Moravské Théby a náš Dionýsos

Z Théb přes Athény a Paříž do Přímětic,

od Dionýsa přes Dionýsia a St. Denise až k Divišovi

 

   Thébská princezna Semelé, do které se zamiloval sám Zeus, byla svolná k jeho lásce pouze pod podmínkou, že za ní přijde ve své pravé podobě - a ne třeba jako labuť nebo jako zlatý déšť. Na ponoukání žárlivé Héry chtěla i Semelé zakusit skutečné objetí otce bohů, stejné jako zakouší jeho choť Héra. Bohové přáním smrtelníků často vyhoví, ale ne vždy je to k jejich prospěchu. Zeus navštívil Semelé jako nebeský blesk. Udeřil do ní a spálil ji na popel. Tak byl počat Dionýsos, pohrobek nejpohrobkovatější, který se jenom díky božské péči Diově a Hermově nakonec narodil pro inspiraci i pomatení lidí, pro jejich vedení i svádění. V Thébách později ukazovali spáleniště, kde se to vše stalo, a na kterém náhle vyrostl vinný keř. Potud řecký mýtus, který svůj děj situuje do konce bronzové doby.

Dionýsos je duch vína (pneuma tou o‡nou - pneuma tú oinú, spiritus vini), které “rozveseluje srdce člověka” (Žalm), patron divadla i patron přechodu od rodové společnosti ke společnosti otevřené, občanské - neboť společná příměs jeho krve v krvi lidské překonává rodové vazby a závislosti. Je “bůh, který přichází středem”, “bůh vždy znenadání přicházející”, bůh, který “přichází a tluče” - a stejně jako v Ježíšových podobenstvích přitom platí: “Běda tomu, kdo neotevře!” Kdo otevře, ten se podílí na vinném keři, spojujícím vše božské a lidské, musí však lidsky vydržet nadlidskou moc. Kdo se brání vlastní přirozenosti a božímu působení, ten “marně kope proti bodci”, jak říká Eurípidés v tragédii Bakchantky, zasvěcené Dionýsovi, ale i apoštol Pavel, když naposledy vypráví svůj příběh cesty do Damašku (Skutky apoštolů 26, 14).

Kolem roku 500 křesťanské éry se objevuje soubor řecky psaných mystických spisů, které předstírají, že jejich autorem je Dionýsios Areopagita, žáka apoštola Pavla z doby jeho působení v Athénách (Skutky apoštolů 17). “Dionýsios” je běžné řecké vlastní jméno. Znamená “Dionýsovi náležející”, ale je časté i mezi křesťany - tehdy se váže na svatého Dionýsia Areopagitu z Athén prvního století. Právě tomu jsou mimořádně vlivné mystické spisy zpětně připsány. Papež Michal daroval r. 827 rukopis tohoto souboru císařovi Ludvíku Pobožnému. Na Západě byl za autora považován francký patron Dionysios, tedy St. Denis, snad na základě legendy, podle které se Dionýsios Areopagita stal už v 1.století apoštolem Galie. Opat Hilduin z kláštera St. Denis v Paříži a pak irský filosof Jan Eriugena je už v 9. století přeložili do latiny.

Roku 1736 přichází na faru v Příměticích u Znojma Prokop Diviš. Příjmení Diviš je českou podobou jmen Denis a Dionýsios nebo Dionýsos. Jméno Prokop odkazuje v křesťanském kontextu na svatého Prokopia z Gazy - a v jazykovém kontextu na řecký výraz pro pokrok a zdar.

Premonstrástský kanovník Prokop Diviš z kláštera Louka u Znojma se zabývá svými pokusy s elektřinou právě v obci, ve které je obrovský křížový vinný sklep, snad z roku 1600, v té době ale nejspíš používaný k jiným účelům. Srovnává nebeský blesk s umělými pozemskými blesky a staví bleskosvod:

“Karel Lotrinský ho po čtyři týdny u sebe podržel, aby mu ukázal zvláštní způsob blesku elektrického (specialem modum fulminis electrici), což zdá se nasvědčovati, že uměle napodobil blesk; též pro něho hotovil různé přístroje pro pokusy elektrické. Za svého pobytu ve Vídni byl u jesuity P. Františka přítomen pokusům elektrickým před četným posluchačstvem. Diviš, chtěje ho poškádliti, nastrkal do přední části své paruky přes 20 ostrých hrotů a při pokusech se ku předu naklonil, jako by lépe chtěl viděti, a tím způsobem pokusy zmařil, odváděje s předmětů elektřinu. Již v tu dobu r. 1750 měl myšlénku, podobným způsobem odníti elektřinu mrakům bouřkovým a učiniti je neškodnými. Myšlénka jeho byla, četnými se zemí vodivě spojenými hroty zvolna odelektrovati mraky tím, že by se elektrický oheň mraků s přirozeným ohněm země vyrovnaly. Teprve v druhé řadě měl stroj blesk sváděti do země, kdyby do něho sjel. Konečně přikročil k provedení a postavil první hromosvod dne 15. červnana 1754 nedaleko svého příbytku. Nazval ho strojem meteorologickým. Jest popis v rukopise v olomúcké studijní bibliotéce s nápisem: Descriptio machinae meteorologicae. Na ponoukání závistivých odpůrců Divišových přišli na podzim r. 1759 k němu venkované z okolí žádajíce, aby stroj odstranil, že prý jest příčinou sucha toho léta panovavšího. A když jím nevyhověl, strhli dne 10. března 1760 násilně řetězy, a bouře v následující noci svrhla kříž stroje. V létě na to, kdy bouřky na polích a vinicích mnoho škod způsobily, prosili ho opět, aby stroj znova postavil, avšak na radu opata Herm. Mayera jim nevyhověl. Stroj pak přišel do louckého kláštera.”

Prokop Diviš se zabýval také elektrickým léčením revmatismu a ochrnutí, jakousi elektroforézou, kterou popsal ve spise Magia naturalis. Vedle toto ovšem zkonstruoval také nevídaný hudební nástroj Zlatý Denis (“Zlatý Dionýsios” nebo “Zlatý Dionýsos”):

“Vedle elektřiny Diviš též hudbou se zabýval, která v klášteře louckém po staletí byla horlivě pěstována. V dobu sestrojení hromosvodu připadá také vynalezení znamenitého hudebního nástroje, který podle svého jména rodného nazval Denis d'or (zlatý Diviš). První o něm zmínka děje se v dopise Oetingera r. 1753. Měl 14 klaviatur, většinou dvojnásobných, jejichž kombinováním docílilo se přes 150 druhů harmonií. Jakkoli jen strunami tóny vydával, přece různé nástroje, jako harfu, klavír, lesní roh, fagot, klarinet a j. mohl napodobiti. Diviš vedl též elektřinu strunami maje za to, že se tóny tím stanou čistšími, a zvláštním zařízením dostal hráč ránu, kdykoli se Divišovi zachtělo. Denis d'or vzbudil svého času velikou pozornost nejen v Rakousku a Německu, nýbrž sláva jeho i do Polska pronikla. Euler si vyprošoval podrobný jeho popis, Lud. Fricker o něm psal v Tubinských zprávách učených. Pruský princ Jindřich nabízel zaň značný peníz, avšak za vyjednávání Diviš zemřel. Po jeho smrti přišel nástroj do kláštera.”

Vládcem blesku kdysi býval Zeus, patronem lékařství Apollón a Asklépios, patronem hudby Apollón a Dionýsos. Podle latinského verše (viz motto) neznámého českého vlastence se v Příměticích patronem toho všeho stal Prokop Diviš, nový Dionýsos! Učený farář a někdy až trochu poťouchle působící vynálezce předešel nejen Franklinův bleskosvod, nýbrž i obnovu vinného sklepa v Příměticích k jeho původním účelům. A na jeho počest se zde (a ne na nějakém spáleništi) objevila i nová vína - a mezi nimi i St. Denis d’or ! Zatím však není zřejmé, kdo je v Moravských Thébách v roli princezny Semelé. Zřejmá je pouze úcta, prokazovaná Dionýsovi ve sklepích a sklípcích v Příměticích, Jaroslavicích i v Šatově, a to reálnějšími prostředky než slovy obrozeneckých veršotepců. Hadi na vinici Šobes zase upomínají na jinou starou verzi o Dionýsově narození, totiž o spojení Dia v podobě hada s pradávnou bohyní země a úrody (Rheou nebo Démétér) na Akropoli nebo v jeskyni - nebo o spojení Dionýsa v podobě hada s podsvětní bohyní Persefonou, dárkyní úrody, plodnosti a kultury.

Zpátky

Procházka po vinici a doličných sklepích