A 15 / 1    (Kahn CXIII)  Aristotelés, De anima I, 2
  A 15 / 2  Macrobius, Somn. Scip.
  A 15 / 3  Aetios, Placita philosophorum IV, 3, 12 (viz B 12)
  A 15 / 4  Platón, Faidón 96
  A 15 / 5  Aetios, Placita philosophorum IV, 3, 4
 

(Tito mluví o počátcích jako o duši…) A Hérakleitos říká, že počátkem je duše, nakolik je duše výparem, ze kterého sestávává také všechno ostatní. Toto je nejméně tělesné a vždy plynoucí. Pohyblivé se tedy poznává pohyblivým. Že jsoucna jsou v pohybu se domníval on i mnozí jiní.

Aristotelés, De anima I, 2, p. 405 a 24 (viz B 12; viz také Hippón A 10 /2 z Aristotela, De anima 405b24)

A 15 / 2

Podle fyzika Hérakleita je duše jiskrou hvězdné bytnosti.

Macrobius, Somn. Scip. I, 14, 19

A 15 / 3

Hérakleitos říká, že duše světa je výpar z vlhkostí ve světě. Duše v živých bytostech vzniká stejným způsobem zvnějšku i z výparu těch vlhkostí, které jsou kolem nich i z těch, které jsou v nich samých. (Duše světa a duše v živých bytostech) je ustavena sourodně.

Aetios, Placita philosophorum IV, 3, 12 = De placitis reliquiae (Theodoreti et Nemesii excerpta) p. 389, 1-5 Diels
( viz B 12 )

A 15 / 4

A zdalipak to, čím myslíme, je krev (viz Empedoklés), či vzduch (viz Anaxagorás), či oheň (viz Hérakleitos)? Nebo žádná z těchto látek, nýbrž je to tak, že mozek (viz Alkmaión) poskytuje sluchové, zrakové i čichové počitky a z těch vzniká paměť a mínění, a z paměti a mínění, když se ustálí, že takto vzniká vědění?

Platón, Faidón 96b 3-8

A 15 / 5

Parmenidés, Hippasos a Hérakleitos říkají, že duše je ohnivá.

Aetios, Placita philosophorum IV, 3, 4 = De placitis reliquiae (Theodoreti et Nemesii excerpta) p. 388, 5-7 Diels