Anaxagorás B

Zpátky k Anaxagorovi
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz

Anaxagorás

Fragmenta DK 59 B

Podle edice řeckého textu: Patricia Curd, Anaxagoras of Clazomenae. Fragments and Testimonia..., University of Toronto Press 2007.

S přihlédnutím k: David Sider, The Fragments of Anaxagoras., Academia Verlag, Sankt Augustin 2005 a k edici Diels-Kranz.

Překlad a revize textu je jedním z výstupů předsokratovského semináře na Katedře filosofie a dějin přírodních věd PřF UK – Vojtěch Hladký, Zdeněk Kratochvíl, Radim Kočandrle, Antonín Šíma – a je součástí projektu Raná řecká filosofie a přírodověda II, GAČR P401/10/0520.

(Viz úplnější kontexty: Simplikios, In Physica 34,18-35,21; 154,29-157,27; 162,26-165,7; 175,9-179,19.)

B 5

B 6

B 7

B 8

B 9

B 1 = Simplikios, In Physica 155,23-30

Anaxagorás tvrdí, že z jedné směsi se vydělují stejnorodé podíly neomezené co do množství, přičemž všechny věci jsou ve všem. Charakter každé z nich je dán tím, co [v ní] převažuje. Ukazuje to v první knize Fyziky, když na začátku říká:

(155,26)
Všechny věci byly pohromadě, bezmezné co do množství i malosti, neboť i malé bylo bezmezné. A když byly všechny věci pohromadě, (viz Linos fr. 1) nebylo nic zřejmé kvůli malosti. Vše totiž ovládl vzduch a aithér, neboť jsou oba bezmezné. Jsou totiž největší mezi všemi, jak co do množství, tak velikosti.

Cfr. Platón, Faidón 72c:
A kdyby se všechno slučovalo a nerozlučovalo, brzy by se vyplnila Anaxagorova slova: "Všechny věci pohromadě."

B 2 = Simplikios, In Physica 155,30 - 156,1

A o něco málo dále:

Vždyť vzduch i aithér se vydělují od obklopujícího množství, a to, co obklopuje, je bezmezné co do množství.

(Překlad podle textu ed. Sider:)

Vzduch a aithér se totiž oddělují od obklopující nebeské klenby [od pólu?], a toto obklopující je bezmezné co do množství.

B 3 = Simplikios, In Physica 164,14-22 (ad 187b)

A že ty [prvky?] byly neomezené, říká hned na začátku [své knihy]:

Všechny věci byly pohromadě, bezmezné co do množství i malosti. (viz B 1)

Také tvrdí, že ani to, co je nejmenší, ani to, co je největší, nepatří mezi počátky:

(164,17)
Vždyť nic z malého není nejmenší, ale [může být] vždy menší, – neboť to, co je, nemůže být to, co není, – avšak i velké může být vždy větší. A co do množství je [velké] stejné jako malé, vůči sobě samému je však obojí velké i malé.

Pokud je totiž všechno ve všem a všechno se vyděluje ze všeho, tak jednak od toho, co se zdá být nejmenší, se vydělí menší, než ono je; jednak to, co se zdá být největší, se vydělilo z většího, než je samo.

B 4 /1 = B 4a Sider, Curd = Simplikios, In Physica 34,18-20; 34,27-35,13 (Edice DK má text jen v rozsahu 34,27-35,13)

(34,18)
Jak se zdá, Anaxagorás z Klazomen nahlédl trojí rozdíl mezi všemi idejemi:
První se týká toho, jak jsou sebrány v inteligibilní [poznatelné] jednotě, když říká „všechny věci byly pohromadě, bezmezné co do množství i malosti“ (B 1.1) a ... (B 4b).

(34,27)
Druhý se týká toho, jak se [ideje] rozlišují podle intelektivního rozdílu [podle toho, jak je poznáváme].
K tomuto intelektivnímu rozlišení se připodobňuje [třetí] rozlišení, které je tady [v našem smyslovém prostředí].
Kousek za začátkem první knihy O přírodě totiž Anaxagorás říká:

(34,29)
Když je tomu tak, je třeba se domnívat, že ve všem, co se slučuje, je mnoho rozmanitých [věcí]: semena všech věcí, mající rozmanité podoby, barvy a chutě. [Z nich] se konstituovali i lidé a ostatní živé bytosti, které mají duši. [Je třeba se domnívat, že] lidé staví [konjektura; DK: obývají] města a konají díla jako u nás a mají Slunce, Měsíc i ostatní, jako je tomu u nás; a země jim rodí mnohé a rozmanité [plody]. Ty nejprospěšnější z nich shromažďují doma a užívají je. Toto jsem řekl o vydělování, neboť k vydělení nemusí dojít pouze u nás, ale i jinde.

(35,9)
Některým by se asi mohlo zdát, že nepřirovnává rozlišování při vzniku [kosmu] k intelektivnímu rozlišování, ale že srovnává naše pobývání s jinými místy na zemi. O jiných místech na zemi by však neřekl: „Mají také Slunce, Měsíc a ostatní, jako je tomu u nás“, A věci, které jsou tam [v inteligibilní oblasti, v oblasti idejí] nazval „semena všech věcí“ a „podoby“ [ideje].

Viz Simplikios, In Physica 157,17-24 (= Curd ad B 4a, část B 4 /4 DK):

[Po té, co cituje B 4a ..., Simplikios říká:]

Výraz „jako u nás“, který není použitý pouze jednou, ukazuje, že [Anaxagorás] naznačuje nějaké jiné uspořádání světa – vedle toho, které je u nás. A to, že se domnívá, že ono uspořádání světa jednak není smysly vnímatelné, ani v čase nepředchází tomuto [našemu], to ukazuje věta: „Ty nejprospěšnější z nich shromažďují doma a užívají je.“
Neboť neřekl „užívali“, ale „užívají“. Ani se nedomnívá, že nyní [na naší Zemi] existují nějaká jiná osídlení, přičemž by situace v nich byla podobná té u nás. Neboť neřekl, že Slunce a Měsíc je i u nich jako u nás, nýbrž řekl: „Slunce a Měsíc jako i u nás.“ Jako kdyby mluvil o jiném [Slunci] a jiném [Měsíci]. Nuže, je třeba zkoumat, zda se tyto věci mají tak či onak.

B 4 /2 = Simplikios, In Physica 156,1-9 (verze začátku B 4a Sider, Curd a pokračování části B 4b Sider, Curd , ale z jiného místa Simplikia)

A o něco dále:

„Když je tomu tak, je třeba se domnívat, že ve všem, co se slučuje, je mnoho rozmanitých [věcí]: semena všech věcí, mající rozmanité podoby, barvy a chutě. Předtím než došlo k vydělování,“ říká, „když bylo všechno pohromadě, nebyla patrná ani žádná barva. Bránilo tomu totiž smíšení všech věcí – toho, co je vlhké, a toho, co je suché; teplého a chladného; jasného a temného. A bylo v tom přítomno mnoho země a množství bezmezných semen, které si nebyly navzájem v ničem podobné. Ani z ostatního se totiž nic nepodobá ničemu jinému.“

B 4 /3 = B 4b Sider, Curd = Simplikios, In Physica 34,20-26 (= B 4 /3 DK); 156,4-9; De caelo 608,24

A [Anaxagorás] znovu říká:

Předtím než došlo k vydělování, když bylo všechno pohromadě, nebyla patrná ani žádná barva. Bránilo tomu totiž smíšení všech věcí – toho, co je vlhké, a toho, co je suché; teplého a chladného; jasného a temného. A bylo v tom přítomno hodně země a množství bezmezných semen, které si nebyly navzájem v ničem podobné. Ani z ostatního se totiž nic nepodobá ničemu jinému. Když je tomu takto, je třeba se domnívat, že ve veškerenstvu jsou všechny věci.

A toto veškerenstvo by bylo Parmenidovým jedním jsoucím.

B 4 /4 = Simplikios, In Physica 157,9-24 (viz Curd ad B 4a)

B 5 = Simplikios, In Physica 156,9-13

To, že nic ze stejnorodých [podílů] ani nevzniká, ani nezaniká, ale jsou vždy tytéž, [Anaxagorás] ukazuje, když říká:

Když byly [věci] takto rozloučeny, je třeba pochopit, že všechny věci nesjou nikterak méně ani více, neboť je nemožné, aby byly více než vše, nýbrž všeho je stále stejně.

Toto tedy [říká] o směsi a o stejnorodých [podílech].

B 6 = Simplikios, In Physica 164,25 - 165,1

[A jinde říká toto:]

Protože ve velkém i v malém je stejné množství podílů, je i takto všechno ve všem. Ani není možné, aby něco bylo zvlášť [oddělené], ale všechno má podíl na všem. Jelikož není možné, aby bylo to, co je nejmenší [= aby něco bylo nejmenší], nemohlo by být ani oddělené. Ani by nevzniklo samo o sobě zvlášť, ani by nevzniklo samo od sebe, ale stejně jako na začátku jsou i nyní všechny věci pohromadě. Ve všem je obsaženo mnoho [věcí]. A ve větších i menších [věcech] je stejné množství [věcí], které se vydělují.“

B 7 = Simplikios, In De caelo 608,23

Tím, co je bezmezné, snad myslí to, co je pro nás neuchopitelné. To naznačuje [jeho] tvrzení:

Takže nedokážeme poznat množství vydělených [věcí]; ani v řeči, ani ve skutečnosti.

Neboť dává najevo, že má na mysli [věci] vymezené co do druhu (eidos = druh, forma, tvar), když říká, že všechny poznává mysl. Vskutku, pokud by [věci] byly doopravdy nevymezené, byly by zcela nepoznatelné. Neboť poznání určuje a vymezuje to, co poznává.

B 8 = Simplikios, In Physica 175,11-16 + 176,28 (a la Patricia Curd, obsahuje B 8 DK)

Anaxagorás [ve zlomku B 12] říká: „Ani se nerozlučuje, ani nevyděluje jedno od druhého“ [jakožto navzájem různé], protože všechno je ve všem. A jinde [říká]:

Ani nejsou navzájem oddělené v jednom světě, ani odťaty sekyrou; ani to, co je teplé, od toho, co je chladné, ani chladné od teplého.

Není totiž nic, co by bylo samo o sobě čisté. Toto, jak praví [Aristotelés], říká [Anaxagorás] bez náležitého pochopení. Důvodem, že nedochází k vydělování, není, že všechno je ve všem.

B 9 = Simplikios, In Physica 35,13

Poslyš, co říká o něco málo dále, když obojí srovnává:

Takto se tyto [věci] otáčely a vydělovaly působením síly a rychlosti. Rychlost působí sílu. Jejich rychlost se však nepodobá rychlosti žádné z nynějších věcí, jak jsou u lidí, ale je mnohonásobně rychlejší.

B 10 = Scholia in Gregor. Nazianz.; PG XXXVI,911 Migne

[Když Anaxagorás objevil starou myšlenku, že z toho, [co nikterak není,] nic nevzniká, ruší vznikání a zavádí vydělování místo vznikání. Pošetile tvrdil, že všechno je navzájem smísené, a že když něco roste, tak se to vyděluje. Neboť v témže zárodku [semeni?] jsou vlasy, nehty, žíly, tepny, šlachy i kosti. Jsou nezřetelné pro malost částí. Když rostou, tak se pomalu vydělují. Anaxagorás říká:

Jak by z nevlasu vznikl vlas a maso z nemasa?

Tvrdí to nejen o těle, nýbrž i o barvách, neboť černá je v bílé a bílá v černé. Totéž předpokládá i o váhách. Domnívá se, že lehké je smísené s těžkým a naopak.

B 10 cfr. = Aristotelés, De generatione animalium I,18; 723a10-11

Vždyť Anaxagorás říká náležitě, že maso z potravy přichází k masu.

B 11 = Simplikios, In Physica 164,22-24

Jasně říká, že

ve všem je podíl všeho, kromě mysli; jsou však takové věci, ve kterých je i mysl.

B 12 /1 DK = Simplikios, In Physica 164,24

Jasně říká, že

„ve všem je podíl všeho kromě mysli; jsou však takové věci, ve kterých je i mysl.“ (B 11)

A že...
„ostatní věci mají podíl na všem, mysl je však bezmezná a sebevládná a nesmísila se s ničím.“ (část B 12)

(Cfr. A 58 = Aristotelés, Metaphysica I,3; 984b15)

B 12 Sider = B 12 /2 DK = Simplikios, In Physica 156,13 (viz A 47 /1)

O mysli napsal toto:

Ostatní věci mají podíl na všem [ostatním], mysl je však bezmezná, je samovládná a nemísila se s žádnou věcí, nýbrž je jediná sama o sobě. Neboť kdyby nebyla o sobě a byla smíšena s něčím jiným, měla by podíl na všech věcech, [i] kdyby byla smíšena [jen] s některou, – ve všem je totiž podíl všeho, jak jsem řekl dříve (viz B 11). A přimíšené věci by jí bránily, takže by nad ničím nevládla tak, jako když je jediná o sobě. Je totiž nejjemnější a nejčistší ze všech věcí, podržuje veškerou znalost o veškerenstvu a je nejsilnější.

A všechny [věci], které mají duši, jak větší, tak menší, všechny ovládá mysl. A mysl ovládla též veškeré otáčení, takže se na začátku začalo otáčet.

Nejprve se začalo otáčet od malého [místa?], tu se otáčí více a bude se otáčet ještě více. A to, co je spolu smíšené, a co je vydělené, a to co je rozloučené, to vše poznala mysl. A jaké měly [věci] být a jaké byly ty, co nyní nejsou, i ty, co nyní jsou, a jaké budou, všechno uspořádala mysl; i toto otáčení, kterým se nyní otáčejí hvězdy, Slunce, Měsíc i vydělující se vzduch a aithér. Toto otáčení způsobilo, že dochází k vydělování. A vyděluje se od řídkého husté, od chladného teplé, od temného jasné a od vlhkého suché.

Jsou mnohé podíly mnohých [věcí]. Nic se však zcela nevyděluje ani nerozlučuje jedno od druhého s výjimkou mysli. Veškerá mysl je podobná, jak větší, tak menší. Nic různého není podobné ničemu jinému, ale jedna každá [věc] je a byla nejzjevněji tím, čeho je v ní nejvíc.

B 13 = Simplikios, In Physica 300,27-301,1

Alexandros [z Afrodisiady] říká, že Aristotelés [na tomto místě, Physica II,2; 194a15n.] Anaxagoru nezmiňuje, a to přesto, že [zde] mysl zařadil mezi počátky. Možná proto, říká [Alexandros], že ji [Anaxagorás] nepoužívá pro [výklad] vznikání. Je ovšem jasné, že ji používá, pokud tvrdí, že vznikání není nic jiného než vydělování. Vydělování se pak děje působením pohybu, a příčinou pohybu je mysl. Anaxagorás totiž říká:

(300,31)
A když mysl započala pohyb, docházelo k vydělování od všeho, co se pohybovalo. A vše, co mysl uvedla v pohyb, se rozlučovalo. A jak se věci pohybovaly a rozlučovaly, otáčení působilo, že se rozlučovaly ještě více.

(Viz „oddělování protikladů skrze věčný pohyb“ v závěru Anaximandros A 9.)

(Viz B 17; A 88 /1.)

B 14 = Simplikios, In Physica 157,5-9

Že předpokládá jakési dvojí uspořádání světa, jedno s pomocí mysli a jedno smyslové, [které se děje] se působením toho předchozího, je zřejmé z toho, co bylo řečeno [B 12], a je rovněž zřejmé ze slov, která následují:

Mysl začala řídit vše, co je, a je i nyní, kde jsou i všechny ostatní [věci]: V tom, co obklopuje mnohé věci, a v tom, co se sloučilo, i v tom, co se vydělilo.

(Podle textu edice Sider, zatímco text edic Curd i Diels-Kranz by dával překlad):

Mysl, která je vždy, je vpravdě i nyní, kde jsou i všechny ostatní [věci]: V obklopující mnohosti a v tom, co se sloučilo, i v tom, co se vydělilo.

B 15 = Simplikios, In Physica 179,3-6

A o něco dále:

Husté a vlhké i chladné a temné se sešlo tady, kde je nyní Země. Řídké a teplé i suché [a jasné] odešlo k přední části aithéru.

(Viz CH III.)

16 /1 = Simplikios, In Physica 179,6-10

Říká, že tyto počátkovité a nejjednodušší věci se vydělují; zatímco jiné, totiž ty, které jsou ve srovnání s nimi složenější, jednou, jak říká, tuhnou dohromady jakožto složené, jindy se však oddělí jako země. Říká totiž toto:

Z těchto vydělených věcí tuhne dohromady země [Země?]. Z mraků se vyděluje voda, z vody země, ze země působením chladu tuhnou dohromady kameny.

16 /2 = Simplikios, In Physica 155,21

V první knize Fyziky Anaxagorás říká:

Z mraků se vyděluje voda, z vody země, ze země působením chladu tuhnou dohromady kameny, které se pak vzdalují dále než voda.

B 17 = Simplikios, In Physica 163,18-24

V první knize Fyziky Anaxagorás jasně říká, že vznikání a zanikání je slučování a rozlučování, když píše:

Vznikání a zanikání nenazývají Řekové správně. Žádná věc totiž nevzniká a nezaniká, ale mísí se a rozlučuje ze jsoucích věcí. Tak by měli správně nazývat vznikání směšováním a zanikání rozlučováním.

Cfr. B 13.

B 18 = Plútarchos, De facie in orbe lunae 16; 929b

Když v rozpravě druh dokázal takovouto anaxagorovskou myšlenku, totiž že Slunce dává Měsíci světlo, našel pochopení.

Viz Platón, Kratylos 409a (Anaxagorás A 76).

B 19 = Scholia Homer. BT ad XVII, 547

Anaxagorás tvrdí:

Duhou nazýváme odraz Slunce v mracích.

Je to tedy doprovodný znak bouře. Voda, která se rozlévá [roztrušuje?] kolem mraku, způsobila vítr a vyvolává déšť.

(Varianta podle čtení v edici Curd: Voda, která je obsažená v mraku, ... )

B 20 - není v edici Diels-Kranz uveden.

Sider odkazuje na: In Hipp. Aër v arabském překladu 6,202 Chartier.

Viz Hésiodos, fr. spurium 394 Merkelbach-West.

B 21 = Sextos Empeirikos, Adversus mathematicos VII,90-91

Význačný zkoumatel přírody Anaxagorás vytýká smyslům, že jsou slabé, když říká:

Kvůli jejich slabosti nejsme schopni rozlišit, co je pravdivé.

Jako spolehlivý doklad jejich nespolehlivosti uvádí postupnou změnu barev. Když vezmeme dvě barvy, černou a bílou, a budeme po kapkách ulévat z jedné do druhé, nebude zra schopen rozlišit malé změny, ačkoli jsou skutečné.

(... 91) Takže Anaxagorás řekl, že obecným kritériem je rozum.

B 21a = Sextos Empeirikos, Adversus mathematicos VII,140

Diotímos tvrdil, že podle Démokrita jsou tři kritéria; že jevy jsou [kritériem] uchopení toho, co je nezjevné, neboť

jevy jsou spatřením nezjevného,

jak říká Anaxagorás, za což ho Démokritos chválí.

Viz Appendix proverbiorum 4,50; Leutsch Paroemiogr. I,444:

Jevy jsou spatřením nezjevného.

B 21b = Plútarchos, De Fortuna 3; 98f (= Anaxagorás A 102)

Ale ve všech těchto [záležitostech] jsme nešťastnější než zvířata; díky naší zkušenosti, paměti, šikovnosti a řemeslu však podle Anaxagory jejich [schopnosti] užíváme: chodíme jim na med, dojíme je, honíme, shromažďujeme a vodíme. {V tom není nic nahodilého, nýbrž vše souvisí s dobrým uvážením a péčí.}

Viz B 4a Curd = B 4 /1 DK.

B 22 = Athénaios, Epitome II; 57d

Anaxagorás ve Fyzikách říká, že takzvané ptačí mléko je bílek ve vejcích.

Zpátky k Anaxagorovi
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz