A 6 / 1  Platón, Kratylos 402 A
A 6 / 2  Aetios, Placita philosophorum I, 23, 7
A 6 / 3  Platón, Theaitétos 160 D
A 6 / 4  Platón, Theaitétos 152 E
A 6 / 5  Platón, Theaitétos 153 A 5 - D 7
A 6 / 6  Platón, Kratylos 412 D - 413 C
A 6 / 7  Aristotelés, De caelo III, 1, 298
A 6 / 8  Aristotelés, Topica 104
A 6 / 9  Seneca, Epistulae VI, 6, 23  (viz B 49a) 

Hérakleitos někde říká, že všechno se pohybuje a nic netrvá, a když všechno, co je, připodobňuje k proudu řeky, praví:
„Dvakrát do téže řeky bys nevstoupil (B 91)."

Platón, Kratylos 402 A

A 6 / 2

Hérakleitos odstranil ze světa pokoj a klid; neboť toto patří mrtvým. Všemu dal pohyb, věčný věčným, pomíjivý pomíjivým.

Aetios, Placita philosophorum I, 23, 7 = De placitis reliquiae, p. 320 Diels

A 6 / 3

Velmi krásně jsi tedy řekl, že vědění není nic jiného než vnímání, a spadá v jedno a totéž, když podle Homéra a Hérakleita i veškeré takové společnosti všechno se pohybuje jako proudy...

Platón, Theaitétos 160 D

A 6 / 4

Protože nic není jedno ani něco ani nějaké, avšak všechno vzniká ze změny místa, z pohybu a ze vzájemného míšení. My o tom říkáme, že to jest, ale to užíváme nesprávného názvu, neboť přísudek „jest" nenáleží nikdy ničemu, nýbrž všechno stále vzniká. A o této věci se shodují, dejme tomu, všichni filosofové po řadě mimo Parmenida: Prótagorás i Hérakleitos i Empedoklés, a také z básníků vynikající zástupci obojího druhu poesie, v komedii Epicharmos, v tragédii Homér, jenž svými slovy:
   „Ókeana, původce bohů, i pramatka Thetys"
   řekl, že všechny věci jsou dětmi proudění a pohybu.

Platón, Theaitétos 152 E

A 6 / 5

Sókratés: Jistě, Theaitéte. Neboť i tohle jsou dostatečné důvody pro myšlenku, že to, co zdánlivě jest, i vznikání je způsobováno pohybem, nebytí a zanikání klidem: teplo totiž a oheň, jenž pak rodí a spravuje ostatní věci, sám se rodí ze změny místa a tření, ale to obé je pohyb. Což nejsou tohle způsoby vzniku ohně?
Theaitétos: Ano, tak to je.
S: Vždyť i rod živých bytostí má původ ze stejných počátků.
Th: Jak by ne?
S: A co stav těla? Zdali pak se klidem a nečinností neničí, kdežto cvičením a pohybem se spíše upravuje?
Th: Ano.
S: A co se týče duše a jejího stavu, zdali pak není pravda, že učením a péčí, což jsou pohyby, nabývá vědomostí, upravuje se a stává se lepší, kdežto při klidu, což je nepečování a neučení, se nejen ničemu nenaučí, ale zapomíná i to, čemu se naučila?
Th: Ba, věru.
S: Tedy první věc, pohyb, je dobrá pro jak duši tak pro tělo, kdežto druhá naopak?
Th: Zdá se.
S: Mám ti tedy ještě říkat o stavech bezvětří a nehybného moře a o všech takových věcech, že klid způsobuje hnití a zkázu, kdežto jeho opak zachovává? A k tomu na dovršení všeho mám předvádět ten ‘zlatý provaz’ a násilně přesvědčovat, že jím Homér nemyslí nic jiného než Slunce a ukazuje, že dokud je obloha a Slunce v pohybu, tak všechno u bohů i u lidí trvá a zachovává se, ale kdyby stanulo jako uvázané, byly by všechny věci zničeny a všechno by se, jak se říká, obrátilo vzhůru nohama?

Platón, Theaitétos 153 A 5 - D 7

A 6 / 6

Ti, kteří se domnívají, že všechno je v pohybu, předpokládají o vštšině toho, že nedělá nic jiného nežli že mění své místo; a tím vším že cosi prochází, čím se všechny děje dějí; tato pak věc že je velmi rychlá a velmi jemná. Vždyť by prý jinak nemohla provázet skrze to, co jest, kdyby nebyla velmi jemná, aby ji nic nemohlo zadržet; a velmi rychlá, aby pro ni ostatní věci byly jako nehbyné. Protože tedy všechny ostatní věci řídí tím, že jimi prochází (diaion) proto byla náležitě nazvána jménem „spravedlivé" (dikaion), přičemž byla pro lepší výslovnost přibrána na pomoc hláska „k". Až potud se tedy, jak jsme právě řekli, mnozí shodují v tomto výkladu spravedlivého...
Dost jem se už prý dověděl, a když jsem chtěl naplnit svou touhu, snaží se mi každý mluvit už něco jiného a už se spolu neshodují. Jeden totiž tvrdí o spravedlivém, že to je Slunce, neboť to jediné procházejíc (diaión) a zahřívají (káón) krášlí jsoucna. A tu kdykoli to někomu říkám, maje radost, že jsem se dověděl něco krásného, ten se mi směje, když to vyslechne, a ptá se mne, zdali myslím, že na světě není nic spravedlivého, když Slunce zapadne. A tu když na něho naléhám, co si o tom myslí zase on, tak tvrdí, že spravelidlivé je ohněm. To však není snadné vědět.

Platón, Kratylos 412 D - 413 C

A 6 / 7

Ti však tvrdí, že všechno ostatní vzniká a plyne, že nic není určité, že však trvá jakési jedno, z něhož všechny věci pocházejí jeho proměňováním. Zdá se, že toto chtějí říci mnozí, například Hérakleitos z Efesu.

Aristotelés, De caelo III, 1, 298b 29

A 6 / 8

... Podle Hérakleita se všechno pohybuje ...

Aristotelés, Topica 104b 21

A 6 / 9

Naše těla jsou unášené jako voda v řece. Všechno, co vidíš, běží s časem; nic z toho, co vidíme, netrvá. I já sám jsem změněný, zatímco mluvím o tom, že se všechno mění. Toto měl na mysli Hérakleitos, když řekl:
„Do téže řeky dvakrát vstupujeme i nevstupujeme."
Jméno řeky totiž trvá, ačkoli voda už odtekla. V říčním proudu je to nápadnější než v člověku.

Seneca, Epistulae VI, 6, 23 (viz B 49a)