A 7 / 1  Aristotelés, Metaphysica III, 3, p. 1005
 A 7 / 2  Aristotelés, Metaphysica IV, 7, p. 1005
 A 7 / 3  Aristotelés, Metaphysica IV, 7, p. 1012
 A 7 / 4  Aristotelés, Metaphysica XI, 5, p. 1062
 A 7 / 5  Aristotelés, Metaphysica XI, 6, p. 1063 

Pro nikoho totiž není možné soudit, že totéž je i není, jak se někteří domnívají, že říkal Hérakleitos.

Aristotelés, Metaphysica III, 3, p. 1005b 23

A 7 / 2

Jak jsme už řekli, někteří tvrdí, že totéž může být a nebýt, a že takto můžeme usuzovat. Takovou řeč užívají mnozí z těch, kdo mluví o přirozenosti. My jsme však to, že by něco současně bylo a nebylo, právě prohlásili za nemožné. Ukázali jsme, že toto je nejspolehlivější ze všech principů. ... Vždyť je to nevzdělanost: Nevědět, čeho výklad je třeba hledat a čeho ne.

Aristotelés, Metaphysica IV, 7, p. 1005b 35 - 1006a 6

A 7 / 3

Zdá se, že Hérakleitova řeč dělá ze všeho pravdu, když mluví o všem tak, že je a není.

Aristotelés, Metaphysica IV, 7, p. 1012a 24-26

A 7 / 4

Jednoduše není žádný důkaz proti takovým věcem, nýbrž proti tomu, kdo je tvrdí. Kdyby se někdo na ten obrat raději zeptal samotného Hérakleita, přinutil by jej k souhlasu, že protikladné výpovědi o těchže věcech nikdy nemohou být pravdivé.

Aristotelés, Metaphysica XI, 5, p. 1062a 30 - 34

A 7 / 5

Ti, kdo se řídí podle Hérakleita, tedy nemohou mluvit pravdu, ba ani přívrženci Anaxagorovi. Plynulo by z toho totiž, že o tomtéž vypovídáme současně opak.

Aristotelés, Metaphysica XI, 6, p. 1063b 25