Cestovní zpráva - cesta do Řecka v létě 2007
(26. června až 22. července 2007, napřed sám na ostrovech a od 5. 7. i s velkejma dětma na Krétě)
Kyklady: Paros, Folegandros;
Kréta: Rethymno, Chania, Bílé hory (Lefka Ori - zlatý hřeb programu!), Lútro, Ag. Galini, Matala, Faistos, Ag. Trias, Kommos, Kamares, pohořím Ída (Psiloritis)
přes posvátné jeskyně (Kamarská a Diova Ídská), Anógia, Amníssos, Knóssos, Hérakleion.
Vylodění na posvátném ostrově Keru se nepodařilo, a to pro nepřízeň lodních linek i divoké meltemi. Dost smůly, hlavně na počasí, se naštěstí obrátilo v dobré právě v horách.
(Většina odkazů na obrázky zatím směřuje na picasaweb.google.cz/kolymbetos, svoji fysis teprve musím předělat. Popisky se u obrázků budou na obou webech
objevovat průběžně.)
Zvlášť jsou vylíčeny Bílé hory a pohoří Ída
26. 6. Odpoledne přílet z Prahy do Hérakleia (Iraklia), Archeologické muzeum nalezeno dlouhodobě zavřené (rekonstrukce), večer odjezd na Paros (Kyklady), naštěstí jela velká stará loď za rozumné peníze a hlavně s volnou palubou, na které se ve spacáku dobře bydlelo.
Paros
Po raním příjezdu jsem si všimnul, že se počasí pokouší o teplotní rekord. Kemp Koula hned v Paroikii (1 km vlevo od přístavu, podél vody) však fungoval vzorně.
Znovu a lépe jsem nafotil lokality v Paroikii, tedy v hlavním městě tohoto příliš turistického i pravoslavného ostrova:
Kastro - aneb jak ze dvou antických chrámů postavili středověký a renesanční hrad s novodobými byty v nejvyšším patře, několik pravoslavných kostelů, a ještě zbylo na obytné domy.
Pravoslavnou mariánskou basiliku Ekatopyliani (Stosloupá) ze 6. století.
Uličky Paroikie v okolí Kastra.
Archeologické museum v Paroikii
Ve vedru (i na moje poměry), které by slušelo spíš jihovýchodnímu Turecku, se povedlo nafotit cca 100 snímků:
Starokykladské věci - od pozdního neolitu, hlavně ale bronzácké, včetně běloučkých kamenných nádob a terakotových záhadných "pánviček" s mandalami, i nějaké pozdně mykénské zatoulaniny.
Archaickou keramiku - včetně krásné orientalizující.
Archaické a klasické sochy - Gorgó, torza kúrů, reliéfy z Archilocheia na Posvátném mysu, věci z Délia.
Něco pozdní antiky - římské sklo, mozaiky na dvoře musea, náhrobky (i starší).
Folegandros
Lodě jezdily divně, takže jsem se v pátek 29. 6. nechal dopravit velmi drahou a nepříjemnou Létající Kočkou (i když jsem si loni slíbil, že už to nikdy neudělám) do přístávku Karavostasis na Folegandru (JZ Kyklady). Ostrov to není špatný, ale to, co jsem o něm slyšel, bylo hezčí. Aspoň tu ale není rámus.
Karavostasis je milá díra, jejíž jméno evokuje představu, že tam kdysi přistál koráb (snad ruská loď) a stál tam. Teď už tam dávno néni. Kousek podél vody je pěkný, kupodivu levný a poloprázdný kemp u pláže Livadi na konci cesty.
Chóra Folegandru je naprosto útulná - správné kyklaďácké hlavní město na kolmém útesu vysokém přes 200 metrů, s pár stovkama obyvatel, plné kostelů a vonících hospod. Jezdí tam z Karavostasis autobus.
Dalších víc jak 100 metrů nad Chórou jsou žalostné zbytky antické akropole. Po cestě je napřed hřbitovní kostel sv. Jana s antickými zbytky a pak velký kostel Panny Marie.
Pod tím vším úplně dole u vody je Jeskyně Krásných Mladíků s antickými inskripcemi. Prý je přístupná skoro jenom od moře, tak jsem si na neděli najal loďku. A na odpoledne jsem si pořídil lodní lístek na Naxos, z nouze opět Létající Kočkou, v marné snaze přeci jenom se nějak dostat na Malé Kyklady. Jenže přišlo meltemi značné moci, skoro se nedalo ani stát na nohou, vzduchem ve výšce létala velká popelnice, vršky vln cákaly na útes vysoký 20 m; kemp naštěstí vydržel a stan taky (přivázaný k nízkému sporému tamaryšku). Nikde prý nejezdily ani normální lodě, natož nájemní lodička nebo mlsná Kočka.
Tak jsem si na Folegandru při růžovém užíval kalamity, smířil se s tím, že na Keros snad někdy jindy, dokonce byl problém, abych se dostal na Krétu na plánovaný sraz s rodinou. Neblaze modernizační lodní společnost mi vyměnila lístek na Naxos za lístek na Théru alias Santorini - sice jsem si taky slíbil, že tam mezi ty sopkychtivé davy už ne, ale co se dalo dělat - a v pondělí večer jsem vystoupil v tamním přístavu, ve kterém se moudře neprodávají lodní lístky, takže se cestující může projet 15 km (a o půl km výš) taxíkem do města, aby si koupil lístek a zase se vrátil. Důvodem je údajně nedostatek místa, což bude určitě pravda, protože veškeré místo zabírají cestovní kanceláře, které nabízejí ubytování nahoře ve městě i jinde na tomhle bláznivém ostrově. Tak jsem se na účet oné lodní společnosti projel nocí ostrovními taxíky, což je poněkud adrenalinové, a stihnul tradiční velkou loď Lasithické východokrétské námořní společnosti do Agia Nikolaa. Ve vnitřním prostoru u chodby nahoru měla dokonce ikonostas se vším, co k němu patří.
V úterý 3. 7. ráno jsem z Ag. Nikolaa odjel autobusem do Hérakleia (po cestě je Malia, Stalis a podobně přelidněná místa, takže to jde pomalu) a pak do Rethymna, na jehož východním okraji jsem po 2 hodinách úmorného pátraní s báglem na zádech konečně našel kemp Elizabeth.
Camping Elizabeth nutno vřele doporučit i přes jeho drahost. Má totiž řadu předností: Je pěkný (v zahradě palem, oleandrů a tamaryšků; u moře), je po cestě, takže v něm máme sraz - a na místě samém se ukázaly jeho další přednosti v podobě dobré levné hospody a hlavně paní správcové. Madam Elizabeth je řecko-holandská ryze postmoderní zralá dáma, se kterou se lze domluvit (řecky, německy, anglicky...) i na dost absurdních plánech. Mladí přijedou ráno po noční cestě a Hanka je nemocná, pročež mi madam Elizabeth ukázala, kde můžu vzít plážová lehátka a zřídit z nich v hustém stínu i závětří palem a rákosí dokonalou odpočívárnu vedle stanů (ani komáři tam kupodivu nebyli, zato cikády a akomysové).
Rethymno a jeho Archeologické museum
Ve středu 4. 7. jsem prošel Rethymnem k Archeologickému museu, které je v pěkné historické budově na vršku blízko benátské pevnosti. Není moc velké a většina věcí se nesmí fotografovat, na což se dost přísně dbá. Takže jsem nafotil jenom to, co se smí - hlavně minójské larnaky s roztomilými loveckými scénami.
Chania a její Archeologické museum
Tentýž den jsem popojel autobusem ještě o jedno město západněji, do Chanie, hlavně kvůli zjišťování posledních detailů chystané výpravy do Bílých hor. Zjistil jsem ale jenom telefon na jedinou horskou chatu, hned na začátku hor (Kalerghi nad Omalem). Tak jsem si prošel Chanii - starý přístav s Janičářskou bránou a archeologický areál Kastelli (minójský).
V Archeologickém museu (v bývalém katolickém kostele) mi přidělili usměvavého leč neústupného osobního strážce, který bděl nad tím, abych fotografoval jenom to, co se smí. Bohužel se nesmí právě "hrnce na fysis", tedy terakoty jakéhosi kruhového domečku (jeskyně, nebeské klenby?) s bohyní přirozenosti uvnitř. Tak jsem nafotil pár desítek snímků:
Nejstarší věci - votivní od pozdního neolitu, minójká keramika, kykladské nádoby a idol.
Antické věci - archaické terakoty, keramika, řecké a římské sklo a pozdně antická Artemis.
Setkání v Rethymnu
Ve čtvrtek 5. 7. přijeli ráno z Hérakleia utahaní mladí, teda dvě dospělé dcéry a dva kluci, se kterými chodí. V takto absurdní sestavě jsme chtěli hned do hor, neboť tam je důvod držet se pohromadě, aniž bych se tím dostával do role dozoru. Jenže Hančino nachlazení si vyžádalo jednodenní odklad, než ji zázračně vyléčil buď kemp Elizabeth, kombinace retsin Armanti a Ekavi, nebo jedno kafenio v Rethymnu.
Do soutěsek na Liviako
Mezitím jsme v pátek podnikli s Majdou a Alešem jednodenní výpad na jih: Od křižovatky u Asomatos dolů - horní částí soutěsky u Preveli podél bystřiny a oleandrů ke Starému mostu, pak přes vršky k Vlaštovčí zátoce a přes malý útes k Palmové, kde si jižní Kréta trochu hraje na tropy. Klášter Preveli jsme tentokrát vynechali, a to pro odpor většiny k památkám. (Staré fotky.)
Bílé hory (Lefka Ori) - z planiny Omalos vrškem na jih do Loutra na Liviaku
V sobotu 7. 7. nadešel den D. Ráno sbalit, městským autobusem na nádraží v Rethymnu, pak dálkařem do Chanie, tam poněkud dramatický přestup na Omalos.
Čtyři dny nejhezčíma a nejabsurdnějšíma horama, jaké jsem kdy viděl, aspoň na můj vkus.
Cestu jsem podrobněj popsal ve zvláštním souboru.
Loutro (a taky staré fotky z cesty přes Anopolis r. 2005.)
V úterý 10. 7. jsme po nekonečném klesání sešli k jižnímu moři do Lútra a ubytovali se u Androulakisových, což jsme jim druhý den trochu kompenzovali hojnou večeří v jejich taverně Notos, proslulé výtečnou stravou a skvělým růžovým za dostupnou cenu. Lútro je místo přímo stvořené k odpočinku. Dá se sem dostat jenom lodí nebo pěšky. Majda s Alešem však byli brzo jati nestálostí, takže jsem je vyslal útesovou pěšinou přes Agios Paulos do Agia Roumelí, kde druhý den nastoupí na tutéž loď, kterou všichni pojedeme dál na východ do Chóry Sfakión.
Silniční anabásis: Chóra Sfakión - Plakias - Koxare - Agia Galini
Setkání na lodi sfakijských nautických linek i dopolední vylodění v Chóra Sfakión proběhly řádně. Plán dalšího postupu byl: Autobusem na sever do Rethymna, tam buď stihnout autobus do Anógie (vnitrozemí střední Kréty) nebo přenocovat zase v kempu Elizabeth a jet do Anógie zítra, pak projít pohořím Ida (Psiloritis) od severu k jihu do Kamares - a skončit na pobřeží v Matale, s možností výletů na Faistos a Ag. Triádu i se závěrečným koupáním.
Autobus z Chóry Sfakión však nějak nechce jet. Mladí to vykládají tím, že je pátek 13. a že měl jet v 13 h. Já za horší znamení považuji samu autobusovou zastávku v Chóře Sfakión, kde jsme už jednou marně stopovali (v létě 2005, pravda v neděli o siestě). Ještě skoro ve 14 h uklidňujeme švédskou rodinu, že taky čekáme na stejný bus, ale pak přichází rozhodnutí v podobě taxíku. Ten přijel za Švédama, ale jim přišlo být 50 E moc (mysleli, že za osobu) a navíc jich bylo 5, v čemž viděli problém. Když odmítli, tak jsem taxíka vzal. Bylo nás taky 5 a s velkými bágly, ale vzal nás. V Plakias bude autobus směrem na Matalu, takže vlastně ušetříme díky mnohem kratší cestě, akorát pak ty Ídské hory půjdeme od jihu z Kamares. Slušní Švédové nechápavě koukali, jak jim čeští vandráci vyfoukli taxíka. (Později jsme se dozvěděli, že bus nejel kvůli moc silnému větru v sedle Askifou, což není sranda.)
Za hodinku krásné cesty úbočími nad jižním pobřežím přes Agios Nektarios jsme v Plakias, což je docela pěkné, i když hojně turistické místo, 11 km před klášterem Preveli a s dobrým kempem. Chtěl jsem toho využít k levnějšímu dokoupení zásob, ale autobus do Agia Ggalini jel skoro hned. S přestupem na křižovatce u vsi Koxare, to už známe. Pak další autobus - a když už to vypadalo, že za chvíli budeme v Ag. Galini, tak začal odbočovat do vesnic. Sice jenom do dvou, ale ty byly o celý kilometr výš a silnice k nim nebyla tak úplně silnice. Když po hodině úchvatných horských výhledů konečně dojel do cíle, zachtělo se tam mladým k mé lítosti zůstat a opovrhli přistaveným posledním busem na Matalu, pravda, s přestupem u Faistu.
Agia Galini je dost zápaďácká cestovková štace, naštěstí má vedle kemp. Tam jsme večer zastanovali, ale to místo není dobré pokud fouká, což se zrovna stalo.
Stany byly hlasité a ve vzduchu množství drobností, které všude vlezou. Smířil jsem se s Ag. Galini proto, že je odtud nejblíž do Kamares, jenže v tomhle větru
je blbost vyrážet do hor, které jsou zrovna v mracích. Proto hned ráno mizíme do Mataly. Na rozloučenou se mi ten městys drobně mstí: Na autobusárně jsem si
vzpomněl, že se tady lístky kupují v trafice naproti. Potřeboval jsem po ránu kafe, tak jsem poprosil Hanku, aby mi je v kafírně vedle zatím objednala. Když jsem
si k němu sednul, přiběhl vrchní a Hanka mu musela vysvětlovat, že nejsem pobuda, co upíjí kafé mladé dámě.
Osvědčený, levný a poněkud minimalistický kemp na místě bývalé kolonie hippies, hned u jeskyněk a římských hrobek. Bývalá rybářská ves (předtím minójský a pak římský přístav) je od německých cestovek předělaná na výletní štaci. Přesto se tu Hance a Ondřejovi povedlo najít tavernu Eleni (vlevo u moře) se zbytky starých časů, včetně rázovité hospodské a její mohutně dolévané raki (tady říkají "rači"). V internetové kavárně jsem zase sledoval vývoj počasí, kdy poleví vítr a budeme moct do hor. V Matale jsme za větrem, i když i tady foukalo, ale za útesem na Kokinos Ammos (Červený Písek) skoro vůbec ne.
V neděli 15. 7. jsme podnikli autobusovo-pěší výlet po třech minójských památečnostech:
Faistos - Známý leč tuze pěkný areál přímo u autobusové zastávky. Dofocuju jenom celkové záběry, díky novému širokáči Tokina 4,0/12-24 (ekv. 19 až 38 mm).
Ag. Trias - 4 km po vedlejší silnici. Moc pěkné místo s málo lidma.
Kommos - 2 km od zastávky u kempu Kommos (na hlavní silnici, blízko Mataly). Byl to přístav pro Faistos a má i trochu kontinuity v řecké antice. Je to oplocené a zavřené, zato se to dá spojit s koupáním. Není tam však takové závětří jako v Matale, takže brokovnicovité bombardování nesčetnými zrníčky písku dávalo znát, že do hor zatím ne.
Psiloritis (Ída) - z Kamares přes dvě posvátné jeskyně do Anógie
V pondělí jsem naznal, že předpověď větru je už únosná, marně jsem prohledal autobusové možnosti a snažil se dohodnout na úterní ráno s nějakým taxíkářem.
Jenže Matala není povahy sfakijské, ctí tam některé evropské zákony, takže taxíkář mermomocí nechtěl jet s 5 cestujícími a nepomohlo ani dovolávání se štíhlosti
většiny z nich. Nezbylo než vrátit krétským taxíkům to, co nám ušetřily, a jet do Kamares velkopansky hned dvěma. Pěšky by to byl nejmíň den cesty a pak by
nocleh v Kamares stál asi stejně - třeba by to šlo venku, ale neměli jsme už moc času nazbyt.
Podrobný popis cesty pohořím Ída je ve zvláštním souboru.
Amníssos
V pátek 20. 7. odpoledne přijíždíme z bizarní Anógie na menší (jižní) autobusárnu v Hérakleiu a jdeme pěšky na hlavní náměstí Plateia Eleftherias, odtud
místním busem 07 kousek za letiště do Amníssu, k starému dobrému kyriu Héraklovi (Iraklis) do jeho Xenios Dias (U pohostinného Dia). Je vskutku pohostinný,
ujal se znavených poutníků ze svatých míst. Nejmladší se jdou koupat, zatímco jdu s Hankou a Ondřejem na Starý Amníssos - pahorek nad bývalým přístavem
pro Knóssos, z jedné strany antický chrám Dia Ochránce, z druhé minójská královská vila. Je to tu dost zpustlé, i když kupodivu spíš trochu míň než minule.
(Staré fotky.)
V sobotu večer musíme být na letišti, bohužel je v cestě vojenská základna, takže stejně budeme muset přes město busy 07 a 01.
Knóssos - Slavné místo, nyní spíš rekonstrukce rekonstrukce (Evansovy) a ty nejlepší prostory jsou zrovna uzavřené. Přesto se muselo v sobotu navštívit,
zvlášť když je teď velké muzeum zavřené. Pořád tam jezdí bus 02. (Staré fotky.)
Herakleion
Navečer sedíme jak somráci na lavičce u Plateia Eleftherias, kluci obětavě jeli do Amníssu pro bágly. Místní vyrážejí vyšlechtěni na sobotní večer, zatímco já zlikvidoval na téhle výpravě už druhé tričko a holky se tu chvíli bez báglů stydí za svou garderobu. Bágly jim vracejí identitu a vyrážíme na letiště. (Staré fotky.)
Chystali jsme se na mírný letištní mejdan před letištní budovou, napřed do půlnoci, pak do čtyř. Karimatky, spacáky, voda, retsina Ekavi, řecké konzervy, sušenky a Karélie jsou předpoklady příjemného cestování. Nevadili jsme ani policii, ani uklízečce - a spolucestující, ti ať se zařídí podle svého a neprohlížejí si nás jako opice! Jenže jinak tuze milý středně velký pes olizoval spící a pak se snažil vytlačit holky z karimatek ve svůj prospěch, Ondřej se proti němu pokoušel karimatku bránit, ale pes to pochopil jako výzvu ke hře. Kolemjdoucí policajti se mohli uchechtat, nikdy jsem neviděl tak veselou policii, nezasáhli proti nám ani proti psovi. Paní uklízečka nás poučila, že je to letištní pes, Líza, přítel všech cestujících.
Pak jsme se konečně odbavili a hned na to zvěděli, že letíme až skoro v 7 h! Takže další hodiny, jenže teď ne v příjemném teplu krétské letní noci a se zásobami, nýbrž v mražené hale a bez báglů. Do mražených prostor si vždycky beru svetr, jenže tohle bylo moc na všechny. Navrhuju, aby vynálezce klimatizace byl pověšen do ledového průvanu - a kdo ji nastaví pod 24, tak za koule! Nezbylo, než za poslední peníze kupovat kafe a nesmyslně draze pořídit ve "zlevněném" fríšopu lahvičku raki, stejně jsme to někteří odstonali. Ale stálo to za to!
zk