Thalés byl první, kdo řekl, že za počátek veškerenstva je třeba pokládat vodu, neboť z ní všechno je a do ní se navrací.
Po Thalétovi prohlásil jeho druh Anaximandros, že bezmezné (apeiron) má (v sobě) veškerou příčinu vznikání a zanikání všeho. Pravil, že z něj se odloučila nebesa (úranoi) a vůbec veškerá světová uspořádání (kosmoi), jež jsou bezmezná.
Tvrdil pak, že zánik a tím spíše vznik se děje z bezmezného života (věku?, ex apeirú aiónos) jejich cyklických návratů.
Tvrdí také, že Země je podoby válcové, že její hloubka je třetinou její šířky.
Dále praví, že to, co z věčného plodí teplo a chlad, se při vzniku tohoto světa oddělilo a vyrostla z něj jakási planoucí sféra, která se má ke vzduchu, jenž obklopuje zemi, jako kůra ke stromu. Když se tato sféra rozdělila do jakýchsi uzavřených kruhů, vzniklo Slunce, Luna a hvězdy.
Praví ještě, že počátku člověk se původně zrodil z živých bytostí jiných druhů. Usuzoval tak z toho, že ostatní živočichové se brzy živí sami, zatímco pouze člověk potřebuje dlouhé kojení. Proto by se neudržel při životě, kdyby takový byl původně... Toto jsou myšlenky Anaximandrovy.Po Thalétovi prohlásil jeho druh Anaximandros, že neomezné (apeiron) je příčina všeho, že drží vznik a zánik všeho. Pravil, že z něj se vyloučila nebesa a vůbec, že všechna světová uspořádání jsou neomezená.
Tvrdil pak, že zánik a tím spíše vznik se děje z neomezeného života (věku?, ex apeirú aiónos) cykllických návratů všeho.
Tvrdí také, že Země je podoby cylindrické, že její hloubka je třetinou její šířky.
Dále praví, že to, co je plné života (gonimon), se při vzniku tohoto světa vyloučilo z věčného tepla a chladu a vyrostla z něj jakási planoucí sféra, která se má ke vzduchu, jenž obklopuje zemi, jako kůra ke stromu. Když se tato sféra rozdělila do jakýchsi uzavřených kruhů, tak vzniklo Slunce, Luna a hvězdy.
Praví ještě, že na počátku se člověk zrodil z živých bytostí jiných druhů. Usuzoval tak z toho, že ostatní živočichové se brzy živí sami, zatímco pouze člověk potřebuje dlouhé kojení. Kdyby byl člověk takový i na počátku, nikdy by se neudržel.

Pseudo-Plútarchos, Strom. 2; fr. 179, 9-30 Sandbach (D. 579)