Anaxagorás z Klazomen
Provizorní výtah ze zlomků ve výkladovém pořadí
|
|||||||
A 1 - části |
B 17 ze Simplikiovy Fysiky 163, 18
Vznikání a zanikání nenazývají Řekové správně,
neboť žádná věc nevzniká ani nezaniká,
nýbrž se směšuje a rozlučuje z bytostných věcí.
A tak by správně zvali vznikání směšováním a zanikání rozlučováním.
B 21a ze Sexta Empeirika VII, 140
Viděním nezjevného je zjevné.
B 21 ze Sexta Empeirika VII 90, včetně Sextova kontextu:
Pro slabost (smyslů) nejsme schopni posoudit pravdu. Přikládá smyslům spíše nedůvěru než důvěru, (například pokud jde) o malou změnu barev:
Kdybychom vzali dvě barvy, černou a bílou, a pak po troškách odlévali zjedné do druhé,
nebude moci zrak rozeznávat malé změny, ač jsou opodstatněny co do přirozenosti.
B 10 ze Scholií ke Grégoriovi Naziánskému; PG XXXVI, 91 Migne
Anaxagorás je původcem starého názoru, že nic nevzniká z ničeho. Říkal totiž, že všechno je navzájem smíseno a že se rozlišuje, když vzrostlo. Neboť v témže semeni jsou obsaženy vlasy, nehty, tepny, šlachy i kosti, všem nezjevně, pro nepatrnost podílu; růstem se však zvolna rozlišují. Pravil:
Jak by totiž mohl vzniknout z nevlasu vlas a maso z nemasa?
Toto tvrdil nejenom o tělech, nýbrž i o barvách. Domníval se totiž, že uvnitř bílé je černá a v černé že je (také) bílá. A totéž tvrdil o váhách: že v těžkém je přimíseno lehké a také naopak.
Aristotelés, De generatione animalium I, 18; p. 723a 10 Bekker:
Anaxagorás praví zcela důsledně, že z potraviny přistupuje maso k masu.
A 41 ze Simplikiova komentáře k Aristotelově Fysice 27,2 (jako zlomek u Theofrasta: Fysikón doxai, fr. 4; D. 478)
A toto pravil Theofrastos, když přirovnával Anaxagoru k Anaximandrovi:
Anaxagorás řekl, že rozlišováním bezmezna se vše, co je spolu sourodé, snáší k sobě navzájem. Tak třeba vše to, co bylo ve veškerenstvu zlatem, se zlatem stává; co bylo zemí, se stává zemí. A stejně je tomu i s každou jinou jednotlivostí: nevznikají, nýbrž byly obsaženy už dříve.
Za příčinu pohybu a vzniku považoval Anaxagorás Mysl; díky němu jsou rozlišena uspořádání světa i přirozenost všeho, co vzniklo.
B 3 ze Simplikiova komentáře k Aristotelově Fysice 164, 16
Vždyť ani z malého není nic nejmenší, nýbrž vždy je něco (ještě) menšího, neboť to, co jest, nemůže následkem dělení nebýt.Ale také vůči velkému je vždy něco většího, a je toho co do množství stejně jako malého. Sama o sobě je každá věc i velká, i malá.
B 11 ze Simplikiova komentáře k Aristotelově Fysice 164, 22
Ve všem je obsažen podíl všeho, vyjma Nús; v něčem i Nús (mysl).
B 12 ze Simplikiova komentáře k Aristotelově Fysice 164,24 a 156,13.
Ostatní podíly mají účast ve všem, Nús (myl) je však neomezený, samovládný, a není smíšený s žádnou věcí, nýbrž pouze on sám je sám u sebe. Vždyť kdyby nebyl sám o sobě a byl smíšen s něčím jiným, pak by měl účast ve všech věcech, i kdyby byl smíšen jen s některou; neboť ve všem je obsažen podíl všeho, jak jsem už řekl. A přimíšeniny by mu bránily, takže by nad žádnou věcí nevládl tak, jako je-li pouze sám o sobě. Je totiž ze všeho nejjemnější a nejčistší, drží všechno poznání (gnómé) o všem a má největší sílu. A všemu, co má duši, menšímu i většímu, všemu vládne Nús. Nús také ovládl všechno otáčení z malého místa, pak se dále šíří a bude se šířit ještě více. A co se mísí i co se odlučuje a rozlučuje, vše poznal Nús. A jaké mělo vše být, i jaké bylo to, co nyní již není, i cokoliv nyní je a jaké to bude, to všechno uspořádal Nús, i ono otáčení, kterým se nyní otáčejí hvězdy, Slunce a Měsíc, i vzduch a aithér, které jsou odloučené. Toto otáčení samo způsobilo odlučování: husté se odlučuje od řídkého, teplé od chladného, světlo od temného a suché z vlhkého. Je mnoho podílů z mnohých, vůbec nic se však neodlučuje ani nerozlučuje zcela od jiných, kromě Nús. Veškerý Nús pak je stejný, jak menších, tak i větších (bytostí). Nic jiného však není ničemu jinému podobno, ale čeho je v něm nejvíce, to je nejzjevnější a je i bylo pokaždé jedním.
A 66 z Alexandra, De fato 2
Anaxagorás říká, že nic z toho, co se stává, se neděje osudem, ale že osud je prázdný pojem.
A 29 z Klémenta Alex., Strómateis II, 130
Vždyť Anaxagorás z Klazomen říkal, že cíle života je nazírání (theória) a z něho vznikající svoboda.
A 30 z Aristotelovy Etiky Eudem. I, 4; p. 1215b
Komusi, kdo o tom byl na rozpacích a tázal se, proč by si člověk měl zvolit raději to, aby se narodil, než aby se nenarodil, prý odpověděl:
Proto, aby spatřil nebe a řád v celém kosmu.
A 34 ze Stobaiových Florilegií IV, 52b.
Anaxagorás říkal, že je dvojí učení se smrti:
čas před narozením a spánek.
A 1 - Celý text Díogena Laertia II, 6 - 15 uvádíme zvlášť. Tady jen citáty:
A 1 (část) z Díogena Laertia II, 11
Člověku, který se rmoutil, že umírá v cizině, pravil:
Odevšud je stejný sestup do podsvětí.
A 1 (část) z Díogena Laertia II, 13
O svém odsouzení prý řekl:
I o soudcích i o mně už přirozenost dávno vynesla odpověď.
A 33 (část) z Galéna, De plac. Hippocr. et Plat. IV, 7
Když mu kdosi oznámil, že mu zemřel syn, odpověděl zcela klidně:
Věděl jsem, že jsem zplodil smrtelného.
Zpátky k Anaxagorovi
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz