Zpátky k Archeláovi
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz
Archeláos
Testimonia DK 60 A
|
|
|||||||||||
|
|
|
|
|
|
A 1 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum II, 16-17 (16) Archeláos z Athén
nebo z Mílétu, syn Apollodóra, nebo jak někteří
uvádějí, Midóna, žák Anaxagory a učitel Sókrata. {Jako
první přinesl přírodní filosofii z Iónie do
Athén.} Byl nazván fyzikem, neboť jím skončila
přírodní filosofie, zatímco Sókratés zavedl etiku. Zdá
se však, že i on se tématu etiky dotknul, neboť
filosofoval i o zákonech, kráse a spravedlnosti.
Jelikož to od něj [převzal] Sókratés, který etiku
převedl k [vrcholu], byl pokládán za jejího
vynálezce. (17) Jeho nauka je
takováto:
Archeláos z Mílétu, syn Apollodórův nebo Midónův, filosof přírody, kterým tato škola končí. První přenesl přírodní filosofii z Iónie, žák Anaxagory z Klazomen, jeho žákem byl Sókratés. Říká se, že tito [učili] i Eurípida. Sepsal Filosofii přírody (Fysiologia) a také mínil, že spravedlivé a ošklivé není díky přirozenosti, ale díky zákonu. Sepsal i mnohá jiná díla.
O Sókratovi se říká, že v chlapeckých letech nevedl dobrý ani spořádaný život. (...) Když mu však bylo sedmnáct let (r. 452 před n. l.), přišel k němu Archeláos, žák Anaxagory, a [Sókratés] se stal jeho miláčkem. Sókratés setkáním a přátelstvím s Archeláem nepohrdnul, nýbrž byl u něj dlouhé roky. Takto se díky Archeláovi oddal filosofickým věcem.
A 3 / 2 = Súda, heslo Sókratés Aristoxenos však říká, že [Sókratés] nejprve poslouchal Archeláa, byl totiž i jeho miláčkem.
Podle Ióna z Chiu Sókratés jako mladík odešel s Archeláem na Samos.
(1) Archeláos byl rodem Athéňan, syn Apollodóra. Tvrdil, že existuje látková směs, podobně jako Anaxagorás, i stejné principy, a že něco z mysli je obsaženo přímo v té směsi. (2) Počátkem pohybu je, že se od sebe navzájem oddělují chlad a teplo; teplo se pohybuje, zatímco chladné zůstává v klidu (viz B 1a). Když se voda rozpustí, teče doprostřed, kde se zahřívá a vzniká z ní vzduch a země, přičemž vzduch se pohybuje vzhůru, zatímco země se usazuje dole. (3) Země je tedy
v klidu a takto [se ochlazuje], leží ve středu a
je tak říkajíc nicotnou částí veškerenstva. [Vzduch],
† vydáván hořením. Z části, která se rozžhaví
jako první, pochází přirozenost nebeských těles,
z nichž největší je Slunce, druhý je Měsíc,
ostatní pak jsou některá menší, jiná větší. (5) O živých bytostech říká, že když se Země ohřála, nejprve v dolní části, kde se smísilo teplé a chladné, ukázali se jak ostatní živočichové, tak lidé. Všichni měli týž způsob života, vyrůstali z bahna. Byli krátkověcí, později se však začali rodit ze sebe navzájem. (6) Lidé se odlišili od ostatních [živočichů] a ustanovili si vládce, zákony, řemesla, obce a další věci. Tvrdí totiž, že mysl je vrozena všem živočichům stejně. Neboť každý [živočich] užívá [mysl, stejně jako] tělo, jedno pomaleji, druhé rychleji.
Také Archeláos z Athén, se kterým se prý stýkal i Sókratés, žák Anaxagory, se pokouší zavést cosi vlastního, pokud jde o vznik světa i jiné věci, podává však tytéž principy jako Anaxagorás. Oba přece říkají, že principy jsou mnohé a nestejnorodé, a jako principy navrhují stejnorodé podíly (homoiomerie).
Sofoklés nemínil dát prostor Archeláovu
jménu, ani pokud jde o epos, ani elegii. Říká aspoň:
Archeláos z Athén byl filosof přírody i etik.
Archeláos z Athén, učitel Sókrata ... [tvrdil, že principem a prvkem všeho je] vzduch.
Archelaos z Athén, syn Apollodórův, [považoval za princip] bezmezný vzduch a zhuštění i zředění v jeho okolí, ze kterých je pak oheň a voda.
... Archeláos prohlásil za princip veškerenstva teplo a chlad.
Archeláos, syn Apollodórův (byl filosof přírody z Athén), podle některých z Miltónu [Mílétu], říká, že všechno vzniká ze země. Ta je totiž počátkem veškerenstva, jak tvrdí.
Anaxagoru následoval jeho posluchač Archeláos. Také on mluvil o navzájem podobných částečkách [homoiomeriích], ze kterých vzniká každá jednotlivost. Domníval se, že tímto způsobem je vše složené. Říkal, že ve věčných tělesech, to jest v částečkách, které svým spojováním a rozlučováním vše působí, je přítomná také mysl.
Někteří ostatní filosofové ovšem
živly překonali a začali se zabývat čímsi
vznešenějším a přesažnějším. Jedni z nich
opěvovali bezmezné (to
apeiron), jako
Anaximandros (který byl z Milétu), Anaxagorás z
Klazomen a Athéňan Archeláos. Oba posledně
jmenovaní však k bezmeznosti (apeiria)
přistavili ještě mysl (nús).
Podle Archeláa je bůh vzduch a mysl, přesto však mysl netvoří svět.
Anaximandros, Anaximenés, Archeláos ... [tvrdí, že jsou] bezmezné [nesčíslné?] světy v bezmeznu, s ohledem na veškeré otáčení.
Archeláos [říká, že] svět je ustanoven teplem a oduševněním.
Anaximandros, ... Archeláos ... [říkají, že] svět je zničitelný.
Archeláos řekl, že hvězdy jsou kusy žhavého, totiž ohnivého, kovu.
[O hřměních, blescích, hromech, blýskavicích a smrštích:] (po Anaxagorás A 84 /2) Archeláos říká totéž [jako Anaxagorás], když pohromu přisuzuje tomu, že rozžhavené kameny padají dolů k vlhké vodě.
Archeláos s oblibou říká, že větry se snášejí do zemských dutin. Poté, když je všechen prostor již zaplněn a vzduch je již maximálně zahuštěn, přebývající vanutí (spiritus) tísní a vytlačuje to původní a častými nárazy je pohání, a posléze vyhání. To tehdy hledá místo, rozráží všechny úžlabiny své ohrady, takže země se díky bojujícímu vanutí, které se snaží uniknout, začne pohybovat. Proto když má nastat zemětřesení, předchází mu bezvětří a klid, neboť síla vanutí, jež obvykle podněcuje větry, je zadržována v podzemí.
Anaximenés, Anaxagorás, Archeláos ... [považují duši za] podobnou vzduchu.
(...) Ti, kdo řekli, že veškerenstvo se pohybuje díky mysli, také míní, že duši je vlastní pohyb, jako třeba Archeláos.
|
|
Zpátky k Archeláovi
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz