Zpátky k Zénónovii
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz
Zénón Elejský
Testimonia DK 29 A
Provizorní ukázky pracovních překladů, zčásti převzatých
A 3 |
A 6 |
A 7 |
A 9 |
||||||
A 15 |
A 17 |
A 18 |
A 19 |
A 20 |
|||||
A 23 |
|
A 1 = Diogenés Laertios, Vitae IX, 25-29 (25) Zénón Elejský. Apollodóros o něm v Kronikách říká, že co do původu byl syn Teleutargův, ale že jej Parmenidés
přijal za vlastního. Timón o něm a o Melissovi říká (fr. 45 D.): Měl jsi, ó Zénóne, v úmyslu vykonat krásný skutek, Zénón byl vynikající i v jiných záležitostech, především tím, že se k mocnějším choval přezíravě stejně jako Hérakleitos. Neboť i on více než honosnost Athéňanů miloval svou vlast, jež se dříve nazývala Hyelé, později Elea a byla osadou Fóků, prostou obec, která dovedla vychovávat jen dobré muže. Proto se neodstěhoval do Athén, nýbrž strávil život doma. (29) Jako první představil tázací výklad zvaný Achilleus, jak říká Favórinos, i když bývá připisován také Parmenidovi a
dalším.
Zénón Elejský, syn Teleutagorův, filosof... žil za 78. olympiády (468 až 465 před n. l.), žák Xenofana nebo Parmenida. Napsal: Spory, Výklad Empedoklea, K filosofům, O přírodě [anachronní!]. Říká se o něm, že vynalezl dialektiku, podobně jako Empedoklés rétoriku. Když ale chtěl svrhnout elejského tyrana Nearcha, podle jiných však Diomedonta, byl dopaden. Při výslechu si ukousnul jazyk a vyplivnul jej na tyrana, byl uvržen do hmoždíře a roztlučen.
A 4 /1 = Platón, Alkibiadés I; 119a A 4 /2 = Scholia in Platonem (scholia vetera), in Alcibiadem I (ad 119a2) A 4 /3 = Plútarchos, Pericles 4, 5
A 5 = Aristotelés, Rhetorica I, 12; 1372b3 (př. A. Kříž) A naopak zase ti, jimž provinění vynáší docela jistou chválu, například jak je tomu u Zénóna, že se pachatel mstí za otce nebo za matku, avšak potrestání záleží jenom v peněžité pokutě, ve vyhnanství nebo v něčem takovém. (Celá kapitola I,12 má titul: Jací lidé a na kom se dopouštějí bezpráví.)
A 6 = Diodóros S., Bibliotheca historica X, 18, 2 A 7 = Plútarchos, Adversus Colotem 32; 1126d
A 8 = Kléméns Alexandrijský, Stromata IV, 56,1 Nejen Aisópiové, Makedoňané nebo Sparťané vydrželi natahování na skřipec, jak dosvědčuje Eratosthenés ve svém spise O dobrém a zlém. Také Zénón z Eleje ve chvíli, kdy ho nutili prozradit jakési tajemství, dokázal vzdorovat mučení a nic nevyzradil. Nakonec si překousl jazyk a plivl ho po tyranovi - podle některých to byl Nearchos, podle jiných Démylos.
A 9 = Filostratos, Vita Apollonii Tyan. VII, 2
Aristotelés v Sofistovi (fr. 65) říká, že rétoriku první vynalezl Empedoklés, avšak dialektiku Zénón.
A 10 /2 = Sextos Empeirikos, Adversus mathematicos VII, 6 A 11 /1 = Platón, Parmenides 127a-d Antifón pak říkal, že podle Pythodórova vyprávění kdysi Zénón a Parmenidés přišli na Velké Panathénaie. Parmenidés byl tehdy už dost starý, silně šedivý, avšak krásného a ušlechtilého vzezření. Zénónovi tehdy bylo ke čtyřiceti, byl štíhlý a sličný a říkalo se o něm, že býval Parmenidovým miláčkem. Ubytovali se prý u Pythodóra, v Kerameiku za hradbami. Tam přišel Sókratés a s ním mnoho jiných, kteří chtěli slyšet čtení Zénónových spisů - tehdy byly totiž poprvé předneseny. Sókratés byl tehdy ještě velmi mladý. Četl jim Zénón, neboť Parmenidés byl náhodou venku. Když zbývalo už jen málo do konce čtení, přišel zvenku sám Pythodóros, jak vypravoval, a s ním Parmenidés a Aristotelés, který byl jedním z třiceti [oligarchů], a zaslechli z toho spisu už jen něco málo. On sám však prý slyšel Zénóna už dříve.
Bez naléhavé potřeby se nemá říkat (největší lež?), že Parmenidovým miláčkem byl Zénón, jeho spoluobčan.
Ano, Sókrate, řekl Zénón. Ty jsi ovšem pravdu mého spisu nepoznal úplně. Jistě dobře pronásleduješ a jako lakónští psi stopuješ, co bylo řečeno; především je ti ale skryto, že můj spis vůbec není tak domýšlivý, že by sice byl napsán s tím úmyslem, jak ty říkáš, ale že by to před lidmi skrýval jako cosi velice důležitého. Avšak to, co jsi vyslovil, je jenom jakási nahodilá okolnost, zatímco ve skutečnosti to je pomoc Parmenidově řeči, proti těm, kteří si z ní dělají legraci a tvrdí, že pokud jedno jest, tak že z toho pro tu řeč plynou mnohé směšné důsledky, navíc protikladné té řeči. Můj spis se tedy obrací proti těm, kteří říkají, že je mnohost, a oplácí jim stejnou měrou, ba ještě větší, neboť chce jasně ukázat, že jejich hypotéza, že jest mnohost, je ještě směšnější než hypotéza, že jest jedno, pokud se to náležitě promyslí. V takové bojovné náladě jsem to za mlada psal. A když jsem to napsal, někdo mi to ukradnul, takže jsem ani nemohl uvážit, jestli to mám vydat na světlo nebo ne. Mýlíš se tedy, Sókrate, když myslíš, že to napsal člověk ne mladý a ne z bojovné nálady, nýbrž starší a ze ctižádosti. Jinak jsi jej však, jak jsem už řekl, nevystihnul špatně.
Sókratés: Což snad o Elejském Palamédovi [o Zénónovi] nevíme, že mluví podle pravidel umění tak, že se tytéž věci ukazují posluchačům podobnými i nepodobnými, jako jedno i mnohé, jako trvající v klidu i zase unášené [pohybem]?
Jako první prý psal dialogy Zénón Elejský; Aristotelés však v první knize spisu O básnících (fr. 55) uvádí Alexamena ze Styry nebo z Téu.
A 15 /2 = Elliás, In categor.; p. 109, 6 Busse
Zénón prý říkal, že pokud mu někdo vyloží, co je jedno, bude on moci říct, co je jsoucno.
A 18 = Filón Alexandrijský, Quod omn. prob. lib. 14 (II, 460 M.) A 19 = Tertullianus, Apologetic. 50 A 20 = Stobaios, Anthologium (III) t. 7, 37 H. A 21 /1 = Aristotelés, Metaphysica III, 4; 1001b7 Dále, pokud je jedno nedělitelné, nebylo by podle Zénónovy zásady ničím. Neboť [prý] nelze pokládat za jsoucí to, co
nečiní něco větším, je-li přidáno, ani menším, je-li odebráno, - zřejmě za předpokladu, že jsoucno má velikost. A když
má velikost, je něčím tělesným, to je totiž v každém ohledu jsoucí. Ostatní však někdy, jsou-li přidány, působí zvětšení,
někdy ne, jako například plocha a linie, bod a jednotka však nikdy. A 21 /2 = Simplikios, In Physica 97, 13
... Jak vypráví Eudémos (fr. 7), pokoušel se Zénón ... dokázat, že jsoucno nemůže být mnohostí, neboť ve jsoucím není jedno, přitom mnohost je množstvím jednotek. ...
Zénón Elejský vystoupil proti těm, kteří se posmívali jeho učiteli Parmenidovi za názor, že jsoucí jest jedno, a obhajoval názor svého učitele. Pokoušel se dokázat, že v tom, co je, nemůže být mnohost. Pokud totiž je množství, říká, pak je nutné, aby bylo více jednotek, ze kterých se mnohost skládá, neboť mnohost se skládá z jednotek. Ukážeme-li tedy, že je nemožné, aby bylo více jednotek, pak je zjevné, že nemůže být množství, neboť je z jednotek. A je-li nemožno, aby bylo množství, a je-li nutno, aby bylo buď jedno nebo množství, avšak množství být nemůže, zbývá, že jest jedno.
A 22 /1 = Pseudo-Aristotelés, De lineis insectalibus 968a 18 A 22 /2 = Aristotelés, Physica I, 3; 187a1 Někteří však připustili oba tyto důvody: jednak ten, že všechno jest jedno ..., jednak však na základě dělení, vytvářejíce
nedělitelné velikosti. A 22 /3 = Simplikios, In Physica138, 3 A 23 /1 = Simplikios, In Physica 134, 2 (ad I, 3; 187a ) A 23 /2 = Pseudo-Plútarchos, Stromata 5 A 24 /1 = Aristotelés, Physica IV, 3; 210b22 Aporie, kterou ukázal Zénón: „Pokud je místo něčím, bude v nějakém místě." A 24 /2 = Aristotelés, Physica IV, 1; 209a23 Zénónova aporie si žádá nějaký důvod. Pokud je totiž v místě všechno, pak je zřejmé, že bude také místo místa, a toto
že postupuje do nekonečna. A 24 /3 = Eudémos, Physica, fr. 42; in: Simplikios, In Physica 563, 17
Zénónův důkaz ukazující nemožnost toho, že prostor (topos, místo?) je, zní takto:
Zénónovy důkazy o pohybu, které působí potíže těm, kdo je chtějí vyvracet, jsou pak čtyři. První je o tom, že není pohyb; neboť to, co se pohybuje, musí nejprve dorazit do poloviny cesty, než dojde k cíli ...
Zénónův důkaz uchvacuje lež, neomezený počet [míst] nelze projít ani se nelze dotknout bezmezného každého zvlášť ve vymezeném čase. ... Nelze projít nekonečným počtem [míst] nebo se dotknout nekonečného počtu v konečném čase...
Druhý důkaz se nazývá Achilleus. Je to ten, že nejpomalejší nemůže být v běhu nikdy dostižen nejrychlejším, neboť pronásledující musí dříve dojít tam, odkud vyběhl prchající, takže pomalejší je nutně vždy o něco napřed. ...
Třetí důkaz je nyní ten, že letící šíp stojí. ...
Zénón (...) :
Čtvrtý důkaz je pak o skupinách o stejném počtu, které se na závodní dráze pohybují proti sobě stejnou rychlostí, ale z opačných stran. Jedna skupina z konce závodiště a druhá od prostředka. Přitom se děje, jak Zénón myslí, že se poloviční čas rovná dvojnásobnému. To je však nerozumné... Mějme například stejná stojící tělesa AA, druhá pak BB, startující (počínající?) od středu těles A, stejná počtem i velikostí s nimi; a třetí tělesa CC, startující na konci, stejná s obojími počtem i velikostí a stejně rychlá jako B. Tehdy se stane, že se první (ze skupiny) B dostane na konec závodiště zároveň s prvním (ze skupiny) C, když se podél sebe pohybovala. Dále se stane, že tělesa C projdou podél všech B, ale B jen podél poloviny (skupiny) A, takže čas je poloviční, neboť obojí je stejně dlouhý čas podél každého (C podél B - a B podél A). Taktéž se stane, že tělesa B projdou podél všech C, neboť první C a první B bude zároveň na opačných koncích, přičemž se podle jeho slov pohybuje (první C) po stejně dlouhý čas podél každého z B jako podél každého z A, ježto se obojí (B, C) pohybuje stejně dlouhý čas podél A.
AAAA D BBBB E CCCC A = skupina stojících těles
|