Zpátky na PřF 2003/2004
Zpátky na fysis.cz 

Zdeněk Kratochvíl:

ÚVOD DO RELIGIONISTIKY

.RTF

Jen Letní semestr 2003/04

Předběžný výhled na čas: Čtvrtky 15:40 někde ve Viničné 7
 

Podrobný sylabus
Literatura
 

Nebudeme se ptát, které náboženství je nejlepší a které nejhorší; ba ani nebudeme zkoumat, zda náboženství jako celek škodí nebo prospívá, neboť dělá obojí, podle toho, kdo a jak to dělá. Místo toho budeme diskutovat, co vlastně náboženství je, leč ani o tom není mezi religionisty nižádná jednota. Proto se utečeme k příkladům těch náboženství, která se dají dobře zkoumat (Řecko), nebo která jsou na světě vlivná (křesťanství, islám, judaismus, buddhismus, indické náboženství) - nebo která ukazují nějaké zvláštní rysy (kmenová náboženství, New Age). Všimneme si vztahů náboženství a kultury, filosofie, vědy, morálky i politiky. Zvláštní místo budou mít ty motivy, které jsou řadě náboženství společné, ale i souvislost proměn náboženství a proměn výtvarných slohů. Zvlášť si všimneme verzí křesťanství i verzí ateismu - a těch náboženských problémů, které jsou aktuální i mimo oblast náboženství. Vesměs se to týká ideologizace, problémů misií, importů a revitalizací. Můžeme se ptát po skutečném náboženství globalizační civilizace?

Nepředpokládají se vstupní znalosti, ale schopnost myšlení a aspoň nějaký zájem.
Četba religionistických textů (kromě povinné literatury) ani náboženských spisů není nutná, leč je vítaná.
Cílem má být pochopení obrovské různosti náboženství a vlastnosti některých z nich.
 

Sylabus kurzu:

1. Co je to náboženství? Podle čeho se pozná od něčeho jiného? Tradiční určení náboženství: schopnost úcty (religio, sebas). Náboženství a mýtus. Současná diskuse o rozsahu pojmu náboženství. Jevy náboženské a paranáboženské. Role náboženství ve společnosti: vnímání světa a rozumění sobě i okolí, zvyková morálka, společenské struktury. Menšiny a většina: většina deklarovaná a většina reálná, menšiny reliktní, tradiční a nové. „Živá" a „mrtvá" náboženství - úskalí tohoto rozlišení. „Světová náboženství" a ostatní - úskalí tohoto rozlišení.

2. Tradiční evropská rozlišení náboženství: podle počtu bohů, podle „zjevenosti" nebo „přirozenosti" (v krajním případě „pravosti" a „nepravosti") atd. Problémy těchto určení. Jak se v náboženstvím rozumně vyznat? Adekvátní klíče: Podle existence nebo neexistence posvátných spisů a jejich statutu, podle existence vlastních společenských struktur („církve", kněžské třídy), podle míry konstituce vlastní náboženské nauky, podle důrazu na přesnou rituální praxi, podle role mýtů, podle důrazu na „všední" život, podle míry racionalizace morálky, podle existence misií, podle typu eschatologie („o posledních věcech člověka" nebo o „vyústění dějin") ...

3. Podrobnější příklady předešlých rozlišení:
Šamani nemají sakrální text ani koncepci dějin, zatímco pro křesťany je obojí krajně důležité.
Křesťané a šíitští muslimové mají církve, zatímco ostatní většinou ne.
Pro křesťanství a islám jsou misie konstitutivní, zatímco jinde se najdou jen občas.
Řekové a Indové mají rozsáhlou mytologii, latiníci a křesťané ji většinou potlačují. Atd.

4. Musí být v náboženství nějaký Bůh nebo bohové? Kromě ateismů není ani u taoistů, některých forem buddhismu a leckde jinde.
Zásadní rozdíl mezi monoteistickým a polyteistickým pojetím božství (většina ateismů sdílí - popírá - to monoteistické).
Zásadní rozdíl mezi náboženským a filosofickým monotheismem (byť se jej scholastika snažila zastřít).
Posvátný čas: Kalendář a lidské přechodové rituály. Posvátný prostor.

5. Podrobnější příklad: Náboženství starého Řecka.
Výhody „mrtvého" náboženství pro popis a zkoumání. Náboženství s minimem vlastních společenských struktur. Obrovská role poezie, postavení básníků a věštců. Příběhy jednotlivých bohů. Místní kulty. Různé verze eschatologie. Mystéria. Proměny náboženské vnímavosti, typů poetiky a výtvarných stylů. Zděděné náboženské, poetické a výtvarné motivy a jejich transformace. Řecké náboženství a filosofie. Různá pojetí duše. Svobodná etika. Kontakt s šamany, Egyptem, latiníky, Židy, Indy a křesťany.

6. Náboženství Indů, Římanů a Židů: Rituál, právo, praktičnost.
Pestrost indických náboženství (souvisí se vznikem religionistiky).
Latinská specifika: demytologizace, moralizace, racionalizace práva, rozlišení na „přirozené" a „nadpřirozené".
Židovská specifika: Posvátný text, Zákon, „vyvolení", Stvoření. Problémy řecké a pak křesťanské interpretace judaismu („víra", „Mesiáš", „předobrazy", „Starý zákon").

7. Historická dimenze křesťanství:
Ježíš a evangelia. Vznik (1. st.), zachování, charakter a obsah spisů Nového zákona (pro zájemce viz Textologie NZ). Misie Pavla z Tarsu. Ustavení kánonu, nekanonická evangelia (2. st.). Vztahy křesťanů Židů, Řeků a Římanů v nejstarší době. Proměny křesťanské eschatologie. Křesťanská liturgie, zvl. křest a eucharistie. Vznik křesťanské theologie (3. st.) a dogmatu (4. st.).

8. Nauková a společenská dimenze křesťanství:
Víra, milost, hřích. Dogmata: christologická, trinitární, mariánská, eucharistické, o církvi. Církev a Říše. Scholastika a mystika. Velké církevní rozkoly: západo-východní (10. st.), katolicko-evangelický (16. st.). Problémy misií. Pozice církví v novověku. Křesťanství a novověký atheismus.

9. Islám: Prorok, Korán, výkladové školy, role práva. Vztahy muslimů, Židů a křesťanů. Základní proudy v Islámu: súna a šía. Problémy kontaktu se západní civilizací a revitalizace fundamentalismu. Fundamentalismus a sekularizace u Židů, křesťanů a muslimů.

10. Náboženství v globalizovaném světě:
Role tradičních velkých náboženství, ochládání ateismu, nová náboženská hnutí („sekty"), importy z Asie; revitalizace „pohanských" náboženství i křesťanského enthusiasmu. New Age a postmoderna. Pokusy monoteistických náboženství o návrat do politiky. Iluze o etické roli náboženství.

11. Dějiny a eschatologie:
Koncepce dějin: „litera scripta manet", řetěz lidských činů, „Bůh vládne dějinám", eschatologické vyústění dějin a jeho ateistické verze, pokrok, „dějiny jsou iluze popisu".
Základní eschatologické koncepce: „smrtí vše končí", nejasné přežívání kdesi nějak, reinkarnace, vzkříšení těla.

12. Náboženská pojetí světa: bohové jako součást světa, svět jako boží stvoření, svět jako božský výrobek, svět jako iluze, svět jako materiál lidské výroby.
Příroda: božská, stvoření, nehodnotová ...
Dá se mluvit o reálném náboženství globalizované kultury?

Povinná literatura:

Vzhledem k neexistenci příručky adekvátní tomuto kurzu musí každý posluchač prostudovat minimálně 1 titul z doporučené literatury a být schopen jej vyložit v kontextu přednášek.

Doporučená literatura:

Mircea Eliade: Mýty, sny a mystéria, Praha 1998 (Oikúmené)

Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení I - III, Praha 1995 (Oikúmené)

Mircea Eliade: Od Zalmoxida k Čingischánovi, Praha 1997 (Argo)

Mýty staré Mezopotámie, Praha 1977 (Odeon)

Védské hymny, Praha 2000 (DharmaGaia)

Oběti ohňům, Praha 1985 (Odeon)

Bhagavadgíta, Praha 1976 (Odeon)

Dušan Zbavitel a kol.: Bohové z lotosovýma očima, Praha 1986 (Odeon)

Mistr Čuang: Vnitřní kapitoly, Praha 1992 (Odeon, Světová četba 578)

Chuej-neng: Tribunová sútra šestého patriarchy, Praha 1988 (Odeon, Světová četba 533)

Karl Kerényi: Mytologie Řeků I - II, Praha 1996, 1998 (Oikúmené)

Pausaniás: Cesta po Řecku, Praha 1973 (Antická knihovna)

Homéros: Odysseia, Praha 1945 (Plzák 1945)

Nejstarší řecká lyrika, Praha 1981 (Svoboda, Antická knihovna)

Aischylos, Oresteia, www.fysis.cz

Sofoklés: Král Oidipús, Brno 1999 (Větrné mlýny a HaDivadlo)

Sofoklés: Tragédie, Praha 1975 (Svoboda, Antická knihovna)

Eurípidés: Héraklés a jiné tragédie, Praha 1988 (Svoboda, Antická knihovna)

Eurípidés: Hippolytos a jiné tragédie, Praha 1986 (Svoboda, Antická knihovna)

Eric R. Dodds: Řekové a iracionálno, Praha 2000 (Oikúmené)

Eric R. Dodds: Pohané a křesťané ve věku úzkosti, Praha 1994 (Petr Rezek)

Genesis, překlad s výkladem, Praha 1968 (Kalich, Starý zákon 1)

Jób, překlad s výkladem, Praha 1981 (Kalich, Starý zákon 8)

Hans Bardtke, Příběhy ze starověké Palestiny, Praha 1988 (Vyšehrad)

Evangelium podle Jana - ve vydáních Nového zákona

Skutky apoštolů - ve vydáních Nového zákona

Petr Pokorný: Úvod do Nového zákona, Praha 1993 (Kalich)

Petr Pokorný: Píseň o Perle - Tajné knihy starověkých gnostiků, Praha 1986 (Kalich)

Francois Vouga: Dějiny raného křesťanství, Praha-Brno 1997 (Vyšehrad-CDK)

Vratislav Šmelhaus: Řecká patrologie, Praha 1972 (Kalich, skriptum ETF)

Dušan Lužný: Nová náboženská hnutí, Brno 1997 (MU)