Fragmenta DK 40 B

Pravidlo

B 1 /1  =  Plútarchos, de profect. virt. 17; 86a

B 1 /2  =  Plútarchos, Quaest. conviv. II 3, 2; 636c

... Nejobtížnější práce nastává, když přijde hlína na nehet.

B 2  =  Filón Mechanik IV 1; 49, 20

... Při detailu se zdar rodí skrze mnohé počítání.

Testimonia DK 40 A

A 1 /1  =  Platón, Protagoras 311c

A kdybys zamýšlel dojít k Polykleitovi z Argu nebo k athénskému Feidiovi a chtěl jim za své vzdělání platit mzdu...

A 1 /2  =  Platón, Protagoras 328c

Vždyť ani Polykleitovi synové, vrstevníci tuhle Parala a Xanthippa, nejsou nic oproti svému otci...

A 2  =  Plinius, Naturalis historia XXIV, 55

Polykleitos ze Sikyónu, žák Hegalada [Agelada?], udělal za sto talentů jemného mladíka diadúmena a také stejně proslulého mužnějšího doryfora. Vytvořil také Pravidlo (Kanón), jak to umělci nazvali, a na něm, jako podle nějakého, zákona studovali linie uměleckého díla. Považovali ho za jediného z lidí, který dokázal, aby umění samo bylo posuzováno dílem umění.
Vytvořil také sochy svlékajícího se a nahého muže hrající kostky; dva nahé chlapce rovněž hrající kostky zvané astragalizontés, jež jsou nyní v atriu císaře Tita, a jsou většinou lidí považovány za nejdokonalejší dílo na světě. Dále také Merkura [Herma], který stál v Lysimachii; Herkula „průvodce“ (hagétér), jenž pozdvihuje zbraň, a Artemona zvaného periforétos. Prý dovršil jak sochařství, tak i kovotepecké umění, které zavedl Feidiás. Jeho vlastním objevem pak bylo, že sochy stály na jedné noze. Varro tvrdí, (...).

A 3 /1 =  Galénos, De temperamentis I, 9; 42, 26 Helmr.

Metoda je takováto: ...

A tak je chválena mužnost Polykleitova Pravidla (Kánonu), pojmenovaného podle toho, že všechny části [těla] jsou navzájem přesně souměřitelné...

A 3 /2  =  Galénos, De plac. Hippocr. et Plat. V; 425,14

Chrýsippos totiž krátce před zaznamenaným výkladem, podle něhož zdraví těla spočívá v souměrnosti teplého a chladného i suchého a vlhkého, jako kdyby bylo zřejmé, že to jsou prvky těl, správně ukázal, že krása nespočívá v souměrnosti živlů, nýbrž v souměrnosti sloučených částí těla:
Prstu vůči prstu, všech prstů vůči dlani a zápěstí, těch vůči předloktí, loktu vůči rameni a všeho ke všemu, jak je psáno v Polykleitově Pravidlu. Neboť v tomto spise nás Polykleitos naučil souměřitelnosti těla. Svůj výklad upevnil činem, když podle předpisu onoho výkladu vytvořil sochu, a jak onu sochu, tak i spis nazval Pravidlo [Kanón]. Podle všech lékařů i podle filosofů totiž krása těla spočívá v souměrnosti částí.