Anaxagorás  z  Klazomen

 Provizorní výtah ze zlomků ve výkladovém pořadí

 

B 3

B 10

B 11

B 12

B 17

B 21

B 21a


 

A 1
celý text

A 1 - části

A 29

A 30

A 33

A 34

A 41


 
A 66
 

 


B 17  ze Simplikiovy Fysiky 163, 18

Vznikání a zanikání nenazývají Řekové správně,

neboť žádná věc nevzniká ani nezaniká,

nýbrž se směšuje a rozlučuje z bytostných věcí.

A tak by správně zvali vznikání směšováním a zanikání rozlučováním.

 

B 21a  ze Sexta Empeirika VII, 140

Viděním nezjevného je zjevné.

 

B 21  ze Sexta Empeirika VII 90, včetně Sextova kontextu:

Pro slabost (smyslů) nejsme schopni posoudit pravdu. Přikládá smyslům spíše nedůvěru než důvěru, (například pokud jde) o malou změnu barev:

Kdybychom vzali dvě barvy, černou a bílou, a pak po troškách odlévali zjedné do druhé,

nebude moci zrak rozeznávat malé změny, ač jsou opodstatněny co do přirozenosti.

 

B 10  ze Scholií ke Grégoriovi Naziánskému; PG XXXVI, 91 Migne

Anaxagorás je původcem starého názoru, že nic nevzniká z ničeho. Říkal totiž, že všechno je navzájem smíseno a že se rozlišuje, když vzrostlo. Neboť v témže semeni jsou obsaženy vlasy, nehty, tepny, šlachy i kosti, všem nezjevně, pro nepatrnost podílu; růstem se však zvolna rozlišují. Pravil:

Jak by totiž mohl vzniknout z nevlasu vlas a maso z nemasa?

Toto tvrdil nejenom o tělech, nýbrž i o barvách. Domníval se totiž, že uvnitř bílé je černá a v černé že je (také) bílá. A totéž tvrdil o váhách: že v těžkém je přimíseno lehké a také naopak.


Aristotelés, De generatione animalium I, 18; p. 723a 10 Bekker:

Anaxagorás praví zcela důsledně, že z potraviny přistupuje maso k masu.

 

A 41  ze Simplikiova komentáře k Aristotelově Fysice 27,2 (jako zlomek u Theofrasta: Fysikón doxai, fr. 4; D. 478)

A toto pravil Theofrastos, když přirovnával Anaxagoru k Anaximandrovi:

Anaxagorás řekl, že rozlišováním bezmezna se vše, co je spolu sourodé, snáší k sobě navzájem. Tak třeba vše to, co bylo ve veškerenstvu zlatem, se zlatem stává; co bylo zemí, se stává zemí. A stejně je tomu i s každou jinou jednotlivostí: nevznikají, nýbrž byly obsaženy už dříve.

Za příčinu pohybu a vzniku považoval Anaxagorás Mysl; díky němu jsou rozlišena uspořádání světa i přirozenost všeho, co vzniklo.

 

 

B 3  ze Simplikiova komentáře k Aristotelově Fysice 164, 16

Vždyť ani z malého není nic nejmenší, nýbrž vždy je něco (ještě) menšího, neboť to, co jest, nemůže následkem dělení nebýt.Ale také vůči velkému je vždy něco většího, a je toho co do množství stejně jako malého. Sama o sobě je každá věc i velká, i malá.

 

B 11  ze Simplikiova komentáře k Aristotelově Fysice 164, 22

Ve všem je obsažen podíl všeho, vyjma Nús; v něčem i Nús (mysl).

 

B 12  ze Simplikiova komentáře k Aristotelově Fysice 164,24 a 156,13.

Ostatní podíly mají účast ve všem, Nús (myl) je však neomezený, samovládný, a není smíšený s žádnou věcí, nýbrž pouze on sám je sám u sebe. Vždyť kdyby nebyl sám o sobě a byl smíšen s něčím jiným, pak by měl účast ve všech věcech, i kdyby byl smíšen jen s některou; neboť ve všem je obsažen podíl všeho, jak jsem už řekl. A přimíšeniny by mu bránily, takže by nad žádnou věcí nevládl tak, jako je-li pouze sám o sobě. Je totiž ze všeho nejjemnější a nejčistší, drží všechno poznání (gnómé) o všem a má největší sílu. A všemu, co má duši, menšímu i většímu, všemu vládne Nús. Nús také ovládl všechno otáčení z malého místa, pak se dále šíří a bude se šířit ještě více. A co se mísí i co se odlučuje a rozlučuje, vše poznal Nús. A jaké mělo vše být, i jaké bylo to, co nyní již není, i cokoliv nyní je a jaké to bude, to všechno uspořádal Nús, i ono otáčení, kterým se nyní otáčejí hvězdy, Slunce a Měsíc, i vzduch a aithér, které jsou odloučené. Toto otáčení samo způsobilo odlučování: husté se odlučuje od řídkého, teplé od chladného, světlo od temného a suché z vlhkého. Je mnoho podílů z mnohých, vůbec nic se však neodlučuje ani nerozlučuje zcela od jiných, kromě Nús. Veškerý Nús pak je stejný, jak menších, tak i větších (bytostí). Nic jiného však není ničemu jinému podobno, ale čeho je v něm nejvíce, to je nejzjevnější a je i bylo pokaždé jedním.

 

A 66  z Alexandra, De fato 2

Anaxagorás říká, že nic z toho, co se stává, se neděje osudem, ale že osud je prázdný pojem.

 

A 29  z Klémenta Alex., Strómateis II, 130

Vždyť Anaxagorás z Klazomen říkal, že cíle života je nazírání (theória) a z něho vznikající svoboda.

 

A 30  z Aristotelovy Etiky Eudem. I, 4; p. 1215b

Komusi, kdo o tom byl na rozpacích a tázal se, proč by si člověk měl zvolit raději to, aby se narodil, než aby se nenarodil, prý odpověděl:

Proto, aby spatřil nebe a řád v celém kosmu.

 

A 34  ze Stobaiových Florilegií IV, 52b.

Anaxagorás říkal, že je dvojí učení se smrti:

čas před narozením a spánek.

 

A 1  -  Celý text Díogena Laertia II, 6 - 15 uvádíme zvlášť. Tady jen citáty:

 

A 1 (část)  z Díogena Laertia II, 11

Člověku, který se rmoutil, že umírá v cizině, pravil:

Odevšud je stejný sestup do podsvětí.

 

A 1 (část)  z Díogena Laertia II, 13

O svém odsouzení prý řekl:

I o soudcích i o mně už přirozenost dávno vynesla odpověď.

 

A 33 (část)  z Galéna, De plac. Hippocr. et Plat. IV, 7

Když mu kdosi oznámil, že mu zemřel syn, odpověděl zcela klidně:

Věděl jsem, že jsem zplodil smrtelného.
 



Zpátky k Anaxagorovi
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz