Posudek oponenta postupové práce

Tomáš Pivoda:

Pojetí obrazu v Platónově Ústavě

Práce postihuje důležité téma platónského myšlení a není pouhým referátem o frekvenci výrazů pro „obraz" v Ústavě. Autor si je vědom toho, že despektem vůči nápodobě Platón problematizuje něco ze svých vlastních postupů a prostředků myšlení i výrazu. Nebo opačně řečeno, že totiž příklady a příměry, které sám užívá, by samy o sobě mohly mít i zavádějící („zkreslující") roli - a jedině vědomí paradoxu odkrývání i prostřednictvím četných zkreslení může ve vhodném kontextu „razit" cestu myšlení skutečnosti.

Samotné pojetí obrazu je představeno na pojetí dialogu Sofistés (distance nepodobnosti obrazu a vzoru) i na participačním pojetí dialogu Parmenidés. Úvaha o božském obrazu v Tímaiu vede k rozlišení na obraz skutečného jsoucna (eikón) vytvořený zobrazovacím uměním - a na obraz či spíše přelud (fantasma), který má své vzory výlučně v oblasti smyslově vnímatelného dění.

Zmínky o místech dialogů Kratylos a Faidón stručně načrtávají povahu řeči jako obrazu. Zde se plně projevuje paradox vtahu ke skutečnosti skrze obrazy, jak jej výtečně formuluje citovaný McKeon.

Výklad Ústavy si všímá klasických tří „příměrů" (Slunce, úsečka, jeskyň); pochopení nápodoby na příkladu báje vyprávěné dětem - a pak odmítnutí mimése (X.).

Závěr práce se vrací k řeči a k nebezpečí latrie obrazů. Autor si všímá rozdílu slovních a vizuálních obrazů, snad s náznakem teze, že slovní obrazy se vztahují ke skutečnosti (idejím) spíše než zrakové. Slova jakožto obrazy jsou pak pochopeny jako ekvivalenty smyslových „věcí" v tom kvadrantu „sečky", ktrerému v duši odpovídá „pistis". Tak mají také několikerou kognitivní roli.

Práci považuji za výbornou, a to jak z hlediska věcného pobývání v platónské filosofické tradici, tak z hlediska formálního (strukturace textu, odkazy, relevantní literatura.

Moje námitky by se netýkaly školně hodnotitelných věcí, ba ani užitečnosti platónského filosofického jazyka, nýbrž spíše vkusu (proč preferovat jazykové obrazy, tedy výtvor čistě lidský, před smyslovými - a pak to podepřít myšlenkovou konstrukcí) a několika zdánlivých detailů. Např. nevím, zda na s. 19 je vhodné výraz „dianoia" překládat jako „myšlení", když je hned řečeno, že může být „pravdivé nebo nepravdivé". Sám bych navrhoval „rozumové myšlení", tedy právě to konstruování jazykových obrazů - ale to se už odchyluji od školního kanónu. Jakožto milovník fysis a provozovatel grafického desktopu (a serveru fysis.cz) nemohu souhlasit ani se snižováním významu pohyblivého dění a jeho odvozených obrazů. Podotýkám také, že „virtuálně" je krajně obtížné napodobit cokoliv jiného než zrakový nebo sluchový vjem - a zmiňovaný virtuální čich bych raději nechtěl ani cítit (ono, aspoň zatím naštěstí nejde). To ovšem nic nemění na hodnocení práce jako výborné.

V Praze, 11. září 2001

Zdeněk Kratochvíl 

Zpátky na moji práci na FF UK

Na Strukturu stránek domény fysis.cz

Zpátky na domovskou stránku fysis.cz