A I T H É R

(Pro kalendář fotografií Petry Růžičkové na rok 2001)

Čtyři živly a ten pátý

Nejprve totiž naslouchej čtyřem kořenům všeho.

Empedoklés z Akragantu, zlomek B 6

Svět vnímáme díky smyslům a v tradici posledních více než dvou tisíc let je těch našich smyslů pět, jenom občas a spíše metaforicky mluvíme o jakémsi „šestém smyslu", který jako kdyby postihoval něco, co je za dosahem těch pěti smyslů. Jen málokoho už ale napadne spojovat smyslové prožívání s duchovní skutečností. Přesto známe i jinou tradici, ve které smysly hrají podstatnější a přímo náboženskou roli, přestože byly původně jenom čtyři - a přestože tím nejpodstatnější byl až zdroj všech smyslových prožitků.

Smysly bývaly čtyři: zrak, sluch - a zbylé naše tři byly různými způsoby prožívány jako dva, nejčastěji tak, že čich a chuť nebyly rozděleny. Jakýmsi pátým smyslem (místo našeho šestého) byla mysl, totiž smysl pro celek, schopnost celostně prožívat jednotlivé zkušenosti, nenechat se žádnou z nich zajmout, nýbrž chápat jejich celkový smysl.

Čtyřem smyslům odpovídají nejenom čtyři základní barvy, ale především čtyři živly: oheň zraku, vzduch sluchu, voda čichu a chuti, země hmatu. Čtyři živly přírody jsou smyslové mody projevování božství. Vyrůstají z božského kořene, ale rozdělují se ve svých vzájemných protikladech a proplétají se v kolotání světa, čímž vstupují do smrtelnosti bytostí a věcí, i když samy jsou nesmrtelné. Božství nezakoušíme jinak než skrze smysly, jako zdroj všech přírodních jevů a našich tělesných zkušeností. Božství se ukazuje ve svém čtyřčetném závoji plném vzájemných napětí, které jsou zdrojem energií světa a života, ale i zdrojem konfliktů. Pokud chceme tento závoj přirozenosti odhalit silou techniky nebo silou formálního rozumu, odhalíme pouze prázdnotu za oponou jevů, neboť božství není po ruce nijak přímo za svým závojem.

Zdroj čtyřech živlů se však sám ukazuje, ale zvláštním způsobem, jako odlesk na některých přirozenostech v některých situacích. Jako výsostný jas prostupující svět. „Jas" je řecky aithér, pátý živel, který je ovšem živlem v jiném smyslu slova než ty čtyři, podobně jako je mysl „smyslem" v jiném významu slova než ostatní běžnější smysly. Mysl je schopna prohlédat, spíše spojovat souvislosti než trhat závoj. Jas může prostupovat vším a tím to vše udržovat v bytí a ve vzájemných souvislostech, které z ostatních projevů jen málokdy vnímáme a tušíme. Jednou je to jas nebe, jindy jas v očích.

Jednotliví bohové nebo daimoni odpovídají určitým živlům. Jasu - aithéru - však odpovídá nejvyšší božství, které ne vždy chce být jmenováno, leda když se smísí s ostatními konkrétnějšími a postižitelnějšími živly. Podobně také aithér - pátá esence - není něčím, co bychom mohli uchovávat v laboratoři, nýbrž odkazem ke smyslu všeho toho, co zakoušíme a děláme. Je božským důmyslem proplétání jevů, skrze které se ukazuje smysl závoje jevů díky znakům na něm.

To jedno moudré: vědět, že důmysl řídí všechno skrze vše.

Hérakleitos, zlomek B 41