Cesta do Řecka srpen / září 2006

totéž.doc

Účel cesty:

Soukromá cesta s vlastní zákonnou ženou (20 dní a poprvé bez dětí): Pro vykonání theórie, poutě na další svatá místa, ochutnání místních vín, koupání, připomenutí a dofocení notorických lokalit (vždycky se najde něco nového) a prospekce dosud nepoznaných ostrovů. Přikládám náhledy části fotek, postupně je vyvěsím v patřičných rubrikách fysis a taky na ufaridb.ff.cuni.cz.

Doprava:

Noční letadla společnosti Smart Wings do Hérakleia a zpět, mezitím řecké lodě a autobusy i vlastní nohy.

Průběh cesty (odkazy míří na náhledy obrázků - popisky jsou tady v souboru GR06 popisky.DOC) :

Podivné plavidlo Létající Kočka nás ráno v Irakliu odmítlo nalodit směrem Mykonos s hloupou výmluvou, že je plné (viz dále o následcích globalizace). Proto jsme ušetřili a po návštěvě Knóssu jeli přes další noc na horní palubě starého dobrého ferry Kréta (firmy A.N.E.K.) do Pírea.

Po náročném průjezdu Athén jsme se příští odpoledne dostali do Delf, kde kemp Apollón nyní přímo vzkvétá. Hlavní areál, dolní areál, Kastalský pramen, Archeologické museum. Povedla se pouť ke Kórycké jeskyni, ale na části fotek z ní jsem pak doma spatřil 2 podivné pidižvíky, z nichž jeden jsem asi já s fotoaparátem, druhý se však moc nepodobá bakchoidním nymfám, které by se tam podle pozdně antických pramenů mohly občas zjevovat. Jakožto příznivec fyzikálních výkladů objektivem fotografovaných jevů tomu nejsem nakloněn a musím konstatovat, že Canon 350D ukládá na kartu subjektivně dokonce i ve formátu RAW.

Po další anabází, při které bylo možné z paluby divné rychlolodi High Speed zhlédnout attický mys Súnion a pak Hermúpoli na ostrově Syru, jsme se konečně dostali na Kyklady, totiž na Mykonos, nutnou to mezištaci při theórii, neboť odnikud jinud se nedá na Délos rozumně dostat. Ostrov by to byl moc pěkný, nebýt úplné zpustlosti podivnou turistikou, upadnul už i kemp Paranga (viz dále). Po cestě z Ano Mera se podařilo najít i starokyklaďáckou lokalitu Ftelia u zálivu Panormos, jenže to, co z ní na místě zbylo, není nijak pohledné.
Kromě zopakování Archeologického muzea se konečně povedlo navštívit taky pozoruhodně bizarní Nautické muzeum.

Theórie na Délos se vydařila, včetně pouti na svatou horu Kynthos a její jeskyni. Archeologické muzeum na Délu je prostě krásné a člověku to nedá, aby znova nefotografoval známé věci.

Na Naxu jsme vtipně přestoupili na nově repasované (= natřené) staré malé ferry Expres Skopelitis (Mikres Kyklades N.E.), které nás za pouhé 3 hodinky provezlo přes Malé Kyklady až na Panó Koufonisi. Marie sice statečně snášela cesty i stan, leč po zážitcích z Parangy prohlásila, že do žádného slamu už nechce (na Koufonisi kupodivu je romantický kemp), takže jsme využili pohostinnosti jedné staré dámy (z 280 obyvatel ostrova) a pronajali si od ní pokojík přímo na hlavní třídě hlavního města, které se prý z důvodů zbožnosti nejmenuje Chóra, nýbrž Agios Georgios (260 obyvatel), kousek od starokyklaďáckého centra. Bohužel se nepodařilo přeplavit na ostrov Keros (možná dávná Asteria, kde se taky narodili Apollón a Artemis, tedy asi starší a větší konkurence Délu), který je sice z celých Malých Kyklad největší, leč nejeví známky lidské přítomnosti, v rozporu s údaji webu o 40 obyvatelích a v ještě markantnějším rozporu s dávnou slávou místa, ze kterého pocházejí ty nejlepší kykladské idoly (tedy hned po naxijských) ve světových muzejích.

Abychom opustili městský ruch, nechali jsme se lodičkou Marigó převézt alespoň na sousední ostrov Kató Koufonisi, kde byly zjištěny tyto stopy civilizace: 1 malé betonové molo s rezatým kolečkem, poutní mariánský kostel, na který se v patřičný svátek přeplaví všichni křesťané z Panó Koufonisi, 1 žárovka visící na drátě, 1 lidmi zasazená palma, 1 hospoda v postmoderně starokykladsko slamovém stylu ozdobená vlajkami, 1 statek se sedlákem a dvěma osly, 2 luxusní domy bohatců, 1 kruhová hrobka, nejspíš starokykladská. Při čekání na Marigó vyšel Měsíc (těsně před úplňkem) nad temnými horami Keru. Právě jsem probíral možné hypotézy o jeho nedostupnosti, z nichž jedna byla, že je snad ještě osídlen Starokyklaďáky, kteří jenom za úplňkové noci sestupují z hor k moři, když tu se ve tmě za námi ozval buben a píšťala a z pustého nitra Kató Koufonisi a se objevily podivně oděné tančící tmavé postavy s velikými totemy. Marigó rázem přijela, nastoupili jsme společně s těmi opálenými mladými Kyklaďáky (později se to dalo demytologizovat jako nějaká "Liga ostrovní moudrosti"), a rázem se chovala jako statečná loďka, protože teď potmě, s větší zátěží a ve větších vlnách ujížděla jako šipka, až jsme byli všichni mokří od šplouchajících vln.

Expres Skopelitis nás pak dovezl zase na Naxos - pravda, trochu houpal, ale statečná posádka (kapitán, kormidelník, kuchař a barman) připevnila hrnce nad propanbutanovým vařičem gumami od zahrádky na auto, aby si mohla dovařit oběd. Na Naxu se ukázalo, že moderní rychlé lodě nejezdí, kvůli větru a vlnám (Bofur 7 až 9).
Ubytovali jsme se v Naxijské Chóře (10 tisíc obyv.) u dobročinné kyrie Anny a navštívili oblíbená místa ostrova, dostupná díky skvělým autobusům: obří sochu (snad Dionýsa; 10,5 m) v antickém lomu nad Apollónas; menší (5,5 m) polotovar kúra v antickém lomu u Farangy u Melanes; větší (6,5 m) hned vedle v antickém lomu u Fleria (Miloi), blízko něhož jsme potkali nově odkrytý areál s posvátnými prameny (taky archaický vodovod pro Chóru), s posvátnou skálou a zbytky archaických chrámků.

V Chóře jsme se potkali s výběrem českých novoplatoniků a jejich doprovodem, kterým se ostrov zjevně zamlouval, přestože z něho nemohli hned tak odjet. Když jsme časně z rána (tedy na kykladské poměry, tj. v 9 h) vyráželi na další výlet do naxijského vnitrozemí, podávala nám Anna snídani ještě v noční košili a varovala nás před mimořádnou zimou, takže prý určitě nemůžeme jít bez svetrů. Pravda, bylo jenom 25 až 27 a silný vítr. Ukázal jsem Marii kostelíček Ag. Nikolaa a naxijské mysterijní místo: Démétrion v Gyroulas u Sangrie.
Pouť k prameni Aria a jeskyni Diova narození byla sice rušena přemírou civilizace, ale u jeskyně jsme byli sami a cesta dál k vrcholu svaté hory Zás je tudy moc pěkná. Sestoupili jsme mírnější cestou do sedla mezi Filotés a Apeiranthem.

V archeologických muzeích v Apeiranthu i v samotné Naxijské Chóře se nesmí fotografovat, takže jsem tento pud mohl ukojit jenom v lokálním muzeu pod Metropolitním náměstím ve čtvrti Grota v Chóře. Loučení s Naxem a s Annou bylo dojemné.

Pokud jsme za dané situace nechtěli jet zase dokola přes Pireo, nezbývalo, než riskovat možnost přestupu na Théře. To se podařilo (v přístavu nechcípnul pes úplně, i když to tak pár hodin v každém smyslu vypadalo) a ještě večer jsme byli v krétském Amníssu, kde se kyriu Hérakleovi právě narodila vnučka, takže jsme museli pít na její zdraví a byl jsem i trochu krmen přívětivým místním máčem.

V Hérakleiu bylo potřeba znovu přehlídnout velkolepou krétskou sbírku v Archeologickém muzeu a podívat se tam i na znovuotevřenou sbírku řeckých a římských soch (ty římské jsou ovšem až na výjimky hrozné).

Posledním počinem byla autobusová výprava do Hierapetry na JV Krétě, kvůli tamnímu muzejíčku a poslednímu vykoupání v teplém Liviaku. Bohužel se v "Archeologické kolekci" nesmí fotografovat. Kromě řadových krétských věcí z okolí a římských soch tam mají i pozoruhodnosti, např. postpalácový larnax s veselými zvířátky a postavičkama: lidi se standartama, hříbátko cucá od klisny, kůzlata skáčou kozám po zádech. Nikdy jsem neviděl veselejší rakev, než jaká je tahle od Episkopi z let -1450/-1400.

Dovětek o následcích globalizace na Kykladách a Krétě

Mykonos upadá! Z mondénního místa nemravnosti se stává řadová turistická destinace, lišící se jenom tím, že velkou část provozu ovládají cestovky specializované pro gaye. Bývalou výstřednost nahradily davy organizovaných gayů, což najednou působí zvláštně.

Kemp Paradiso byl už dřív divný (rádoby přepych, ohlušující rámus), ale teď upadá i sousední kemp Paranga. To je sice pořád počestný podnik s komáry a skoro bez vlastních zdrojů hluku, ale přilehlá pláž je teď ve dne ozvučena kilowattovými reproduktory a v noci sem doléhá šílená hudba z Paradisa.

Naxos se zatím neuvěřitelně drží a uchovává si svou náladu! U Dobrého Srdce v Chóře vaří pořád skvěle a po svém za ceny mírné, růžové víno mají výtečné. Globalizace se tady projevila jenom tím, že zavedli taky verzi musaky pro vegetariány, kterou z nepochopitelných důvodů pojmenovali "politická" (snad pro politickou korektnost ke zvířatům?).

Neblahou novinkou je pokračující vytěsňování tradičních lodí (ferry) rychlýma a malýma nesmyslama za moc peněz. Tyhle strojky jsou osazeny posádkou připomínající spíš veksláky než námořníky, uvnitř vydatně mraženy, ven se nemůže, mají místenky a samy se pohybují se jak letadlo v turbulenci a né jako loď na moři. Nedá se ani koukat na moře, natož pak tábořit na palubě. ANEK z Kréty na Kyklady nejezdí a naopak zase Blue Star Ferries nejezdí na Krétu, ale nejdál na Théru. Pak přijde vítr, moře se začne chovat jako moře, a né jako rybník, a ty nové palodě se všechny stáhnou do přístavů, takže cestující lid najednou vyhlíží jakékoliv ferry!

Skvělou novinkou jsou ovšem Mikres Kyklades N.E. a jejich malý nově natřený (i s páčkama) prastarý Expres Skopelitis! Za 7 E denně v jakémkoliv počasí. Studiem ručně kreslené mapy v přístavu na Pano Koufonisi - od té, co se dá koupit, se liší tím, že označuje všechny penziony a hospody i se jmény majitelů - lze snadno zjistit, že ostrov ovládají 3 rodiny: Zelených (Prasinou), Černých (Mavrou) a právě Skopelitis! V tom patrně spočívá tajemství nové lodní firmy i její spolehlivosti. Ty pensiony jsou prý většinou 2 roky staré, předtím to byl čistě rybářský městys. Tedy prvotní vzestup turistiky, provozovaný zatím v rozumném měřítku; příjemná iluze, která asi nevydrží dlouho, i když bych jim to všem moc přál.

Většina pobřeží severní Kréty je naopak příkladem toho, jak těžký průmysl nejen ničí krajinu, ale postupně likviduje své zdroje. Jako doly vytěží ložisko, tak turistický průmysl zdevastuje pobřeží, takže pak tam už lidi nechtějí jezdit ani za snížené ceny. Poloprázdné dlouhé hotelové komplexy připomínají zkrachovalé fabriky a vytěžené doly. Jenom na místech největšího blázince se ještě shlukují lidé: kolem bazénu s velikou betonovou mochomůrkou, kolem vysokých jeřábů na skákání na gumě, závodní dráhy pro motokáry a akvaparku. Kousek dál je hezky, zatím tam velkoplošná těžba organizovaných dovolených nezačala.

zk