Zpátky k Sedmi mudrcům
Zpátky na Předsokratiky
Diogenés Laertios
Vitae philosophorum I, 40-42
(obsahuje celý text testimonia DK 10 A 1)
(40) Od něho [Thaléta] je [výrok] „Poznej sebe sama", který Antisthenés v Nástupnictvích filosofů připisuje Fémonoi, od níž jej prý převzal Chilón. A 1 (41) Různí se také podání o jejich výrocích, které se připisují tomu či onomu, jako třeba tento: Byl to mudrc Chilón Lakedaimonský, jenž pronesl toto: „Nic příliš, všechno je krásné v příhodný čas." Je však spor i o jejich počet. Leandrios [Malandrios?] totiž místo Kleobúla uvádí Mysóna, syna Gorgiada, z Leófantu, Lebedu nebo z Efesu; a připočítává i Epimenida z Kréty. Platón zase v dialogu Prótagorás (343a) uvádí Mysóna místo Periandra; Eforos však místo Mysóna Anacharsida. Další pak přidávají také Pýthagoru. Dikaiarchos traduje shodně s námi čtyři: Thaléta, Bianta, Pittaka a Solóna. Mimo ně vyjmenovává ještě šest jiných, zatímco by měl vybrat tři: Aristodéma, Pamfyla (Pamfila?), Chilóna Lakedaimonského, Kleobúla, Anacharsida a Periandra. Někteří přidávají ještě Akúsilaa z Argu (9 A 1), syna Kabova nebo Skabrova. (42) Hermippos ve spisu O mudrcích praví, že bylo sedmnáct mudrců, ze kterých se prý porůznu vybírá sedm. Jsou to: Solón, Thalés, Pittakos, Biás, Chillón, Mysón, Kleobúlos, Periandros, Anacharsis, Akúsilaos, Epimenidés (3 B 1), Leófantos, Ferekýdés (7 A 2), Aristodémos, Pýthagorás, Lásos, syn Charmantidův nebo Sisymbritův nebo podle Aristoxena Chabrinův, původem z Hermiony, a Anaxagorás. Hippobotos zase v Soupisu filosofů uvádí Orfea, Lina, Solóna, Periandra, Anacharsida, Kleobúla, Mysóna, Thaléta, Bianta, Pittaka, Epicharma (23 A 6c) a Pýthagoru. |
Zpátky k Sedmi mudrcům
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz