z lodi do dvou obchůdků a několika hotelů a pensionů. Navzdory naprosté nádheře i webové reklamě tam mají poloprázdno, protože tam zatím moc neblbnou, takže to neláká dav. Lútro se sice taky trochu znormalizovalo, ale přesto připomíná slávu svobodnějších časů. Např. z baru Notos (Jih) se stalo "mezesopolio" Notos, ale pořád je to hospůdka výtečná a relativně dostupná. Její majitelé (kyrios Nikos Androulakis) ubytovávají, levněji by se to pořídilo už jen ve zříceninách středověkých hradů na místě zdejší fénicko-řecké akropole.
Reklama místa je založena na nepřítomnosti aut i motorek, takže návštěvník může nerušeně poslouchat zvuk kozích zvonců,
klidně se procházet do okolních vesnic (vesměs vertikálně a při pěkném sluníčku), užívat čisťoučkého teplého Libyjského moře
a slastného nicnedělání.
2. Není pravda, že turistickou a chráněnou soutěskou Samaria je možné procházet jenom shora dolů, tedy ze severu na jih! Chce to ovšem 2 noclehy v Aja Rúmelí (Agia Roumelé) a přípravné procházky z Lútra. Když se vyjde v 7, tak se dá dojít nahoru na sedlo Omalos (1200 m) i zpátky! Pitné vody je po cestě dost. Večer je Aja Rúmelí skoro liduprázdná, turisti odjedou lodí stíhat autobus ze Sfakie na velké pláže severního pobřeží.
3. Přesun ze Sfakie přes Rodakino do Plakias je dopravně poněkud náročný (alternativa je dokola až přes Vrysses a Rethymno).
Odměnou je ovšem levný kemp a kousek k místu, kde si Kréta hraje na tropy. V Plakias se dají levně dokoupit zásoby, ale je tam
dav, mluvící převážně česky, polsky a slovensky, protože je tam taky velká písečná pláž a všechny blbosti, jaké dav žádá.
V nedalekém klášteře Preveli nad Palmovým zálivem předvádějí mniši zcela veřejně černomagické obřady:
Jeden u vchodu na zbožný pozdrav poutníkovi odpoví "two euro". Druhý v chrámu inkasuje za svíci, hořící ji vloží do písku v
kruhu, načež ji vezme, otočí plamínkem dolů, zamáčkne do písku a uhašenou hodí do kýblu. Asi nemá v úmyslu znesvěcovat
místo, ba ani usilovat o život toho, kdo svíčku zapálil, protože pokud má vůbec něco na mysli, tak nějaký problém s autem,
který přitom všem plynule diskutuje mobilem. Raki se už nepodává. Zato chovaní daňci se vzhledem natolik připodobnili
malému krétskému jelenovi, který vyhynul už před dost tisíci lety (spolu s malými ostrovními slony), že je to až k nevíře.
Možná je to nějaké pravidlo o vzhledovém zastupování druhů, vědou dosud nepopsané.
4. Autobusový přesun přes Koxare, Aja Galíní a Faistos do Mataly je hračkou na pouhých 6 hodin (tedy krom toho, že Živé Měřítko při čekání na autobus v Aja Galíní popálila v moři medúsa). Matala už nehostí hipísáky, ale německé cestovky, takže tam Řekové nasadili tvrdý přístup. Kemp je tam ovšem nejlevnější (a taky nejobyčejnější), jaký jsem kdy v Řecku zažil, snad poslední památka na staré časy. Je hned vedle jeskyní. Blízký Faistos, pro který bývala Matala přístavem, je pořád nádherný!
5. Dlouhý přesun z Faistu přes Iraklio na Lasithi, do vsi Psychro pod jeskyní Diova narození, je dobře proveditelný. Kromě nás
jede jenom asi 10 místních, kteří postupně vystupují, takže nakonec na překrásné náhorní planině, úplně uzavřené Diktijskými
horami, vystupujeme sami. Davy turistů přivezou zájezdové autobusy vždycky dopoledne, vypustí je pod jeskyní, arbitrárně
svezou oslem 200 metrů za 15 E až ke vchodu do jeskyně, ti proběhnou jeskyní a vyjádří zklamání nad málo znamenitými
krápníky. Pak je nechají nakoupit suvenýry, odvezou do městečka Tsermiado (Dzermiado) na kraji náhorní planiny, kde je nakrmí,
vnutí jim místní koberečky, načež je vrátí na jejich pláže o kilometr níž. Některé cestovky je mají barevně onáramkované i se
jménem domovské pláže, asi kdyby je ztratili.
Od odpoledne do rána je na Lasithi kromě místních jenom pár romantiků s půjčenými auty. Místní jezdí na oslech a pěší pohyb budí takový podiv, že už druhý den nás všichni nadšeně zdraví. Problém je trochu s domluvou, lasithské řečtině se skoro nedá rozumět, je ještě podivnější než sfakijská.
Všem, kdo mají 25 E na 3-lůžkový pokoj a 5 až 6 E na večeři, vřele doporučuju tavernu Dionysos v obci Magúla (Magoulas), asi kilometr od Psychro. Moc milé a příjemné! Pozornost si zaslouží i místní horské bílé.
V jeskyni Minóův Stůl nad vsí Mermaketo (Farsaron) jsem poprvé. Není v programu zájezdů, takže je klidná. Baterka nutná!
Jeskyně Diova narození (tedy ta Diktijská z nich) se za 11 let dost proměnila: Bývala tam tma, chodilo se po kamenech, krom
schůdků u strmého vchodu; chodilo se s příjemným dědkem, který mával lucernou a křičel slavný mýtus směsí místní řečtiny a
podobně podivné angličtiny. Teď je všude masivní betonový chodník s mohutným železným zábradlím a barevné osvětlení.
Naštěstí ne úplně všude, na samotné místo Diova narození se dá odbočit do tmy, je to udělaný skutečně fikaně. Pár lidí tam jde za
náma ze zvědavosti, ale brzo mizí, nevědí, o co jde. Davu přibylo, ale naštěstí je koncentrován místně i časově.
6. V Irakliu se opravuje museum, ale zavřená je jenom pozdně antická část, starokrétské sbírky jsou otevřené. Zato slavná místa v blízkém Amníssu (býval to přístav pro Knóssos, s Minóovou vilou a pak s Diovým chrámem) a na hoře Iúktas nad Archanes (chrám bohyně v Anemopsili) pustnou, není zájem davu a tedy ani peníze. Kyrios Iraklis (Héraklés), majitel taverny a pensionu Xenios Dias (U pohostinného Dia) v Amníssu, však byl i po 9 letech zastižen v dobrém rozmaru.
7. Poznámka o globalizaci na Krétě:
Navzdory neblahým zkušenostem r. 2003 s globalizací na Kykladách musím konstatovat, že na Krétě se patrně děje nějaký nový synkretismus (synkrétismos = "skrétění se", původně od Krés, Kréťan, tedy "jednání na krétský způsob", ostatním neprůhledné, latinsky pak "conspiratio") a globalizace zde působí taky blahodárně.
Pozitiva: Autobusy jezdí, dokonce mají jízdní řád a většinou jezdí podle něj na čas, lodě skoro na čas. Turistů zřetelně ubylo, nejspíš se bojí sluníčka (říká se, že prý teď škodí) a tepla. Retsina zůstává výborná a dostupná, dokonce i malé krétské banány se nějak legalizovaly a jsou pořád skvělé.
Negativa: Autobusy jsou drahé, pěkných kafenií ubývá, Kréta bohatne. Rozšiřování silnic ničí horskou krajinu. Paradoxem nových autobusových zvyků je, že když člověk čeká už tak 10 minut přes čas a nic nejede, tak neví, jestli je malér, nebo jenom občasný zbytek starých časů, kdy hodina žádná míra.
Nečekanost: Na cizince mluví anglicky a mladí to dokonce umějí.