Autoři a spisy,

díky kterým máme Hérakleitovy zlomky (B) zachovány

Kurzívou jsou označeny anonymní spisy nebo soubory textů.

Citace v latinském překladu jsou vždy uvedeny upozorněním “latinské”.

Acta Apollonii - 1 citace - Křesťanská mučednická akta.

Aetios (= Pseudo-Plútarchos) - 3 citace - Doxograf a filosof z Antiochie, píše kolem r. 100 AD. Jeho spisy jsou tradovány také pod Plútarchovým jménem. Podstatný pro zachování nauk milétských myslitelů (zvláště Anaxiména), bohužel asi nepříliš spolehlivý (podezříván z anachronismů).

Albertus Magnus - 1 citace falsa v latinské verzi - Velký latinský scholastik 13. st., pro předplatónské myšlení bohužel bezpředmětný.

Alexandros z Afrodisiady - 3 citace - Význačný peripatetik, píše kolem r. 200 AD. Zdá se, že na rozdíl od ostatních aristoteliků čte Hérakleita v jemu vlastních myšlenkových kontextech.

Anatolios - 1 citace - Matematik, astrolog a filosof z Laodikaie, 3. st. AD.

Anonym In Platonem Theaet. - 1 citace - Pozdně antický komentář k Theaitétovi, uchovává Epicharmovo svědectví.

Apuleius - 1 citace - Latinský vzdělanec a literát píšící také řecky, 2. st. AD, blízký střednímu platonismu.

Areios Didymos - Eklektický doxograf, 1. st. př.n.l. Jeho prostřednictvím cituje Eusebios zlomek Hérakleita u Kleantha z Assu.

Aristeidés Quintilianus - 1 citace - Hudební teoretik, 3. st. AD.

Aristokritos - 3 citace - Theosof související se syrskou (řecky píšící) novoplatónskou školou, kolem r. 400 AD.

Aristotelés - 11 citací - Pozdně klasický filosof a přírodovědec, zakladatel Lykaia (“peripatetické” školy), psal v letech 350 - 322 př.n.l. Jeho citace Hérakleita jsou mimořádně cenné svým stářím (z větších souborů citací je to druhý nejstarší, hned po Platónovi) i pečlivě formálním přístupem k textu. Úplně odlišnou roli v tradici pochopení Hérakleita ale sehrály Aristotelovy referáty jeho “nauky” (nepřímé zlomky A) a parafráze (zlváště z úvodu Metafysiky), které jsou charakteristické naprosto anachronním přístupem, a to jak typem pojednávaných otázek a způsobem argumentace, tak už i samotnou terminologií (viz výklad v kap. Dějiny interpretací).

Aristotelés - viz též Pseudo-Aristotelés

Athénaios - 3 citace - Vzdělaný spisovatel z Naukratidy, psal koncem 2. st. AD.

Catal. codd. astrolog. graec. - 1 citace - Soubor řeckých pozdně antických i byzantských astrologických rukopisů.

Cicero - 1 citace - Latinský řečník a popularizátor filosofie (občas uchovává i řecké termíny), 1. st. př.n.l.

Codex Parisinus - 1 citace

Collumella - Lat - 1 citace - Latinský spisovatel o zemědělství, 1. st. AD.

Démétrios z Faléru - 1 citace - Aristotelův žák a nástupce, kolem 300 BC.

Díogenés Laertios - 17 citací - Autor jediné v úplnosti zachované filosofické doxografie “Životy, názory a výroky proslulých filosofů”. Psal v 3. st. AD, snad v jeho 1. polovině. Na poměry doxografie je text kvalitní, vedle zajímavých drbů obsahuje poměrně spolehlivé citáty a myšlenkově zvládnuté referáty. Většina citátů Hérakleita je soustředěna v 1. kapitole IX. knihy, kterou věnuje právě jemu. Ta je v dielsovské tradici uváděna jako rozsáhlý Hérakleitův zlomek A 1.

Díogenés Stoik - 1 citace - Stoický filosof a významný gramatik, 2.st. př.n.l.

Éliás Krétský - 1 citace - Křesťanský theolog a komentátor řecké filosofie, 6. st. AD.

Epifanios ze Salamíny - 1 citace - Kyperský biskup a spisovatel ctěný řeckou církví, 4. st. AD. Pronásledoval řecké náboženství i nauky - a tak jeho soupis některé zachoval.

Epicharmos - 1 citace - Snad nejstarší pramen Hérakleita! Sicilský básník a dramatik, Syrakúsy, rané 5. st. př.n.l. (tedy asi generaci po Hérakleitově spise).

Etymologicum magnum - 1 citace - 12. AD

Eusebios - 7 citací, včetně 2 ze starších pramenů, které uvádí - Křesťanský theolog a významný církevní historik, zač. 4. st. Citáty Hérakleita však neuvádí v “Církevních dějinách”, nýbrž všechny v apologetickém díle “Příprava (k porozumění) evangeliu” (Euangeliké paraskeué, citováno jako Praeparatio evangelica). Jeho citace mohou být závislé na Klémentových.

Eustathios - 1 citace

Ficino Marsiglio - 1 citace - Významný latinský renesanční novoplatonik v 15. st., citát uvádí i řecky.

Filodémos - 5 citací (včetně zprostředkování citátu Díogena Stoika) - Epikúrejský básník a kompilátor filosofických textů, psal v Neapoli v 1. st. př.n.l.

Filón Alexandrijský - 7 citací - Řecky píšící a řecky vzdělaný židovský učenec a exegéta Tóry. Řeckou vzdělanost (včetně Hérakleitova díla) chápe jako opsanou od Mojžíše. Filosoficky je inspirován stoiky a platonismem (jakýsi předchůdce středních platoniků). Psal na přelomu letopočtu v Alexandrii.

Galénos - 2 citace - Významný lékař a myslitel blízký středním platonikům, psal v Pergamu a v Římě v 2. st. AD.

Gellius - Lat - 1 citace - Latinský spisovatel a intelektuální obdivovatel starobylostí (dílo “Attické noci”, obsahující citát), psal v Římě v 2. st. AD.

Gnomologium Monac. lat. - 1 latinská citace - Latinská středověká sbírka gnóm (moudrostních výroků).

Gnomologium Parisinum - 1 citace - Řecká středověká sbírka gnóm (moudrostních výroků).

Gnomologium Vaticanum - 4 citace - Řecká středověká sbírka gnóm (moudrostních výroků). Kupodivu se zdá být relativně seriosním pramenem.

Grégorios z Nazianzu - 1 citace - Maloasijský křesťanský biskup a theolog, inspirovaný Filónem, Klémentem, Órigenem a novoplatonismem. 4. st. AD.

Heracliti Epistulae - 2 citace - Falsa údajných Hérakleitových dopisů. Původ není znám, vznik nejpozději před zač. 3. st. AD.

Hérakleitos Homérikos - 2 citace - Stoický alegorický exegéta Homéra, snad v 1. st. AD.

Hermiás - 1 citace - Novoplatónský filosof z Alexandrie, 5. st. AD.

Hippolytos - 23 citací - Římský vzdoropapež a velmi rigidní theolog, 3. st. AD. Ve filosofii viděl zdroj herezí. Jeho “Vyvrácení všech kacířství” (Refutatio omnium haeresium) se tak stalo cenným pramenem poznání jinak ztracených textů a nauk (nejen filosofických). Hérakleita kupodivu neuvádí jako příklad zdroje herezí, ale spíše jako nezřetelného předchůdce svojí pozice. Pro uchování Hérakleitova textu je to třetí nejvýznamnější autor co do četnosti. Hippolytovy citace nejsou podezřelé z nějakých záměrných úprav. Problém je ale v tom, že Hippolytos, který se neorientuje ve filosofii a v pojmosloví, vůbec nerozlišuje stoické parafráze a analogie od Hérakleitových myšlenek a přitom se jim občas pokouší nějak rozumět. Oblibuje eschatologicky vyložitelná a obskurní témata.

Hisdosus Scholasticus - 1 latinská citace - Latinský středověký komentátor Chalkidiova komentáře k Platónovu Tímaiovi.

Chrýsippos u různých - nejméně 3 citace - Třetí mistr stoické školy, psal v Athénách ve 3. st. př.n.l. S jeho jménem spojujeme jenom ty citáty, které takto jasně uvádějí i ti pozdější autoři, kteří zachovali obsáhlé zlomky Chrýsippova díla (zvl. Kléméns Alexandrijský). Skutečný počet zlomků zprostředkovaných Chrýsippem by byl větší. Z jeho četných spisů je pro další tradici Hérakleitova odkazu nejvýznamnější Fysika. Uchovává i velmi cenné kontexty a analogie i zajímavé vlastní výklady, ale současně je jeho způsob myšlení zdrojem potíží při odlišení pravého Hérakleita od jeho stoické interpretace (viz kap. Dějiny interpretací).

Iamblichos - 6 citací - Zakladatel syrské novoplatónské školy (žák Porfyriův, inspiruje se jím i Proklos), psal začátkem 4. st. AD. Zlomky pocházejí z různých jeho spisů, nejvíce však z obskurního díla “O mystériích egyptských”. Jejich kontext je bizarní.

Iúlianos - 3 citace - Protikřesťansky orientovaný (“Apostata”) byzantský císař a novoplatónský filosof, který se pokoušel o renesanci Řecka, psal v Konstantinopoli, po polovině 4. st. AD.

Iúlianos Theúrgos - viz Oracula Chalcidica

Iústínos - 1 citace - Křesťanský apologéta a tvůrce výrazu “křesťanská filosofie”, psal kolem poloviny 2. st.

Kelsos - 5 citací - Středoplatónský polemik s křesťanstvím. Jeho spis “Pravdivé slovo” (Aléthés logos) z r. cca 178 AD potom ve 3. st. obsáhle cituje Órigenés ve své replice - a tak uchovává i zlomky Hérakleita, které obsahoval.

Kleanthés z Assu - 1 citace - Druhý mistr stoické školy, psal v Athénách, kolem poloviny 3. st. př.n.l. Jeho skutečný podíl na tradici pochopení Hérakleita je mnohem větší než tento vystopovatelný ‘povrch ledovce’ (viz Chrýsippos). Srovnává Hérakleita s prvním stoickým mistrem Zénónem z Kitia, ale sám je znám jen prostřednictvím jiných. Slavný Kleanthův Hymnus na Dia parafrázuje také iambickou báseň Skythína z Teu (asi krátce po r. 400 př.n.l.) Peri fyseós, která je inspirována Hérakleitem (viz zlomky C, viz kap. Dějiny interpretace).

Kléméns Alexandrijský - 35 citací (včetně zprostředkování Chrýsippových) - Myslitel alexandrijské církve inspirovaný filosofií i gnósí, středoplatonik, autor koncepce křesťanské theologie; psal koncem 2. st. AD. Je druhým nejvýznamnějším tradentem Hétakleitova odkazu, a to nejen pokud jde o počet zlomků a rozsah jejich textu, ale i co do možnosti náležité interpretace. I Kléméns sice chápe Hérakleita jako pouhého předchůdce křesťanské zvěsti a jako plagiátora Mojžíše (prý zvlášť dobrého, viz kap. Dějiny interpretace), ale to nevede k žádným zásahům do textu (máme mnoho paralelních míst). I Klémentovy asociace vůči Hérakleitovu textu jsou v řadě případů zajímavé, neboť Kléméns se orientuje ve filosofickém pojmosloví a je znalý i detailů řeckého náboženství. Ve středu jeho zájmu o Hérakleita stojí témata náboženská, ale nijak se nevyhýbá ostatním. Typické jsou zlomky o vztahu života a smrti. Nejvíce citátů obsahují už díky svému rozsahu i charakteru jeho “Pestré knihy” (Strómateis) - 28, občas s uvedením Chrýsippova prostřednictví. Následuje “Výzva k Řekům” (Protreptikos) - 4 zlomky. Zbylé 3 jsou ve “Vychovateli” (Paidagogos). Kromě citací zlomků činí Kléméns také časté asociativní narážky na Hérakleitova témata nebo výrazy.

Laurentius Valla - 1 latinská verze - Latinský renesanční myslitel, 16. st.

Lúkianos - 1 citace - Sofista, satirik a významný spisovatel, 2. st. AD. (Viz též zlomky C.)

Marcus Aurelius - 6 citací - Římský císař a filosof stoicko - eklektického proudu, psal řecky, 2. st. AD. Větší část Hérakleitových zlomků u něj však budí pochybnost o své pravosti.

Maximos z Tyru - 3 citace - Řečník, psal asi v 2. polovině 2. st. AD.

Musonius Rufus - 1 citace - Stoik římské školy, psal řecky, koncem 1. st. AD

Núménios - 2 citace - Novopýthagorejský myslitel blízký středoplatonikům a vlivný u novoplatoniků, 2. st. AD. Jeho citace Hérakleita uchoval spolu se zlomky jeho díla Porfyrios.

Olympiodóros - 2 citace - Snad poslední novoplatonik řeckého stylu, Alexandrie, rané 6. st. AD.

Oracula Chalcidica - 1 citace - Spis z 2. st. AD, za jeho autora je někdy považován Iúlianos Theúrgos.

Órigenés - Zakladatel křesťanské církevní theologie v užším smyslu slova. Hérakleitovy zlomky jsou součástí Kelsova protikřesťanského spisu, se kterým polemizuje v pozdním díle “Proti Kelsovi” (Kata Kelsú), asi r. 248.

Platón - 10 citací - Platónovo dílo je nejstarší z těch textů, ve kterých nacházíme větší počet Hérakleitových zlomků; vzniklo v průběhu celé 1. poloviny 4. st. př.n.l. Další primát má i co do filosofického významu Platónovy konfrontace s Hérakleitem. Určitý obraz Hérakleita (etymologie, nezachytitelnost čehokoliv) odbývá Platón v dialogu Kratylos spíše ironicky; a pokud jde o onen obraz, tak správně. V dialozích Sofista a Symposion Platón vážně polemizuje s tématem proměny (sbíhavosti a rozbíhavosti všeho). Citace a narážky jsou i jinde. Zato dialogy Filébos a Theaitétos neobsahují zlomky, nýbrž filosoficky polemický výklad problematiky - a v 7. listu Platón (bez odkazu) činí svoje určení filosofie blízké Hérakleitovi pokud jde o zážeh ohně. Platón vytváří hravě literární obraz svérázného mudrce Hérakleita hlásajícího změnu a uplývání, proti kterému staví vznešenost Parmenidovu. Tento obraz bude (spolu s následující stoickou inspirací Hérakleitem) pro další epochu určující. (Viz kap. Dějiny interpretace.)

Plótinos - 6 citací - Zakladatel novoplatónského proudu filosofie, psal v 3. st. AD. Všechny zlomky jsou v jeho Enneádách, neboť ty jsou soborem, který vznikl Porfyriovou edicí jeho díla. Kromě přímých zlomků je zde i řada asociativních narážek. Plótinos - ač platonik - Hérakleita opakovaně chválí.

Plútarchos z Chaironeie - 46 citací - Plútarchos je vůbec nejpodstatnější autor pro poznání Hérakleita, a to jak počtem rozsahem zlomků, tak pro jejich kontexty. Apollónův kněz v Delfách, středoplatónský filosof, spisovatel, kolem r. 100 AD. Zlomky jsou roztroušeny ve velkém množství kratších spisů. Počtem zlomků (5) a zejména jejich filosofickým a náboženským kontextem vyniká stručné pojednání “O delfském E”. Významem se sem řadí i další spis delfské triologie “Pýthijské otázky” a filosofický výklad “O vzniku duše v dialogu Tímaios”. Počtem zlomků se vyrovná náboženské pojednání “O Ísidě a Osiridovi”. Plútarchos dokáže občas zapomenout na své platónské vychování a vžít se sám do Hérakleitova způsobu myšlení. Díky tomu nám občas představí zajímavé kontexty myšlenek a především reálií, ale z téhož důvodu je pak problematické, jak stanovit rozhraní mezi Plútarchovou myšlenkou, jeho tvůrčí nebo hravou parafrází Hérakleita, školsky věrnou parafrází Hérakleita a Hérakleitem.

Polybios - 1 citace - Historik, psal v 2. st. př.n.l.

Porfyrios - 8 citací (včetně zprostředkování 2 Núméniových) - Novoplatónský filosof římské školy, matematik a astrolog, (syrského původu), psal koncem 4. st. AD. Ne zrovna spolehlivý autor.

Poseidónios z Apameie (= také ze Rhodu) - 2 citace - Svébytný stoik a polyhistor kolem r. 100 BC, předchůdce středoplatoniků.

Proklos z Konstantinopole - 2 citace - Pozdní novoplatónský filosof athénské školy, tvůrce jakéhosi definitiva řeckého novoplatonismu, psal v 5. st. AD. Podal racionalizující výklad řeckého náboženství.

Pseudo-Aristotelés - 2 citace - Spis “O světě” patří k pozdně antické vrstvě spisů přičítaných domněle Aristotelovi.

Pseudo-Plútarchos - viz Aetios

Quintilianus - 1 citace

Seneca - 2 latinské citace - Latinský eklektický myslitel a literát, Řím, 1. st. AD.

Sextos Empeirikos - 3 citace - Metodolog vědy kolem r. 200 AD. Díky zachování díla je nejvýznamnějším představitelem antické skeptické filosofie. Hérakleita cituje zcela proti smyslu výroků, nemluvě o kontextech.

Scholia ad Arriani Epicteti dissertationes - 1 citace

Scholia in Iliadem - 1 citace - Sbírka výkladových poznámek k Íliadě.

Scholia in Theaetetum - 1 citace - Sbírka výkladů k Platonově dialogu Theaitétos.

Simonidés z Keu - 1 citace zachovaná u Plútarcha - Bohužel jde o citaci nevýznamného zlomku a pod Simonidovým jménem kolovalo také mnoho fals. Pokud by opravdu zmiňoval Hérakleita, pak by to byla jedna z nejstarších citací (téměř hned nebo nanejvýš o generaci později), neboť zemřel snad r. 463 př.n.l.

Simplikios - 1 citace zprostředkující Alexandra z Afrodisiady - Novoplatónský filosof, poslední scholarcha Platónovy Akadémie v Athénách, zač. 6. st. AD. Významný autor pro zachování jiných předsokratiků (a snad i pro zachování Theofrastova podání o nich).

Stobaios Ióannés - 19 citací - Významný kompilátor, který v 5. st. AD vypisoval starší texty. Všechny zlomky se tak ocitly v jeho jediném rozsáhlém díle “Anthologia”, občas označovaném také jako “Eklogai” nebo “Florilegia”. I přes pozdní dobu a kompilační přístup je dílo velmi zajímavé a povětšině věrohodné (jsou možná srovnání).

Strabón - 3 citace - Historik a geograf, psal na přelomu letopočtu.

Suidás - 3 citace - Obsáhlý Byzantský“Lexikon” z 10. st.

Symmachus - 1 latinská citace - Řím, kolem r. 400 AD.

Tertullianus - 3 latinské citace - Křesťanský fanatický rétor z Karthága, zakladatel asketické sekty mimo římskou církev, psal v Římě, zač. 3. st. Hérakleita a stoiky snáší, neboť stoická hlediska omylem považuje za součást křesťanské zvěsti.

Themistios - 1 citace - Konstantinopolský oficiální rétor, 4. st. AD.

Theodórétos z Antiochie - 6 citací - Řecky píšící syrský církevní historik a theolog. Přejímá od Eusebia, citáty možná někdy závislé i bezprostředněji na Klémentovi Alex., rané 5. st.

Theodóros Prodromos - 1 citace - Konstantinopolský básník a učenec, kolem r. 1100.

Theofrastos - nejméně 2 citace - Aristotelův nástupce ve vedení jeho školy v Athénách, psal kolem r. 300 př.n.l. Uvedené citace jsou jen ‘povrchem ledovce’, neboť jde o zcela podstatný pramen zlomků předsokratiků, byť právě Hérakleita ne tolik jako jiných. Zvláště jeho spis “Názory přírodních filosofů” (Fysikón doxai) pojednával řecké myšlení pozdně archaické a raně klasické doby. Zachovaly se z něj pouze obsáhlé zlomky, zvláště u Simplikia. Pro novověké edice předsokratiků tato tradice dlouho představovala základ. Rubovou stránkou je zahleděnost do vlastních problému a hodnocení i ustavičně přítomné křiklavé anachronismy.

Tímaios z Tauromenia = Timaeus Historicus - 1 citace - Historik z pýthagorejských kruhů, psal kolem r. 400 př.n.l. Jeho spíše jen narážka (nebo nadávka) na Hérakleita tak patří k několika málo předplatónským citacím.

Tzetzés Ióannés - 2 citace - Konstantinopolský básník, knihovník a gramatik, který prý cituje zpaměti, a to věrohodně; 12. st.