Astrologie
Poslední aktualizace:  16. 12. 2002 

Provizorium

Zpátky na Hermetické nauky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz

Úvod, Časová synopse
Astrologie a fysis
Stará řecká astrologie a astronomie
    Staré horoskopy
Cirkumpolární obrázky - aneb Medvědice obě 

Úvod  (taky .RTF)
Řecké slovo „astrologia" znamená dlouho naprosto totéž, co řecké slovo „astronomia", a podobných dvojic synonym máme v řečtině víc, např. oikologia - oikonomia nebo gastrologia - gastronomia. Teprve novověk s definitivní platností využil tuto jazykovou abundanci k dodatečnému rozlišení, takže dnes těžko koho napadne, aby ztotožňoval třeba gastrologii s gastronomií nebo zase ekologii s ekonomií. Doklady rozlišení astrologie a astronomie máme už v renesanci a nějaký náběh k takovému rozlišení je asi už starší, snad středověký. Astronomií je míněno studování „zákonistostí" pohybu nebeských těles (i když sám pojem „přírodní zákon" pochází až ze 17. st.), zatímco astrologií je míněna divinační interpretace horoskopu, čili stavu oblohy v nějakém okamžiku na nějakém místě (např. narození člověka). Tak je pochopitelné, že astrologové chápou astronomii jako technickou pomůcku, zatímco astronomové nejprve jako odlišnou nadstavbu úvodních pasáží své nauky, pak jako „pavědu".

Jelikož nejsem ani aktivní astrolog, ani potírač astrologie, tak na těchto stránkách hodlám nabízet filosofické, hermetické i astronomické souvislosti astrologie, se kterými se v různých souvislostech setkávám. Většinou půjde o starší vrstvy, než jakými se zabývají ostatní. Věc je ve stavu zrodu a prosím o strpení.

Většina astrologické problematiky, kterou potkávám, je buď historická nebo „fysiologická". To první se týká řecké antiky, to druhé si vyžaduje samostatný výklad.

Napřed tedy k antické astrologii. Obvykle ji v Řecku sledujeme od hellénistické doby, tedy od sklonku 4. BC. Podrobně ji známe až z rozsáhlého díla Klaudia Ptolemaia (2. AD), který ji spíše opatrně referuje než že by ji v jejím celém rozsahu zastával. Starším pramenem, ale špatně zachovaným, je Eratosthenés (kolem 200 BC), možná je to i jeden z pramenů Ptolemaiových (určitě je tomu tak v jiné oblasti, totiž pokud jde o slavnou mapu světa). Nejstarším podrobněji známým textem této vrstvy jsou Aratova básnicky napsaná „Fainomena" (kolem 300 BC). Tato vrstva řecké astrologie je ovšem závislá na převzetí babylonského vědění, a to jak v oblasti techniky pozorování a výpočtů, tak části obsáhlých záznamů o pozorování nebeských jevů, především však mohutné kazuistiky „signatur", tedy analogizací typu „co odpovídá čemu". Je jasné, že takový styl myšlení se v pozdní antice může dobře rozvíjet v rámci novoplatónské koncepce analogií. Původně je však doma v babylónském pohledu na „písmo nebe" a v hromadění pozorování nebeských i pozemských dějů. Řekové to podbudovávají matematickou teorií, zatímco vůči té kazuistice je i sám Ptolemaios dost opatrný.

Samozřejmě, že jiní znají zase astrologické nauky jiných kultur, zejména Persie, Indie, Tibetu a Číny. Z tohodle hlediska je ptolemaiovská tradice skutečně jenom druhotnou recepcí, byť svérázně rozvinutou, ať už v samotném Řecku, nebo v prostředí latinském či arabském, podobně jako dědictví řecké filosofie. Právě z té paralely s dějinami filosofie se ovšem nabízí ještě další možnost: pokus o sestup k řecké astrologii před recepcí babylónské moudrosti a před klasickou řeckou geometrizací a logizací čehokoliv, včetně astrologie. Když je pro filosofii tak plodný sestup k myslitelům archaické doby („předsokratici", 6. a 5. BC), tak proč by to nemohlo být podobné s astrologií? Tomu věnujeme samostatné pojednání.

S tím druhým hlediskem, které není historické, totiž s „fysiologií" to souvisí podobně jako onen dějinně filosofický krok stranou k předsokratikům, jako k inspirátorům myšlení přirozenosti. Někdy jde dokonce o stejné autory. Cílem ovšem nemusí být další krok při poznávání minulosti, ale snad i krok k otevřenosti pro fysis, nezávisle na tom, kdy.
 

Časová synopse

1. Epická tradice, 8. až 6. BC (avšak s pamětí snad až na pozdní bronz): Homér, Hésiodos, Ferykydés ... (ozvěny ještě u Aráta)
2. 1. Rané iónské zkoumání, 6. BC: Thalés, Anaximandros ...
2. 2. Pýthagorejská geometrizující transformace iónského zkoumatelství, 6. a 5. BC
2. 3. Racionalizace a moralizace nebe, 6. a 5. BC: Xenofanés, eleaté
2. 4. Hérakleitos, kolem 500 BC
3. Extrémní racionalizace nebe, 5 BC: Anaxagorás ...
4. Těsně před recepcí babylónské astrologie, 4. BC: Platón, Aristotelés ...
4. 1. Matematizace a popis pozorovaného nebe, nové kontakty s Egyptem a Mesopotámií, 4. BC: Eudoxos
5. Recepce babylónské astrologie a její řecká matematizace, 3. BC (výjimečně i dřív) a dál
6. „Astrální náboženství" pozdní antiky
7. Kompendia a učebnice, 3. BC až 3. AD: Klaudios Ptolemaios ...
8. Novoplatónká astro-theologie (předloha už u pozdního Platóna), 4. a 5. AD, Iamblichos, Proklos ...

Zajímavější než časová synopse je samozřejmě srovnání různých způsobu vidění a chápání nebe. Tomu ovšem hodlám věnovat rubriku Stará řecká astrologie a astronomie. Teprve v rámci takových srovnání je možné hledat odpověď na to, které přístupy vidí v planetách nebo v nebi samotném příčinu pozemských dějů, které v nich vidí jejich znaky, a které v nich vidí jenom fyzikální děje.

Úvod, Časová synopse
Astrologie a fysis
Stará řecká astrologie a astronomie
    Staré horoskopy
Cirkumpolární obrázky - aneb Medvědice obě