A 5 / 1  Aristotelés, Metaphysica I, 3, 984
A 5 / 2  Simplikios, In Aristotelis Physicorum libros commentaria 23, 33
A 5 / 3  Aetios, Placita philosophorum I, 3, 11
A 5 / 4  Galénos, De elementis sec. Hipp. I, 4
A 5 / 5   (Kahn XLIII B)  Simplikios, In Aristotelis Physicorum libros commentaria 23, 38 (viz B 90)
A 5 / 6  Apuleius, De mundo 19-20 (závěr = B 10)

A 5 / 1

Anaximenés pokládal za počátek jednoduchých těl (živlů) vzduch, později Díogenés vodu a Hippasos z Metapontu a Hérakleitos z Efesu pak oheň.

Aristotelés, Metaphysica I, 3, 984a 7

A 5 / 2

Hippasos z Metapontia a Hérakleitos z Efesu míní, že svět je jeden, pohyblivý a konečný. Za počátkem však činí oheň, takže všechno jsoucí tvoří z ohně jeho zhušťováním a zřeďováním - a opět je do ohně rozkládají, neboť tato přirozenost je (pro ně) jedna a základní. Hérakleitos říká, že všechno je směnou ohně (viz B 90). Dává světu také jakési pořadí proměn a vymezený čas proměny světa, podle jakési osudové nutnosti.

Simplikios, In Aristotelis Physicorum libros commentaria 23, 33

A 5 / 3

Hérakleitos a Hippasos pokládají za počátek všeho oheň. Z ohně totiž všechno pochází a do ohně všechno dokonává. Napřed, když se srazily jeho tvrdší díly, vzniká země; potom, když země změkla působením ohně, se přirozeně uvolňuje voda; když se pak vypařuje, vzniká vzduch. Svět a všechna těla se pak skrze oheň rozpouštějí ve vzplanutí.

Aetios, Placita philosophorum I, 3, 11 = De placitis reliquiae, p. 283-4 Diels
(Viz Aetios, Placita philosophorum V, 5, 1.)

A 5 / 4

Ti, kdo považují oheň za prvek, jsou titíž jako ti, kdo dokazují, že prvek je oheň: Ze sloučení a zhuštění ohně vzniká vzduch; podlehne-li ještě většímu stlačení, stane se vodou; při největším stlačení se nakonec stane vodou.

Galénos, De elementis sec. Hipp. I, 4; p. I, 443 Kuehn

A 5 / 5      (Kahn XLIII B)

Hérakleitos totiž říká, že všechny věci jsou směna ohně a že je i nějaké pořadí a vymezený čas proměny světa podle jakési osudové nutnosti. A je zřejmé, že téhož názoru byli i ti, kteří spatřili rození živých bytostí, řemeslné dovednosti nebo vaření a to, jak se postup i změna všech věcí děje teplem.

Simplikios, In Aristotelis Physicorum libros commentaria 23, 38 (Vol. IX, p. 24. 4-8 Diels) = Theofrastos, Physicorum opiniones fr. 1, D. 475 (viz B 90)

A 5 / 6

A opravdu, přirozenost protikladů se proměňuje sama od sebe a z disonancí se stává jeden soulad. Tak se spojuje mužské a ženské a obě rozdílná pohlaví tvoří podobnou živou bytost z nepodobných. Také umění vytvářejí z nestejných prvků něco stejného, když napodobují přírodu: malířství z rozdílných barevných pigmentů, ... Vždyť i hudba ...
K tomu se v jednom ze svým mlžných výroků vyslovil i Hérakleitos:
„Spojitosti: celé a necelé, shodné a neshodné, souzvučné a nesouzvučné, a ze všeho jedno, a z jednoho vše" (B 10).

Apuleius, De mundo 19-20 (závěr = B 10)