Zpátky na obsah           Souvisle číst
 

Kdo si víc užil, kdo na to víc vyzrál a kdo toho víc pokazí

(Sísyfos, Dr. Johannes Faust a Hermés)

V místech, kde se Peklo stýká s Nebem, potkává Sísyfos pravidelně doktora Fausta. Vždy, když pracně vyvalí obrovský balvan až po samý vrchol stoupání a ten se opět s rachotem zřítí přes jeho hlavu a záda zpátky do propasti, levituje těsně nad vrcholem doktor Faust a vysmívá se mu. Sísyfa štve, že ten niemand se před ním naparuje tak, jako kdyby toho byl dokázal více než on. Ten paňáca, kterého přivábila i pouhá dívčí sukně! Ten plebejec se posmívá hrdému aiolskému králi! Obyčejný kejklíř, akorát že ve velkém měřítku, který se však s opravdovým podvodníkem a násilníkem nemůže ani srovnávat!

Přesto jednou Sísyfos vyzval toho ňoumu: „Hele, doktore, poměříme se jako muži, kdo z nás dvou toho víc dokázal!"

Doktor Faust nabídku nadšeně přijal a zahájil mezináboženský dialog se Sísyfem: „Bratře z pohanských časů, kdyby ti nechyběla spása, byl bys teď spolu se mnou v nebi."

Sísyfos tím nebyl nikterak zaskočen: „Ty zplozenče germánských mlh, kdybys měl kousek mojí kuráže a důslednosti, byl bys teď se mnou v Hádu!"

Po takto obřadném úvodu Sísyfos předestřel Faustovi, o kolik víc toho zažil: „Vždyť ty sis na světě pro samé ohledy ani nic neužil, doktore! Nedokázal ses odvázat ani k tomu, aby sis urval Markétku takovou, jaká tě přitahovala, a hned! Já jsem se ani na začátku nezdržoval tím, co kdo řekne tomu, co chci! Šel jsem ve své vlastní vůli vždy pevně a samostatně. Já nemusel nahrazovat svoji neschopnost kejklířstvím nějakého najatého ďáblíka! Proto jsem si opravdu užil! Skutečně a ne jenom v nějakých vidinách a očekáváních. Já myslel vždy jenom na to, jak už v přítomném okamžiku užít toho, co se nabízelo mé vůli!

Zatímco ty jsi bláznil po nicotné Markétce, tak já se hned chopil královské nevěsty, panny Antikleie. Nechtěla, ale musela. Tak jsem založil Korinthos, ostatní lidi jsem omámil houbama a ona pak porodila Odyssea.

Mockrát jsem si užil krásné a nevinné Týry. Zatímco tebe ovládal tvůj chtíč a zpočátku možná dokonce i jakýsi úplně hloupý cit, tak já si na Týře zgustnul, když jsem ji až po letech dal najevo, že je mně úplně šuma fuk, že jsem ji svedl spíš na potvoru jejímu otci. Ona byla jinačí formát než ta tvoje, takže dala své děti, které měla se mnou, hned zabít. Právě s tím jsem počítal! Pak už stačilo jenom oznámit lidu, že vrahem je její táta. To ho stálo trůn a já ovládnul i Thessalii. A užíval jsem si toho a nikdo mne nepovažoval za násilníka nebo podvodníka, ale za zákonného krále!

Dokázal jsem svým vlastním rozumem a silou, bez pomoci nějakého fantasmagorického pekelníka přelstít i samu smrt a spoutat její moc. A co víc: Když pak Arés smrt osvobodil, stejně jsem se vrátil z Hádu na svět a znovu si užíval. To se nepodařilo nikomu jinému z lidí. Pravda, pak mě Hermés podvodným způsobem přivedl zpátky do těchto končin, ale zde v Hádu si užívám průzkumu všech jeho tajemství, abych na něj vyzrál. Buď vyzkoumám, za jakých okolností mohu překulit balvan na druhou stranu, nebo při vhodné příležitosti znásilním podsvětní bohyni. Lichotit se jí už nebudu!

Zatím si užívám toho, že všechno to, co dělám, je skutečné, zatímco ty sis napřed pomáhal pekelným sluhou, pak zase pomocí naivní holky a teď jsi odkázán na věčnost nebeskou, ve které se nic zajímavého neděje!"

„Zadrž, nestoudný pohane! Já že si užil méně než ty? Já že to nikam nedotáhnul? Tys ovládnul dvě nebo tři maličká království a marně ses pokoušel o získání vlády nad podsvětím. Já ovládnul celý svět a nepotřeboval jsem být králem! Mě samotný císař sloužil k mým záměrům proměnit svět. A proměnil jsem jej! Těch dolů, průplavů, podvodů, zlata, poznatků a okázalostí! Nezastavil jsem se ani před chaloupkou Filemóna a Baucis, těch dvou starých naivních bláznů, jejichž pozemek překážel mému smělému plánu. A toho poznání! S čarodějnicemi jsem létal nad Thessalií, což jsi ty, její loutkový král, ani nevěděl. Taky jsem sestoupil do dolních sfér a nyní zase byl pozvednut na nebe. Znám celý svět. Viděl jsem Afriku i Ameriku, pil jsem nejlepší vína, rozmlouval s nejznamenitějšími lidmi, proniknul do všech tajemství.

A na zemi všichni lidé vědí, kdo je Johannes doktor Faust! Promlouvám tam z jevišť a k mé poctě pořádají učené konference. Jsem jejich vzorem v úsilí o pravdu a život, zatímco tebe mají jako výstrahu!

Nyní užívám slasti nebeské a zvyšuji si ji sledováním tvé marné námahy a také touto rozpravou. Nikdo jiný z lidí nedokázal vyzrát na svůj úděl tak, jako já!"

Doktor Faust dokončil výčet svých výher a pak začal zdůrazňovat převahu svého důvtipu a své hlubokomyslnosti: „Nízký siláku a drzoune, který jsi neuměl využít skrytých sil! Ty ses spoléhal jenom na sebe a s výjimkou té Týry jsi nedokázal ke svému prospěchu využít sil ostatních lidí, natožpak sil podsvětí. To já dokázal přimět celé lidstvo k tomu, aby pracovalo na mých záměrech. Myslí si, že touží po plném životě a po hlubokém poznání, ale slouží tím mé věci, proměňují svět podle mé vůle!

Neváhal jsem sestoupit k Matkám pro trojnožku, zatímco tobě Autolykos s trochou Hermovy pomoci ukradnul i obyčejné krávy!

Od začátku jsem se opřel o práci jiných a neváhal jsem do své služby přijmout Mefista. Ostatní se rádi přidávali a odstranit jsem musel jenom takové budižkničemy, jakými byli třeba ti dva starochové. A nakonec se ukázalo, že já sám nemusím za žádné tyto služby nijak platit! Moji pomocníci se teď smaží někde tam, kam se vždycky řítí zpátky ten tvůj balvan, zatímco já, výsostný a přitom plnokrevný intelektuál, se na to všechno dívám z věčné blaženosti nebeské! Dal jsem příklad, který mohou následovat ti, kdo se nelekají skrytých tajemství poznání a vlastní vůle! Čehos však zatím dosáhl ty?"

„Preparáte doktorský", zakřičel na Fausta Sísyfos, „mně že Autolykos ukradnul krávy? Jenom chtěl ukradnout! A už k tomu potřeboval Hermovu pomoc. Jenže já pak přelstil nejenom jeho, ale i samotného Herma. To se nepovedlo ani nikomu z bohů, natož pak z lidí!

Důvtipem a ne sprostou silou jsem se taky minule dostal z Hádu. Nenapil jsem se totiž z podsvětního pramene, protože jsem znal pravdu o něm, takže jsem neztratil paměť a jsem tedy ctitel Neskryté Pravdy! Předstíral jsem pak podsvětní bohyni, že musím jít potrestat svoji ženu za to, že mě nepohřbila. Kdysi jsem jí to pro všechny případy chytře nařídil, aby na mě podsvětí nemělo právo. Zákonnost se přece musí respektovat všude! Když jsem dostal propustku na pohřeb, tak jsem se chtěl zmocnit nápoje nesmrtelnosti a Héřina lůna. Jenom Hermova podlost mě sem znovu přivedla.

Ani toho nelituji! Obrátím to ještě proti němu. Mám s ním víc nevyřízených účtů! Ty ses paktoval s podsvětím a skončil jsi v nebi. Ty potřebuješ ke všemu romantiku a vzdechy, zatímco já podrobně prozkoumám geografii a skutečnou podstatu podsvětních míst, demytologizuji podsvětní bohy a překulím kámen k vám! Pak ty budeš tady a zapomenut, zatímco já budu vládnout světu, podsvětí i nebi, z jediné pozice Neskryté Pravdy!"

Fausta to trochu znepokojilo, protože se v něm ozvaly jeho doktoráty. Pak ale našel útěchu v náboženství a spolehnul se na boží moc, která něco takového přece nemůže dopustit. Proto Sísyfovi odpověděl s klidem věčně blaženého nebešťana: „Mně se povedlo nakazit celé lidstvo vůlí k vládě nad životem a světem. Prostí lidé mi závidí moje vědění - a intelektuálové mi ještě více závidí to, že přitom nemusím trávit život jenom v knihovnách nebo v laboratořích, že znám i tajemství jim samotným skrytá a že si umím plně užít života. Díky mně všichni vidí, že pro odkrytí skrytých tajemství a pro vlastní vůli mohou učinit cokoliv a je jim vždy odpuštěno, pokud nic nečiní ze slabosti. Ty však budíš v nejlepším případě útrpnost."

Sísyfos se jenom usmál, protože věděl, co chce. Napřed ovšem dokončil povinnou figuru porovnávání udatnosti mužů: „Ty školní opice! Tys nevydržel u dialektiky, jen co přišla vlahá noc a myšlenka na jakousi holku. Já zůstal věrný našemu původnímu východisku! Na mně neplatí sentiment jarních básníků puberty, který tak zmátnul i tvoje už šedivějící trojnásobné doktorství. Ukážu, že tvoje scestí způsobil tvůj příklon k hormonům, namísto ke zřetelné myšlence! Podsvětní bohyni pak vyložím jako hladinu cholesterolu a ta mě bude ještě prosit, abych ji alespoň znásilnil a tím uznal její skutečnost, než se rozplyne ve zkumavce přesné myšlenky! Lidé mě už začínají ctít jako nezaujatého objektivního vědce a mají mě za skeptika - a časem mě budou muset ctít jako jediný Rozum! Ovládnu svět a celou přírodu, protože všemu vnutím právě ty zákony, pomocí kterých je to jedině možné!

Zkus potěžkat ten kámen! Ty bys jej ani po rovině neposunul o jedinou píď, srabe! Já však znám zákonitosti kladky i páky."

Kdo by si teď myslel, že Sísyfos Fausta nachytá trapným kouskem s podržením něčeho těžkého, ten by byl naprosto na omylu. Faust je protřelý doktor, právník, theolog i filozof a ne naivka - a Sísyfos s touto skutečností počítá. Faust opatrně uhnul. Přesně tak to Sísifos potřeboval. Na rozhraní podsvětí a nebe přece musí být osa světa, pevný bod, o který může opřít páku a pohnout tím balvanem! Nebude jednoduché všechno správně umístit a možná se to nepodaří hned napoprvé. Nemusí však spěchat, protože v podsvětí nestárne a své poznatky může sbírat postupně. Jednou se to musí podařit!

Tady! Sísifos nahmatal pevný bod! Začíná opatrně zkoumat, jak umístit páku a nenechat zatím skutálet ten balvan. Půjde to! Pomalu se opírá do páky a balvan se už dostává do rovnovážné pozice! V krajním vypětí se s ním točí svět, podsvětí i nebe. Náhle napětí ochabuje, balvan se řítí zpět do hlubin Hádu, zatímco Sísyfos se propadá do naprosté nudy, kterou do té chvíle na jednom nahodilém místě podpírala vtipně nalíčená Hermova hůl. Smích veselého boha k tomu poznamenává: „Tak jednoho bychom měli, na potřetí snad už definitivně. Hádu už bylo pro takového kazisvěta, který chce cokoliv jenom vydlabat, škoda. A děkuju za to zábavné drama. S tím druhým ať si to vyřídí Markétka, když to spískala!"

Tak se stalo, že želva se dál pěkně batolí po horách, nad kterými stále ještě svítí skutečné a nevydlabané hvězdy. Jenom auta, lanovky, zábavy sportovců a odhozené obaly od všemožných zdrojů údajných rozkoší dávají tušit dílo Faustovo a jeho sluhy, zatímco v honosných budovách v nížině naříkají ctitelé Sísyfovi nad tím, jak málo lidé dbají jejich poučování.

Zpátky na obsah           Souvisle číst