Hiketás ze Syrakús je špatně zachovaný pýthagorejský autor raně klasické doby (-5. st.).

Je ovšem možné, že jde spíše o literární postavu pozdějšího dialogu.

Edice Diels-Kranz uvádí jen dvě testimonia. Pokud jsou referáty nepříliš poučených svědků (Cicero a Áetios, oba z Theofrasta) věrohodné, tak by Hiketás byl jedním z nejstarších autorů, který výslovně mluvil o rotaci Země a o podivné Protizemi.

A 1 = Cicero, Acad. Pr. II, 39, 123

Hiketás ze Syrakús tvrdí, jak říká Theofrastos (Physicorum Opiniones fr. 18, Dox. 492), že nebe, Slunce, Měsíc, hvězdy - a cokoliv je nad námi - stojí a že mimo Zemi se ve světě nic nepohybuje. Když se Země velikou rychlostí otáčí kolem své osy, nastávají všechny [ty jevy], jako kdyby se nebe pohybovalo a Země stála.

A 2 = Áetios III, 9, 1. 2 (Dox. 376)

Thalés a jeho následovníci tvrdili, že Země je jedna, pýthagorejec Hiketés [!], že jsou dvě, tato a Protizemě.

Cicero mu připisuje (A 1) dost nepravděpodobnou nauku, totiž že prý vše nadzemské stojí a jeho pohyb je zdánlivý, působený ve skutečnosti rotací Země. To dává dobrý smysl, pokud jde o stálice. Přinejmenším Slunce a Měsíc se však na obloze pohybují taky samy, o planetách nemluvě (komety a meteory mohly být chápány jako součást zemské atmosféry). Pohyb Měsíce vůči stálicím v rytmu časového měsíce se vždy vykládá jejím oběhem kolem Země, pohyb Slunce v ročním rytmu se vykládá buď jeho oběhem kolem Země, nebo heliocentricky, tedy oběhem Země kolem Slunce. Cicero se dovolává Theofrastova svědectví, ale evidentně něco popletl, anžto se v astronomii vyzná ještě méně než ve filosofii.

Zlomku A 1 můžeme rozumět tak, že „nebe stojí" a jeho pohyb je vyložen rotací Země, dokonce „velkou rychlostí" a výslovně „kolem své osy". Kdyby se ta statičnost týkala opravdu všech nebeských těles, bylo by to absurdní, leda že by byla řeč o nebi jaksi v jeho celku, odhlédnuto od pohybů těch těles, které nejsou stálice, neboť i těch (Slunce a Měsíce) se týká zdánlivé otáčení spolu s celým nebem.

Zlomek A 2 je textově problematický, včetně varianty jména „Hiketés". Na první pohled působí spíš komicky, neboť je součástí diskuse na téma „kolik je Zemí". Podle Hikata (Hikéta) dvě! Totiž tato naše Země a Protizemě (Antichthón)! O Protizemi u pýthagorejců však vícekrát referuje už Aristotelés, např. v De caelo II,13; 293a18, musí to tedy být nauka, která vznikla už v klasické době. Asi souvisí s filoláovskou naukou o centrálním ohni a s formováním antického pýthagorejského heliocentrismu. Slunce tak má být doslova v centru vesmíru.