Uvedení do retsinosofie v řeckých poměrech
1. Především pečlivě zvolíme místo k uvedení, neboť na tom opravdu mnoho záleží. Bohatý člověk sice může do hospody, ale i ten musí vybrat podnik milý a ne moc turistický, pokud to nechce všechno pokazit. Normální člověk na to nemá a taky se nechce vázat na omezenější nabídku retsín. Nelze však barbarsky pít retsinu na náměstí nebo na zalidněné pláží, o autobusovém nádraží nemluvě. Retsína vydrží cestu do přírody a u většiny druhů se nemusí bát toho, že zteplá. Začátečník ovšem většinou ocení retsínu nepříliš zahřátou. Z výše uvedeného plyne, že ideálním místem je podvečerní útes nebo opuštěná pláž.
2. Dále nutno pořídit retsinu. Navštívíme běžnou samoobsluhu, zapadlé lahůdkářství nebo trh a vybereme druh a velikost retsiny s ohledem na místo a na vlastní chuťové a finanční dispozice. K orientaci může posloužit náš výzkum. Rozumné je zkusit hledat Malamutinu, na Krétě Ekavi. Dbáme na to, abychom nebyli považováni za Albánce, Rusy, Němce nebo Američany (záměna za Japonce většinou nehrozí a ostatní je v pořádku). Chceme-li se spokojit s retsinou z velkoprodukce (jako v Čechách) - třeba Tsantali - je rozumnější ji kupovat v obchoďáku. Pamatujme, že místo původu retsíny vyjadřuje genia loci - a že podobně zase místo jejího vypití značí naši duchovní dispozici.
3. Retsinu nepijeme na lačno. Bohatí si mohou dovolit plněné vinné listy (dolmadakie), které jsou k retsině (jakož také k naxijské citrónovici) přímo ideální. Retsina je ale naštěstí pro nás dobře snášenlivá a moc vybíravá. Dobře chutná jak po dostupných súvlaki, tak po salátu ze zeleniny levně koupené na trhu a chlebu s olivami. Pokud to místo umožňuje, je lepší pít retsínu k jídlu než po jídle, neboť takové je její původní určení.
4. Retsinu nevystavujeme zbytečně sluníčku, ale není potřeba ji dávat do ledničky. Na místě samém nebo v jeho okolí je vhodné - ne však nutné - vykonat obřad koupele retsiny v moři. Milá kykladská pověra praví, že zvláště Meltemi ke svému plnému rozvinutí potřebuje být čtvrt hodinky v příboji. Nejde ani tak o formu chlazení, protože Egejské moře je dost teplé, ale spíš o jakési nabití pohyblivostí příboje. To lze ovšem zcela úspěšně nahradit pitím v blízkosti příbojové linie.
5. Retsinu otevřeme a opatrně si čichneme vůně pryskyřice. Pak postupujeme stejně, jako s vínem. Chuť pryskyřice není vadou, ale chloubou dobré retsíny. Pokud má kdo potřebu jejího srovnávání s vínem, pak je na místě srovnání nejspíše s barriquem, od kterého se ovšem liší většinou o něco slabším základem, ale zase mnohem silnější dřevitostí.
6. Retsina přitahuje myšlenky i řeč k místu svého původu nebo svého pití. Proto může při vhodné konštelaci sloužit taky jako prostředek poznávání jejich genia loci.
7. Pokročilejší mohou vzít sebou retsínu na výlet do hor (spolu s olivami, sýrem, chlebem a nějakou zeleninou). Ocení ji buď po malých troškách střídavě s vodu - nebo ve zředěné podobě, kdy vhodně kompenzuje ztrátu tělesných šťáv po výstupu ve sluneční výhni (je to o moc lepší než pivo po tůře).
8. Nikdy nenapodobujeme nezpůsob řecké mládeže, která - zvláště v rádoby intelektuálních kruzích - od 90. let míchá retsinu s kolou, což je rouhání Dionýsovi. Něco jiného je ovšem střídavé pití retsíny a koly nebo kafé (čaje). To se může, retsína je snášenlivá.