Pokus o pokračování v patočkovském tématu vyústil v opuštění Patočky. Zůstalo tam něco fenomenologie (zvl. pokud jde o světa a horizonty), ale jinak je to inspirováno spíš Hérakleitem a mojí starou nenapsanou "Pohádkovou fyzikou". Krom drobné spíš pochalné Petříčkovy zmínky to nikdo veřejně nesepsul ani nepochválil. Se Zdeňkem Neubauerem jsme o tom vedli dlouhé řeč, ale spíš před napsáním. Myslím si teď, že se musel smiřovat s tím, že jsem udělal něco, na co měl sám zálusk - a ještě navíc jsem to udělal jinak. Do teď to považuju za svou nejlepší knižní práci. Mlčení kolem ní mě v tom jenom utvrzuje. Ústně se k tomu vyjádřili Zdeněk Pinc a Jan Sokol: Nelíbilo se jim, že by i jiná než lidská přirozenost mohla být jakýmsi "subjektem" (tak to říkali oni). Za hluboké ústní připomínky k vydanému textu děkuju Pavlovi Koubovi.

Teze:
Přirozenost není objektem, ale není ani něčím za objekty. Částečně se nám sama dává ve svém působení, tedy v našem vnímání. Jejím uchopením vzniká věc. VůčI přirozenosti se otevíráme tehdy, když přecházíme mezi různými interpretacemi.
Svět není suma věcí, nýbrž jednota, která se projevuje vzájemnou souvislostí horizontů (horizontů vnímání i různých horizontů rozličných myšlenkových přístupů).

Práci jsem obhájil na FF UK jako habilitační. (Školitel: Zdeněk Neubauer; oponenti: Ladislav Hejdánek a ? pardon.)

Poslední aktualizace 24. 8. 01

Zpátky na bibliografii

Zpátky na informační stránku

Zpátky na úvodní stránku fysis.cz