Filosofie, věda, náboženství

Syllabus kurzu - Zdeněk Kratochvíl pro Katedru filosofie PřF UK

1.  Předběžné představení tradičních představ o vztazích v tomto trojúhelníku:
a) Filosofie jako zdroj vědy a pravdivý ekvivalent náboženství (Platón, Aristotelés...).
b) Filosofie jako průprava k vědě i k vědeckému výkladu určitého náboženství (scholastici - logická metodika).
c) Filosofie jako zdroj jistoty a metody poznání (Descartes - geometrická metoda).
d) Věda (vědecký světový názor) jako úběžník vývoje poznání (osvícenství, pozitivismus, marxismus a jejich dědicové).
e) Tři různé oblasti žánrů (způsobů vztahování), které spolu souvisejí, ale které nelze redukovat jeden na druhý. Filosofie jako pokus o střední člen mezi vědou a náboženstvím nebo uměním. (Teze tohoto kurzu.)

2. Jak filosofie, věda a náboženství proměňují lidi k obrazu svému - a jak potom lidé proměňují okolní svět k tomuto svému obrazu: Racionalizace emocí - racionalizace světa a racionalizace nebo proměna náboženství. Vznik ideologií a technologií.

3. Tradiční kolizní téma: nebe, jeho geocentrický popis, heliocentrismus.
Od racionalizace nebe - po tezi o materiální jednotě světa a univerzální platnosti přírodních zákonů.

4. Vznik představy přírodního zákona a jeho univerzální platnosti.

5. Další kolizní téma: Geologické epochy a biologická evoluce:
Stáří a proměny světa.
Proměny druhů a vznik člověka.

6. Reakce náboženství na kolize s vědou:
a) Fundamentalismus, zvl. křesťanský a islámský.
b) Hermeneutika: alegorická metoda výkladu biblických knih; metoda respektování žánrů.

7. Nároky filosofie, vědy i náboženství na totalitní výklad skutečnosti - a meze těchto nároků, alespoň v neideologických podobách. (Vědoucí nevědění.)

8. Co dělá filosofii filosofií a podle čeho ji poznáme:
Otázka, reflexe předpokladů a východisek, odpovědnost; kritéria skutečnosti, pravda a kritéria pravdivosti. Pluralita jazykových žánrů filosofických výpovědí.

9. Co dělá vědu vědou a jak se liší od kritérií filosofie:
Jevy a spekulace (= empirie a racionalita). Metodika a kumulativní pojetí poznání.
Verifikace (pozitivisté) a falzifikace (Popper).
Jazyk vědy - formalizace.

10. Co dělá náboženství náboženstvím - a v jak nám určité výklady monoteistických náboženství zastiňují obecnou povahu náboženství:
Etymologie religio, sebas, eusebeia.
Ritus, eupraktičnost, nauka (dogmata), empirie.
Žánry náboženské řeči: mýtus, hymnus, modlitba, výklad.

11. Srovnání filosofie, vědy a náboženství z hlediska jazyka a žánrů výpovědí. Rizika ideologizace. Jak rozpoznat ideologii už podle jazykové formy:
„-ismy", pseudo-formalizace jazyka, pseudo-důkazy z nesdílených nebo nediskutovaných předpokladů, sliby a vyhrožování.

12. Jaké je náboženství dnešní doby? Jaké ideologie nám hrozí? Funguje nám technologie? Poznává filosofie a věda to podstatné? (Další na www.fysis.cz)