Začátkem 80. let jsem po nocích hlídal Národní museum a přitom jsem společně se Štěpánem propadl Hérakleitovi. Doslova nám nedal spát. Učili jsme se na tom jazyk - a podle toho to taky vypadá. Napřed jsem byl překvapený, jak náš odklon od intepretace z Patočkových starších skript koresponduje s jeho pozdějším výkladem (ten jsem od kamarádů dostal taky až později). Pak jsme propadli Bollackovi, kterého Štěpán luštil francouzsky. Redakci textu knížečky jsem už dělal ve škole sám. Měl to být Hérakleitos bez Hegela a komunistů.

Je tam spousta děsivých chyb, hlavně pro oči filologa. K tomu zbytková závislost na Patočkovi, Bollackovi a leckom jiném, což nejde vždycky tak úplně dohromady. Přesto text prošel jako pracovní předloha několika cyklů školních seminářů a v diskusi se kritika tohodle typu skoro neobjevila. To zjistil snad ažDr. Petr Peňáz - a já to pochopil až v roce 98, a to následkem stávky námořníků na Krétě a díky Matyášovi Havrdovi. Proto jsem odložil publikaci už tehdy douho připravované velké verze.

Nicméně je s podivem, že co do smyslu to zase až tak veliký rozdíl néni.

Chystaná náprava a její ukázky.

Poslední aktualizace 24. 8. 01

Zpátky na bibliografii

Zpátky na informační stránku

Zpátky na úvodní stránku fysis.cz