Biás žil v ranějším -6. století v iónském městě Priéné, ale není zřejmé, zda bylo na tomtéž místě mezi Efesem a Milétem jako pozdější antické město zvané pak „Krásná Priéné", dodnes částečně zachované. Má pověst spravedlivého soudce a mudrce. Velice ho ctí Hérakleitos.

Démétrios Falérský u Stobaia mu připisuje řadu výroků, mezi nimi např.:

      Cokoli činíš dobrého, přisuzuj bohům, ne sobě!
      Mysli (na) to, co děláš!
      Většina lidí je špatná!

Dogenés Laertios mu věnuje kapitolu (I, 82-88) a připisuje mu např. tyto výroky (I, 88):

      O bozích říkej, že jsou!
      Nehodného muže nechval pro bohatství!
      Cokoliv dobrého konáš, přisuzuj bohům!
      Většina je špatná!

Onen poslední výrok (hoi pleistoi kakoi) má rozsáhlé kontexty. Tato pasáž Diogena L. je současně Hérakleitovým zlomkem B 39:

      V Priéně se zrodil Biás, syn Teutameův,
      jehož řeč je mocnější než řeč těch ostatních.
      A priénští mu zasvětili okrsek zvaný Teutameion.
      (Biás) prohlašoval:
      „Většina je špatná."

Biantova „řeč" (logos, výrok, určení, důkaz) je podle Hérakleita mocná ve srovnání s jinými. Čím je tak mocná? Tím, co říká - a co Hérakleitos plně sdílí. A priénští mu zasvětili okrsek (zatímco efesští Hermodóra vyhnali a Hérakleitos od nich šel do místního asylu sám)! Hérakleitos se stylizuje do mudrce Bianta. Přímo jej cituje ještě ve zlomku B 104, ovšem s dovětkem „menšina dobrá". Tím určitě nemyslí, že každá menšina je dobrá; ale že příklon k veřejnému mínění je vždy špatný, zatímco nezávislost na něm vždy dobrá. Propadli Biás a Hérakleitos misanthropii a pesimismu? Spíš jenom užívají výrazy „jeden" a „mnozí" jako opozita, podobně jako Hérakleitos užívá výrazy „jedno" a „mnohé" atd. - a konstatují. Vždyť oni nikoho nenutí, aby patřil k té většině (hoi pleistoi), k davu. Většina u nich prostě znamená dav. V řečtině je to gramaticky plurál - a to bude u Hérakleita dalším znakem pejorativního významu. Nemají však žádné jiné a nehanlivé slovo pro většinu.

Biás je líčen jako spravedlivý a moudrý soudce (I, 84-85). Odtud prý pochází rčení:

      Máš-li soudit, rozsuzuj jak v Priéně.

Diogenés L. vypravuje i tuto legendu (I, 82-83):

   „Biás, syn Teutamův, pocházel z Priény a Satyros ho staví na první místo mezi mudrci. Jedni ho pokládají za zámožného, Dúris však praví, že byl jen pomocníkem v domě. Fanodikos vypravuje, že vykoupil messénské dívky zajaté ve válce a vychoval je jako vlastní dcery. Potom jim dal věno a poslal je k jejich rodičům do Messény. Když po čase... našli rybáři kovovou trojnožku s nápisem moudrému, přišly do shromáždění lidu podle Satyra ony dívky, podle Fanodika a jiných jejich otec, vyložily svůj příběh a prohlásily Bianta za moudrého. A tak poslali tu trojnožku jemu. Když se však Biás na ni podíval, prohlásil za moudrého Apollóna a trojnožku nepřijal. Jiní ale vypravují, že ji zasvětil Hérakleovi v Thébách, neboť byl potomkem Thébanů, kteří vyslali osadníky založit Priénu. To říká i Fanodikos."