Zpátky k Anaximandrovi
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz
Anaximandros
Testimonia DK 12 A, C
Překlad a revize textu je pracovní verzí z
předsokratovského semináře na Katedře filosofie a dějin přírodních
věd PřF UK
- Vojtěch Hladký, Zdeněk Kratochvíl, Radim Kočandrle -
je součástí projektu Raná řecká filosofie a přírodověda, GAČR
401/07/0516.
|
|
|||||||||||
|
|
|
|
A 1 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum II, 1, 1-2 Marcovich (1) Anaximandros, syn Praxiadův,
pocházel z Mílétu. Za počátek a prvek prohlásil
bezmezno, aniž by je určil jako vzduch, vodu nebo něco
jiného; části se proměňují, avšak celek je neproměnný.
Uprostřed leží Země, která zaujímá střed a má tvar
koule. Měsíc nesvítí opravdu, je osvětlován Sluncem.
Rovněž [řekl, že] Slunce není menší než Země a je
nejčistší oheň. (2) Jako první nakreslil obrys země a moře, a sestrojil také sféru [= model nebeských kruhů]. Ze svých názorů utvořil heslovitý výklad, který se dostal do rukou Apollodórovi z Athén. Ten také v Chronologii vypráví, že Anaximandrovi bylo v druhém roce 58. olympiády 64 let [roku 547 nebo 546 před n. l.] a že pak zanedlouho zemřel. Říká se, že když zpíval, děti se mu smály; když se to dozvěděl, tak prý řekl: "Kvůli dětem tedy musíme lépe zpívat." Byl ještě jiný Anaximandros, historik a také Míléťan, který psal iónským dialektem (viz 58 C 6).
Filosofie má od počátku dvě větve: jednu od Anaximandra, druhou od Pýthagory. Anaximandros byl posluchačem Thalétovým; Pýthagoru uvedl do filosofie Ferekýdés. První větev se nazývala iónskou, protože do ní Anaximandra uvedl Thalés, původem Ión, byl totiž z Mílétu. Druhá se nazývala italskou po Pýthagorovi, protože ji nejvíce pěstoval v Itálii.
Nyní je třeba promluvit o filosofech, a to tak, že nejprve začneme od filosofie iónské, kterou ukázal Thalés, učitel Anaximandrův.
A 2 = Súda, s. v. Anaximandros Anaximandros, syn Praxiadův, Míléťan,
filosof; příbuzný, žák a nástupce Thalétův. První
objevil rovnodennost, slunovraty a hodiny i to, že
Země leží v úplném středu [světa]. Zavedl gnómón a
vůbec ukázal základy geometrie.
A 3 = Aelianus, Varia historia III, 17 Anaximandros vedl kolonizační výpravu Míléťanů do Apollónie.
A 4 = Eusebios, Praeparatio evangelica X, 14, 11 Thalétovým posluchačem byl Anaximandros,
syn Praxiadův, rodem také Míléťan.
A 5 = Plinius, Naturalis historia II, 31 Říká se, že Anaximandros z Mílétu v 58.
olympiádě (548-545 před n. l.) jako první pochopil
sklon zodiaku; to znamená, že otevřel dveře [zkoumání]
k věcem.
A 5a = Cicero, De divinatione I, 50, 112 Fyzik Anaximandros upozornil
Lakedaimonské, aby opustili město a spali ozbrojeni v
krajině, protože hrozí zemětřesení.
A 6 /1 = Agathémeros, Geographiae informatio
I, 1 Anaximandros z Mílétu, posluchač
Thalétův, se jako první odvážil nakreslit obydlený
svět na desku.
A 6 /2 = Strabón, Geographica I, 1, 11; p. 7 Casaubon Eratosthenés tvrdí, že dva první
[zeměpisci] po Homérovi byli Anaximandros, známý a
spoluobčan Thalétův, a Hekataios z Mílétu. Viz Hérodotos, Historiae IV, 36: Směji se však, když vidím, že již mnozí
nakreslili obvod Země a nikdo to rozumně nevyložil.
A 7 = Themistios, Oratio 36, p. 317c Anaximandros se jako první z Řeků, o kterých víme, odvážil vydat psaný výklad o přírodě.
A 8 = Díogenés Laertios VIII, 70 Když Diodóros z Efesu píše o Anaximandrovi, říká, že s ním Empedoklés soupeřil, když pěstoval tragický patos a oblékal si slavnostní roucho.
A 9 / 1 = Simplikios, In Physica 24, 13 (viz Fr. 9 Mansfeld, viz Fr. 11 Mansfeld) Mezi ty, kteří mluvili o [počátku]
jakožto o jednu, jako o pohyblivém a bezmezném (Thalés A
13), patří Anaximandros z
Mílétu, syn Praxiadův, žák a nástupce Thalétův. Za
počátek a prvek toho, co je, prohlásil bezmezno. Jako
první dal počátku toto jméno. Říká, že počátkem není
ani voda, ani žádný z takzvaných prvků, nýbrž jakási
jiná Takto to říká slovy dosti básnickými.
Z jakých věcí pak jsoucí
věci mají svůj vznik, do
těch nastává i zánik, podle nutnosti,
A 9 /2 = Simplikios, In Physica 150, 22-24 Anaximandros praví, že protiklady jsou v
podkladu, který je neomezeným tělem, a vydělují se z
něj. Jako první nazval podklad počátkem.
A 9 /3 = Aristotelés, Physica I, 4; 187a20 (viz A 16 /2) Další tvrdí, že protiklady se vydělují z jedna, v němž jsou, jak tvrdí Anaximandros a ti, kdo říkají, že je jedno a mnohé, jako Empedoklés a Anaxagorás. I podle nich se totiž všechno ostatní vyděluje ze směsi.
A 9a = Simplikios, In Physica 154, 14 Theofrastos dává dohromady Anaxagoru a
Anaximandra a vykládá to, co říká Anaxagorás,
způsobem, že je to možné [pochopit] tak, že podklad je
jedna přirozenost. V Dějinách
názorů badatelů o přírodě
píše toto (Theofrastos fr. 4; Dox. 479): Viz Simplikios, In Physica 27,11-23 = část Anaxagorás A 41 (týž citát Theofrasta na jiném místě u Simplikia).
(1) Thalés byl prý první, kdo předpokládal, že počátkem veškerenstva je voda, neboť z ní všechno je a do ní se navrací. (2) Po Thalétovi tvrdil jeho druh Anaximandros, že bezmezné (apeiron) je příčinou vznikání a zanikání veškerenstva. Praví, že z něj se odloučila nebesa (úranoi) a vůbec veškerá světová uspořádání (kosmoi), jež jsou bezmezná. Dále řekl, že zánik a tím spíše vznik se děje z bezmezného aiónu [života, věku? - ex apeirú aiónos], protože se všechna tato [uspořádání] navracejí. Řekl také, že Země je podoby válcové, a že její hloubka je třetinou její šířky. Říká pak, že to, co plodí, se při vzniku tohoto světa odloučilo z věčného tepla a chladu, a z něj vyrostla kolem vzduchu, který je okolo země, jakási planoucí sféra, jako kůra kolem stromu.
Kromě toho říká, že člověk se původně zrodil z živočichů jiného druhu, protože ostatní živočichové se brzy sami živí, pouze člověk potřebuje být velmi dlouho kojen. Proto by se neudržel při životě, kdyby takový byl už od počátku. Toto jsou názory Anaximandrovy.
A 11 = Hippolytos, Refutatio I, 6, 1-7 Marcovich (Dox. 559 Diels) (1) Thalétovým posluchačem byl pak právě Anaximandros. Anaximandros, syn Praxiadův, Míléťan. Za počátek jsoucích věcí prohlásil jakousi přirozenost bezmezna (fysis tú apeirú), ze které vznikají nebesa (úranoi) a kosmy (kosmoi, uspořádání?) v nich. Tato přirozenost je prý (B 2:) trvalá (aidion) a nestárnoucí a obklopuje (periechein) všechny kosmy. Mluví také o čase jakožto o vymezeném vzniku jsoucích věcí, tak jejich zániku. (2) Anaximandros tedy řekl, že apeiron je počátkem a prvkem jsoucích věcí, když jako první nazval počátek tímto jménem. Jemu je vlastní trvalý pohyb, během něhož dochází k tomu, že vznikají nebesa. (3) Země se volně vznáší, aniž by byla něčím držena. Setrvává tak, neboť její vzdálenost je od všeho stejná. Její podoba je okrouhlá, oblá, (B 5) podobá se kamennému sloupu. Na jedné z jeho ploch chodíme, druhá je pak protilehlá. (4) Nebeská tělesa jsou jako kruh ohně, odloučily se z ohně, který byl v kosmu, a obklopil je vzduch. Jsou však průduchy, jakožto jakési póry na způsob píšťaly, kterými se nebeská tělesa ukazují. Proto také uzavřením těchto průduchů dochází k zatměním. (5) Měsíc se podle uzavření nebo otevření oněch průchodů ukazuje jednou jako přibývající, jindy ubývající. Kruh Slunce je 27 krát větší než kruh [Země], †...† Měsíce. Slunce je nejvýše, nejníže jsou kruhy stálic †...†. (6) Živé bytosti vznikají [z vlhka] vypařovaného působením Slunce. Člověk pak vznikl původně podobný jinému živočichovi, totiž rybě. (7) Vítr vzniká, když se ze vzduchu vyloučí nejjemnější páry, a jakmile se shromáždí, dají se do pohybu. Deště vznikají [z páry], kterou země vydává působením Slunce. Blesky, když vítr vyletí z mraků a rozdělí je. Anaximandros se narodil ve třetím roce 42. olympiády (610 před n. l.).
A 12 = Hermiás, Irrisio gentillium philosophorum 10 (Dox. 653) Jeho [Thalétův] spoluobčan Anaximandros
říká,
A 13 = Cicero, Academica priora II, 37, 118 [Anaximandros] totiž pravil, že
přirozenosti je vlastní bezmeznost, z níž se vše rodí. Viz Pseudo-Aristotelés, De Melisso, Xenophane, Gorgia kap. 2,10; 975b21-27 = Melissos A 5 (část): Nadto není nic, co by bránilo tomu, aby veškerenstvo bylo ve svém tvaru jakousi jednou podstatou, jak říkají jednak Anaximandros, jednak Anaximenés, z nichž první tvrdí, že veškerenstvo je voda, zatímco druhý, Anaximenés, že je to vzduch; i všichni ostatní, kteří usoudili, že veškerenstvo je v takovémto smyslu jedno. A toto pak [různými] podobami, množstvím i malostí a tím, že se stává řidším a hustším, vytváří mnohé a [počtem] nekonečné věci, které jsou a které se ději, a činí z nich celek.
A 14 /1 = Áetios, Placita philosophorum I, 3, 3 (Dox. 277) Anaximandros z Mílétu, syn Praxiadův, říká, že bezmezno (apeiron) je počátkem jsoucích věcí, neboť z něj všechno vzniká a do něj všechno zaniká. Proto se také rodí bezmezné kosmy a znovu zanikají do toho, z čeho vznikají. Říká, že [bezmezno] je proto neomezené, aby v žádném ohledu neustávalo vznikání, které je jím zakládáno. Mýlí se však, protože neříká, co to bezmezno je, zdali je to vzduch, voda, země, nebo nějaké jiné těleso. Mýlí se, když mluví o látce, avšak aktivní příčinu pomíjí. Bezmezno totiž není nic jiného než látka. Látka však nemůže být skutečností, pokud nepřistoupí aktivní činitel.
A 14 /2 = Aristotelés, Physica III, 7; 207b35 Bezmezno je příčinou jakožto látka a jeho bytím je privace (sterésis), jeho podkladem o sobě (kath' auto hypokeimenon) je to, co je spojité a vnímatelné. I všichni ostatní zjevně užívají bezmezno jako látku. Proto je též absurdní mít bezmezno za objímající a ne za obklopované.
A 14 /3 = Aristotelés, Physica III, 8; 208a8 Vždyť k tomu, aby neustalo vznikání,
není nutné, aby smyslově vnímatelné těleso bylo
nekonečné aktuálně.
A 15 = Aristotelés, Physica III, 4; 203b6 Neboť všechno buď je počátkem, nebo je z nějakého počátku. Není však žádný počátek bezmezna, neboť by pak [počátek] byl jeho mezí. Dále je [bezmezno] jak nezrozené, tak nezanikající, pokud je jakýmsi počátkem. Protože to, co vzniká, nutně postihne konec, a každý zánik má svůj konec. Proto jak říkáme, tento [počátek] nemá počátek, ale zdá se, že on sám je počátkem jiných věcí, že všechny věci objímá a řídí; jak říkají ti, kdo vedle bezmezna nepředpokládají jiné příčiny, například mysl nebo lásku. A bezmezno je božstvím (to theion), neboť je (B 3) nesmrtelné a nehynoucí, jak praví Anaximandros a většina badatelů o přírodě. Důvěra, že je nějaké
bezmezno, pochází u těch, kdo to zkoumají, ponejvíce z
pěti [důvodů]:
Viz Platón, Faidón 106b1-2.
A 16 /1 = Alexandros z Afrod., In Metaphysica 60, 8 Ross Ke svým zkoumáním přidal [Aristotelés] také názor Anaximandra, který předpokládal, že počátkem je prostřední přirozenost mezi vzduchem a ohněm, nebo vzduchem a vodou; neboť se [tam] mluví obojím způsobem. (Podle DK: Chybný Alexandrův výklad
těchto míst Aristotela: De caelo III, 5; 303b12;
Metaphysica I, 7; 988a30. Proti tomu viz Aristotelés,
Physica I, 4; 187a12-20 = A 16 /2.)
A 16 /2 = Aristotelés, Physica I, 4; 187a12-20 Jak však tvrdí badatelé o přírodě, jsou dva způsoby [výkladu]. Jedni se totiž domnívají, že [živlové] těleso, které je základem, je jedno, ať už některé ze tří [živlových těles], nebo jiné, které je hustší než oheň a jemnější než vzduch. Ostatní věci se podle nich rodí zhušťováním a zřeďováním, čímž vznikají mnohé věci. Toto jsou protiklady, obecně vzato nadbytek a nedostatek, stejně jako když Platón mluví o velkém a malém, až na to, že podle Platóna těmi protiklady je látka, kdežto tvar je jedním, zatímco podle badatelů o přírodě je látka jedno v základu a protiklady jsou rozdíly a formy. Jiní si však myslí, že protiklady se vydělují z jedna, v němž jsou, jak tvrdí Anaximandros (A 9 /3).
A 16 /3 = Aristotelés, Physica III, 5; 204b22 Bezmezné těleso však nemůže být ani jedno a jednoduché, ani - jak někteří [Anaximandros] tvrdí, něco mimo prvky, z čeho se prvky rodí, - ani vůbec [nemůže být]. Jsou totiž někteří, kteří za bezmezné považují toto, a nikoli vzduch nebo vodu, aby ostatní [prvky?] nezanikly působením jejich bezmeznosti. [Prvky] jsou totiž navzájem protikladné, například vzduch je chladný, voda vlhká, oheň zase teplý. Pokud by jeden z nich byl neomezený, ostatní by už zanikly. Proto tvrdí, že [bezmezno] je něco jiného, z čeho tyto [prvky vznikají].
A 17 /1 = Augustinus, De civitate Dei VIII, 2 Domníval se totiž, že věci se nerodí z jediné věci, jako podle Thaléta z vlhkosti, ale že se rodí každá ze svých vlastních principů. Věřil, že tyto principy jednotlivých věcí jsou bezmezné a že dávají vzniknout bezpočetným světům a všemu, co v nich povstává. O těchto světech se domníval, že se tu rozpadají, tu opět vznikají, nakolik každý z nich svým věkem mohl trvat, aniž by při takovémto vytvoření věcí cokoli připisoval božské mysli.
A 17 /2 = Simplikios, In De caelo 615, 13 Anaximandros spoluobčan a druh Thaléta,
... jako první předpokládal bezmezno, aby [je] mohl
použít k přehojným vznikům. A jak se zdá, Anaximandros
předpokládal i neomezené kosmy a každý z těchto kosmů
je z takovéhoto neomezeného prvku.
A 17 /3 = Áetios I, 7, 12 Diels-Kranz (Dox. 302) Anaximandros prohlásil bezmezná
[nesčíslná?] nebesa [světy?] za bohy.
A 17 /4 = Cicero, De natura deorum I, 10, 25 Anaximandrovo mínění však je, že bohové
se rodí v dlouhých intervalech vzniku a zániku, a že
jsou nespočetnými světy.
A 17 /5 = Áetios, II, 1, 3 Mansfeld-Runia (Dox. 327) O světě: Anaximandros, Anaximenés, Archeláos,
Xenofanés, Diogenés [z Apollónie], Leukippos,
Démokritos, Epikúros a jeho učitel Métrodóros [učí,
že] bezmezné [nesčíslné?] světy jsou v bezmeznu napříč
tím, co je kolem.
A 17 /6 = Áetios, II, 1, 4 Mansfeld-Runia (Dox. 329) O světě: Z těch, kdo tvrdili, že jsou neomezené
[nesčíslné?] světy,
A 17 /7 = Áetios, II, 4, 7 Mansfeld-Runia (Dox. 331) Zda je svět nepomíjející: Anaximandros, Anaximenés, Anaxagorás,
Archeláos, Diogenés [z Apollónie] a Leukippos [říkají,
že] svět je podroben zániku.
A 17 /8 = Simplikios, In Physica 1121, 5 Neboť ti, kdo předpokládali, že světy
jsou co do svého množství nekonečné, jako následovníci
Anaximandra, Leukippa, Démokrita a později Epikúra,
předpokládali také to, že vznikají a zanikají do
nekonečna.
A 17a = Áetios II, 11, 3 Mansfeld-Runia O nebi, jaká je jeho podstata: Anaximandros říká, že je ze směsi tepla a chladu.
A 18 /1 = Áetios II, 13, 7 Mansfeld-Runia Jaká je podstata nebeských těles, planet a stálic: Anaximandros [říká, že nebeská tělesa
jsou] okrouhlé zhuštěniny vzduchu plné ohně,
vydechující na některých částech ústími plameny.
A 18 /2 = Áetios II, 15, 6 Mansfeld-Runia O pořadí nebeských těles: Anaximandros, Métrodóros z Chiu a Kratés
říkají, že nejvýše v pořadí je ze všech nebeských
těles Slunce, po něm pak Měsíc, a pod nimi stálice a
planety.
A 18 /3 = Áetios II, 16, 4 Mansfeld-Runia O oběhu a pohybu nebeských těles: Anaximandros tvrdí, že [nebeská tělesa] jsou unášena těmi kruhy a sférami, na kterých je každé [z nich] umístěno.
A 19 = Simplikios, In De caelo 471, 1 [Aristotelés] tedy říká, že "tyto věci musí být zkoumány na základě toho, co se týká astronomie". Tam se totiž o pořadí planet, o jejich velikostech a vzdálenostech mluví důkazně. Anaximandros jako první vynalezl výklad o velikostech a vzdálenostech [planet], jak vypráví Eudémos (fr. 95 Sp.), který pýthagorejcům připisuje, že jako první [objevili jejich] pořadí. Velikosti a vzdálenosti Slunce a Měsíce dodnes poznáváme tím, že jako výchozí bod pochopení bereme zatmění. A právě tento postup pravděpodobně objevil Anaximandros; zatímco velikosti a vzdálenosti Merkura a Venuše zjišťujeme díky jejich elongacím[?].
A 20 = Plinius, Naturalis historia XVIII, 213 Hésiodos tvrdí, že ranní západ Plejád
nastává, když se naplňuje podzimní rovnodennost;
A 21 /1 = Achilleus Tatitos, Isagoga excerpta 19, 16 Někteří, mezi něž patří Anaximandros,
říkají, že [Slunce] vydává světlo a má tvar obruče
[kola]. Jako je totiž uvnitř obruče [kola] dutý střed,
od něhož se rozšiřují paprsky k obvodu kola,
stejně tak i Slunce tím, že vysílá světlo
z dutiny, působí, že se paprsky rozšiřují a svítí
v kruhu ven. Někteří pak říkají, že Slunce vysílá
světlo jakoby z píšťaly, z dutého a úzkého
místa, jakoby blesky.
A 21 /2 = Áetios II, 20, 1 Mansfeld-Runia O podstatě Slunce: Anaximandros [mluví o kruhu], který je
28 krát větší než Země, a který je podobný vozovému
kolu; má dutou obruč plnou ohně. Na jednom místě se
skrze ústí ukazuje oheň, tak
jako skrz píšťalu blesku (B 4).
A toto je Slunce.
A 21 /3 = Áetios II, 21, 1 Mansfeld-Runia O velikosti Slunce: Anaximandros říká, že Slunce je stejně
velké jako Země, avšak kruh, ze kterého má průduch a
na němž je neseno, je 27 krát větší než Země.
A 21 /4 = Áetios II, 24, 2 Mansfeld-Runia O zatmění Slunce: Anaximandros [říká, že zatmění Slunce nastává], když je ústí průdechu ohně uzavřeno.
A 22 /1 = Áetios II, 25, 1 Mansfeld-Runia O podstatě Měsíce: Anaximandros říká, že kruh [ve kterém
vyzařuje Měsíc] je 19 krát větší než Země. Je podobný
vozovému [kolu], které má dutou obruč plnou ohně, tak
jako sluneční kruh. Leží šikmo, jako onen [sluneční].
Má jeden průduch jako píšťala blesku. Fáze [zatmění?]
nastávají podle otáčení obruče.
A 22 /2 = Áetios II, 28, 1 Mansfeld-Runia O osvětlení Měsíce: Anaximandros, Xenofanés a Bérósos
[říkají o Měsíci], že má vlastní světlo.
A 22 /3 = Áetios II, 29, 1 Mansfeld-Runia O zatmění Měsíce: Anaximandros [říká, že zatmění Měsíce nastává], když je ústí, které je na kole, uzavřeno.
A 23 /1 = Áetios III, 3, 1 Diels (Dox. 367) O hřměních, blýskáních, hromech,
blescích a o smrštích:
A 23 /2 = Seneca, Naturales quaestiones II, 18 Anaximandros všechno odvozoval od
vanutí. Hromobití, říká, je zvuk mraku zasaženého
[vanutím].
A 24 = Áetios III, 7, 1 Diels (Dox. 374) Anaximandros [říká], že vítr je proud vzduchu, když se to nejjemnější a nejvlhčí v něm působením Slunce dává do pohybu a vypařuje.
A 25 = Áetios III, 10, 2 Diels (Dox. 376) Anaximandros [říká], že (B 5) Země se podobá kamennému sloupu, na jedné z jeho ploch † [chodíme, druhá je pak protilehlá].
A 26 /1
= Aristotelés, De caelo II, 13; 295b10 Jsou však tací, kteří tvrdí, že Země
setrvává v klidu díky rovnováze; jako Ze starých
myslitelů Anaximandros.
A 26 /2 = Theón ze Smyrny, De utilitate mathematicae 198, 18 Hiller Anaximandros říká, že Země se vznáší a že se pohybuje kolem středu světa.
A 27 /1 = Aristotelés, Meteorologica II, 1; 353b6 [Referát o iónské meteorologii:]
A 27 /2 = Alexandros Afrod., In Meteorologica 67, 3 Stählin Někteří z nich totiž říkají, že moře je zbytkem prvotní vlhkosti. Neboť oblast, která je kolem Země je vlhká a později se určitá část této vlhkosti vypařuje působením Slunce a z ní vznikly vanutí, a obraty Slunce a Měsíce. Neboť vysvětlují jejich obraty pomocí těchto par a výparů. A kde je pro ně vlhkosti dostatek, kolem toho je nechávají otáčet. Zbytek vlhkosti v prohloubených místech Země je moře. Proto se také stává působením Slunce pokaždé menším tím, že se vysouší a nakonec jednou vyschne. Tento názor zastával Anaximandros a Diogenés [z Apollónie], jak tvrdí Theofrastos (Phys. opin. fr. 23; Dox. 494).
A 27 /3 = Áetios III, 16, 1 Diels-Kranz (Dox. 381) Anaximandros říká, že moře je zbytkem prvotní vlhkosti, jejíž větší část oheň vysušil, zbytek pak proměnil vyžehnutím.
A 28 = Ammianus Marcellinus, Historiae XVII, 7, 12 Anaximandros říká, že v zemi, která
působením nesmírné suchosti tepla vysychá, nebo zase
po vlhku z dešťů, se otevírají dosti velké štěrbiny,
do nichž seshora proniká prudký a silný vzduch. Skrze
tyto štěrbiny hýbe mocné vanutí zemí, která se otřásá
ve svých základech. A z této příčiny dochází k
zemětřesení v dobách vypařování, nebo působením
nesmírného rozlití nebeských vod. A proto staří
básníci a teologové nazvali Neptuna [Poseidóna], pána
vlhké podstaty Zemětřasem [Ennosigaión, Sisichthón].
A 29 = Áetios IV, 3, 2 Diels-Kranz (Dox. 387 not.) Anaximenés, Anaximandros, Anaxagorás a Archeláos tvrdili, že přirozenost duše je vzdušná.
A 30 /1 = Áetios V, 19, 4 Diels-Kranz (Dox. 430) Anaximandros [říká], že první
živočichové se zrodili ve vlhku a že je obklopovala
ostnatá kůra. Viz Hippolytos, Refut. I,6,6 = A 11,6; viz také závěr A 10.
A 30 /2 = Censorinus, De die nat. 4, 7 Anaximandros z Mílétu si představoval,
že z ohřáté vody a země vznikly buď ryby, nebo
živočichové velmi podobní rybám. V nich se lidé
zformovali a [jejich] zárodky byly zadržovány uvnitř
až do puberty. Teprve tehdy praskli a vystoupili z
nich muži a ženy, kteří už byli schopni se sami živit.
A 30 /3 = Plútarchos, Quaestiones convivales VIII, 8, 4; 730e Ti, kdo pocházejí od starého Helléna, obětují rovněž rodnému otci Poseidónovi, neboť se stejně jako Syřané domnívají, že člověk se zrodil z vlhké podstaty. Proto také uctívají rybu jako bytost stejného rodu a stejného původu [verze překladu: a také soukojence], přičemž filosofují adekvátněji než Anaximandros. Ten totiž netvrdí, že lidé a ryby pocházejí ze stejných rodičů, ale že se lidé původně zrodili v rybách a byli a vyrůstali v nich, jako je tomu u žraloků, a teprve když se dokázali se o sebe sami postarat, tehdy z nich vystoupili a uchytili se na zemi [doslova: zmocnili se země]. Proto jako oheň stravuje dřevo, ze kterého se vzňal a které je jeho matkou a otcem, jak řekl ten, kdo vložil Kéykovu svatbu do Hésiodova díla (fr. 158; 177), stejně tak Anaximandros tím, že označil rybu za společného otce a matku lidí, ji zakázal jíst. Viz Plútarchos, De sollertia animalium 33; 982a (a jinde).
Za vynálezce písmen někteří, jako třeba Eforos v druhé knize, považují Kadma. Jiní pak nikoli za vynálezce, nýbrž za toho, kdo u nás rozšířil vynález Foiníčanů ... Pýthodóros ... a další říkají, že písmena přinesl Danaos. Dosvědčují to i mílétští spisovatelé Anaximandros, Dionýsios a Hekataios, které Apollodóros uvádí v Katalogu lodí. |
|
Zpátky k Anaximandrovi
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz