Posudek vedoucího postupové práce

Vladimír Mikeš:

METAFORA SNU U HÉRAKLEITA Z ESFESU

Precizní a velmi přínosná práce vychází z překvapení pozorného čtenáře Hérakleita, že totiž exponovaná podobenství spánku a probuzení nejsou doprovázena ani jedním užitím některého z řeckých výrazů pro „sen". Tím se problematizuje výklad řady zlomků, zvláště B 1, B 21, B 26.

Pro výklad závěru zlomku B 1 diskutuje VM čtení, které navrhuje M. Conche („... tak jako jim [uniká], co zapomínají, když spí"). Toto čtení, založené na jiném doplnění slovesa, které je nutné v závěru zlomku opakovat, je syntakticky poněkud krkolomné, ale velmi inspirativní co do významu a dobře schůdné co do kontextu ostatních zlomků. Stejně tak je ovšem výkladově dobře držitelné i standardní čtení („... tak jako zapomínají, [co činí], když spí"), pokud za předmět zapomínání nepovažujeme sny, nýbrž jednání a mluvení spícího, tedy bezděčné pohyby a slova. Podobně je tomu i v ostatních zlomcích.

Nejcennější částí práce je velmi dobře vypracovaný přehled spánkové metaforiky od Homéra po autory raně klasické doby. Děkuji za pěkné analogie, které opravdu mají co říct k výkladu Hérakleita, zvláště za analogii z Aischylova Prométhea (447-50). Přesvědčivý je právě obrat k hledání analogií u epiků, lyriků a zvláště tragiků - oproti komparacím v oblasti považované tradičně za filosofickou. Mám k tomu jenom jednu kritickou poznámku: VM si dobře všímá vlivu Hérakleita v tónu prarafrází (viz příklad z Plútarcha). Nepřeceňuje však vliv Hérakleita? Nejsou analogie u tragiků spíše výrazem společného zakořenění v jazyce a v sapienciálním chápání náboženství?

Výklad šesti Hérakleitových zlomků (B 1, B 73, B 75, B 89, B 21, B 26) je výtečně provedený. Nesleduje pouze moje interpretace, ale samostatně pracuje se soudobou literaturou i s antickými komparacemi, takže jsem se mohl poučit a lecčím inspirovat. Sám bych se při výkladu přimlouval spíše za sledování polarity „probuzení - spánek", ve které je probuzení tím jejím pólem, který tuto diferenci aktivně zakládá, byť jde o škálu a cyklus - než za akcentaci spánku a jeho problematiky.

Problematické (ne ve smyslu hodnocení předkládané práce) je pochopení, které představil Sextos, a kterému se proto práce právem věnuje pouze okrajově. Jeho „smyslová" a „empirická" mánie možná přece jenom nechtěně uchovává něco z Hérakleitovy myšlenky, totiž právě to, co „spirituálnější" autoři třeba opomíjejí. Totiž konkrétní skutečnost všeho, o čem Hérakleitos mluví. Kritériem takové „skutečnosti" by mohla být souřadnost jejího prožívání (zvláště jako smyslové zkušenosti) a její myslitelnosti (ve významu „mysli" jako smyslu pro vztah k celku).

Práce obsahuje velké množství jinak špatně přístupných citátů a odkazů i podnětné myšlenky autora. Doporučuji proto, aby ji nějakým způsobem zpřístupnil jako cenný studijní pramen a také i sám o sobě zajímavý text. Proto je samozřejmé, že práci doporučuji k přijetí, neboť více než splňuje nároky kladené na práci postupovou (od velmi slušné míry magisterských nároků se liší jen v ohledu délky práce -a i to jen nepatrně). Samozřejmostí je zde založení výkladu na řeckém originálu. Jednoznačně navrhuji hodnocení výborně („cum laudis").

V Praze 10. září 2000.

Zdeněk Kratochvíl

Zpátky na moji práci na FF UK

Zpátky na úvodní stránku fysis.cz