Stoupání se nezdá mít žádný
konec, a to pořádné hory
teprve začínají.
Ještě netušíme, zač je toho
loket, když chceme chodit
podle Pausaniova zbožně
vlasteneckého cestopisu z 2.
století AD.
Části výpravy se však
zmocňuje zbožné nadšení
(k nevelkému jásotu jistého
méně chodecky zdatného
učence, jenž si pak bude lízat
rány až v Tripolis).