Posudek oponenta postupové písemné práce

Tomáše Čížka: Pluralita a totalita ve filosofickém a politickém rozhovoru

Práce dokumentuje některé teze o vzájemné analogii filosofie a politiky. Některé z těchto tezí patří k oběžným motivům současného školství, např.: společný vznik kolem r. 600 v Řecku nebo společná hlediska jejich pluralitního či totalitního charakteru. Jiné teze práce jsou vskutku zajímavé: princip demokracie se odstraněním studu stává principem tyranským (str. 25); fixace vědění opouští pluralitní povahu filosofického dialogu (str. 27 i jinde); pokus o založení politiky na vědění zůstává v těchto problémech, pokud neupřednostní to, co dává vidět, před tím, co je spatřeno (str. 26). Za centrální motiv považuji myšlenku, že filosofický i politický dialog má smysl sám v sobě, totiž v možnosti setkání u ukázání, nikoliv jako cesta k pravému rozřešení a už vůbec ne jako nástroj přesvědčování.

Za problematickou považuji úvodní pasáž věnovanou archaickému Řecku, zvláště pokud jde o pochopení vztahů sšbaj a veřejné nebo zase soukromé úrovně (str. 5). Autor podsouvá archaickému prostředí potřebu niternosti, čehož jakási oprávněnost by se snad dala ukazovat leda na staré lyrice - pokud vůbec. Podobně autor zaměňuje pozdější snahu o filosofické zastřešení jednotlivých vědních zkoumání za pozdně archaickou snahu po odkrytí harmonie (provázanosti) jednotlivých zkoumatelných veličin (str. 6).

Za velmi podstatné považuji pasáže práce o pojetí řeči a boje (str. 8-9). V tomto kontextu je dokonce i tradičně idealizované pojetí Sókrata (str. 10 n.) dobře únosné, neboť jde o prioritu zápasu před vítězstvím a prioritu řeči před pravdivým výrokem.

Zvládnutí práce s pramenným textem autor prokazuje při výkladu části dialogu Gorgiás (str. 21 - 25), který mu slouží k ilustraci centrálních tezí vlastní práce.

Paradoxy lidské moudrosti jsou představeny velmi výstižně. Osobně bych se zajímal o jejich kontext v dialektickém vztahu božské a lidské moudrosti, k čemuž je zde vše připraveno, ale téma služby lidské moudrosti vůči božské - nebo odmítnutí toho - mi zde chybí.

Práce podle mě splňuje nároky kladené na postupovou zkoušku a hodnotím ji jako
v e l m i  d o b r o u.

V Praze 16.9.1998

Zdeněk Kratochvíl

Zpátky na moji práci na FF UK

Zpátky na úvodní stránku fysis.cz