K ESTETICE XX. STOLETÍ: MIMÉSIS - FIKCE - DISTANCE.


Vlastimil Zuska
Poznámka: Vychází s podporou interního grantu FF UK Praha č.64, 1665/94-IV.
Věnováno KATULIČ

Poděkování
: autor děkuje panu ing.Jaroslavu Křížovi,CSc. za četné diskuse o titulních i jiných problémech, které napomohly k pochopení spletitých souvislostí. Za některé inspirativní dotazy děkuje rovněž studentovi katedry estetiky FF UK Tomáši Beňovskému. Za inkonzistence, vnitřní rozpory a prezentované názory přirozeně může výhradně autor sám.
____________________________________________________________

Obsah:
Úvod
1. MIMÉSIS
1.1. Mimésis jako věčný návrat jiného
1.2. Mimésis a autoportrét
2. FIKCE
2.1. Fikce, nicota a afirmace reality
2.2. "Síla" žánru jako funkce vzdálenosti možného světa
3. DISTANCE
3.1. Mýtus o mýtičnosti estetické distance
3.2. Estetická distance - dialog sebereflexe .
4. Summary


1. ÚVOD

Ne náhodou končí většina přehledových monografií o estetice XX. století léty šedesátými a poté se nenápadně mění ve slovníky či encyklopedie. Tímto posunem implicitně vyjadřuje odborná komunita rezignaci na postižení mnohafasetové situace současné, která se jeví jako rozvětvená delta řeky, se slepými rameny, ostrůvky a relativně mohutnými spolutoky, aby směrem proti proudu (času) přecházela v jediné, přehlédnutelné koryto hladkého proudu. Nedostatek distance brání syntéze, příval "empirických dat", tj. estetických studií, vývoje umění, médií, vkusu, estetických norem, zabraňuje mnohdy jasnému vidění podstaty, včetně podstaty antiesencialismu.
Klíčová témata v titulu proto naznačují kombinovaný přístup v několika ohledech. Kombinaci teorie a "praxe", tedy jistou formu aplikace a reflexe příslušné zastávané teorie na konkrétnější aktuální estetický problém (vždy oddíl x.2 v obsahu) .
Metodickým záměrem, zejména v oddílech 1.2. a 2.1. je značná zatíženost (přetíženost?) textu odkazy, citacemi atd., s cílem vytvořit síť zpětných a dopředných odkazů, poznámek a poukazů v poznámkách k hlavnímu textu, namísto "lineárního" výkladu. Celkový význam se pak jaksi virtuálně klene nad touto sítí a čtenář je mírně nucen k jeho spolutvorbě.
Při této volbě tématů a metod se nelze vyhnout řadě překryvů a opakování, vždy však se snahou "nasvítit" příslušný problém z jiného úhlu. Nutně proto dochází k zrcadlení jednoho pojmu v druhých; mimésis se jeví jako distancující fikcionalizace, fikce jako mimésis, zavádějící distanci mezi reálný svět a svět fikce, distance jako podmínka fikce, tvořící pravou, restrukturující mimetizaci atp.
Tři zvolené koncepty a jejich vzájemné vazby tak tvoří čeřen, jehož pomocí se pokoušíme přelít moře současné estetické problematiky a snad zachytit několik odpovědí.