A 1 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum IX, 24

Melissos, syn Ithagenův, pocházel ze Samu. Byl žákem Parmenidovým, (přišel však do styku i s Hérakleitem. Ten ho tehdy též doporučil Efesanům, kteří ho neznali; podobně jako Hippokratés doporučil Démokrita Abdéřanům). Byl i státníkem a jeho spoluobčané jej poctili uznáním. Proto byl také zvolen velitelem loďstva a získal ještě větší obdiv pro svou osobní zdatnost.
Jeho názor byl, že veškerenstvo je neomezené, neproměnné a nehybné; že je sobě podobné a plné jedno; že není pohybu, nýbrž jen jeho zdání. Dokonce ani o bozích se nemá nic prohlašovat, neboť o nich není poznání (gnósis, viz Hérakleitos B 86).
Podle Apollodóra byl v mužném věku za 84. Olympiády (444 až 441 před n. l.).

A 2 = Súda, s.v. Melétos larou

A 3 /1 = Plútarchos, Pericles 26-27

A 3 /2 = Plútarchos, Themistocles 2
 

A 4 /1 = Simplikios, In Physica 70, 16

Melissos dal svému spisu nadpis O přirozenosti neboli o jsoucím (Peri fyseós é peri tú ontos).

A 4 /2 = Simplikios, In De caelo 557, 10

Pokud O přirozenosti neboli o jsoucím napsal Melissos, pak je jasné, že nazval přirozenost jsoucnem.

A 5 = Aristotelés, De Melisso, Xenophane Gorgia, c. 1-2 (Diels, Berl. Ak. 1900) = De Xenophane, de Zenone, de Gorgia 974a-977a

(část c. 2, 10; 975b21-27:)
Nadto není nic, co by bránilo tomu, aby veškerenstvo bylo ve svém tvaru jakousi jednou podstatou, jak říkají jednak Anaximandros, jednak Anaximenés, z nichž první tvrdí, že veškerenstvo je voda, zatímco druhý, Anaximenés, že je to vzduch; i všichni ostatní, kteří usoudili, že veškerenstvo je v takovémto smyslu jedno. A toto pak [různými] podobami, množstvím i malostí a tím, že se stává řidším a hustším, vytváří mnohé a [počtem] nekonečné věci, které jsou a které se ději, a činí z nich celek.

A 6 /1 = Hippokratés, De natura hominis 1, 22 (VI, 34 L.)

A 6 /2 = Galénos, In Hippocratis de natura hominis, p. 29 Kühn
 

A 7 /1 = Aristotelés, Metaphysica I, 5; 986b25

Při našem tázání tedy můžeme, jak jsme řekli, tyto dva, Xenofana a Melissa, úplně pominout, protože jsou poněkud hrubší. Zato Parmenidés (A 24) mluví, jak se zdá, jako vidoucí.
 

A 7 /2 = Aristotelés, Physica I, 3; 186a6

Neboť oba dva, Melissos i Parmenidés, dokazují eristicky. Přijímají totiž falešné [předpoklady] a jejich důvody nejsou dokázané. Melissovo dokazování je však neobratnější a [jeho vyvrácení?] neskýtá obtíže: z jednoho daného nesmyslu plynou všechny ostatní. Toto není nic obtížného. Je tedy zřejmé, že Melissos činí nesprávný úsudek: na základě své domněnky si totiž myslí, že když všechno, co vzniklo, má počátek, tak že to, co nevzniklo, počátek nemá.
 

A 8 /1 = Aristotelés, Physica IV, 6; 213b12

Z toho pak Melissos také dokazuje, že se veškerenstvo nepohybuje. Kdyby se totiž pohybovalo, muselo by nutně být prázdno, říká, prázdno však není nic jsoucího.
 

A 8 /2 = Aristotelés, De generatione et corruptione I, 8; 325a2

A 9 /1 = Cicero, Ac. II, 37, 118

Melissos [pravil, že vše je] nekonečné, neproměnné, a vždy bylo a bude.

A 9 /2 = Áetios I, 3, 14 (Theodor. IV, 8 = Dox. 285)

Melissos Ithagenův z Milétu [!?] byl druhem Parmenidovým, nedbal však, aby předal jeho nauku neporušenou. Prohlásil totiž bezmezný svět za vymezený oněmi pochodněmi.

A 9 /3 = Áetios II, 1, 6 (Dox. 328)

Diogenés [z Apollónie] a Melissos [říkají, že] veškerenstvo je bezmezné, svět však vymezený.

A 10 /1 = Aristotelés, Sophistici elenchi 5; 167b13

A 10 /2 = Aristotelés, Sophistici elenchi 6; 168b35
 

A 11 /1 = Aristotelés, Physica I ,2; 185a32

Melissos však tvrdí, že jsoucno (to on) je neomezené (apeiron). Jsoucno by tedy bylo kvantitou, neboť důvod neomezení je typu kvantity, ale bytnost (úsia) ani kvalita ... [nemohou být neomezené].

A 11 /2 = Aristotelés, Metaphysica I, 5; 986b18

Zdá se totiž, že Parmenidés chápe jedno pojmově (co do slova, kata ton logon), zatímco Melissos látkově. Proto také jeden říká, že je omezené (peperasmenon), zatímco druhý, že je neomezené (apeiron).

A 12 = Epifanios, Panarion (Adversus haereses) III, 2, 12; 506 (Dox. 590)

Melissos Ithagenův ze Samu prohlásil za původ jedno, které je vším [?]; v přirozenosti však není nic jistého, ale vše je co do možnosti zanikavé.

A 13 /1 = Áetios I, 7, 27 (Dox. 303)

Melissos a Zénón [říkají, že bůh je] jedno a všechno, [a že] samotné jedno je věčné a bezmezné.

A 13 /2 = Olympiodóros, De arte sacra (Collection des Alch. grecs Berthelot II) p. 81, 3 Ruelle

Melissos se domníval, že božské je jedním nepohyblivým bezmezným počátkem všeho jsoucího.

A 14 /1 = Filodémos, Rhet. fr. inc. 3, 7 (II, 196 Sudhaus)

... ani podle Parmenida a Melissa, kteří říkají, že všechno jest jedno, a proto jsou smyslové vjemy falešné.

A 14 /2 = Aristoklés, fr. f5, 44 in: Eusebios, Praeparatio evangelica XIV, 17, 7