(1) Thalétovým posluchačem pak právě Anaximandros. Anaximandros, syn Praxiadův, Miléťan. Za počátek jsoucích věcí prohlásil jakousi přirozenost bezmezna (fysis tú apeirú), ze které vznikají nebesa (úranoi) a uspořádání (kosmos) v nich. Tato je prý
B 2     věčná (aidion) a nestárnoucí
a objímá (periechein) všechna světová uspořádání (kosmoi).
O čase pak mluví tak, jako by vznikání, bytí a zanikání byly vymezené.
(2) Tento počátek a prvek (všeho) jsoucího nazval bezmezno (apeiron), když jako první nazval počátek tímto jménem. K tomu dodal, že pohyb, díky němuž dochází k tomu, že vznikají nebesa (úranoi), je věčný.
(3) Země se volně vznáší, aniž by byla něčím podpíraná. Setrvává tak, neboť její vzdálenost je od všeho stejná. Její podoba je oblá, okrouhlá, podobná kamennému sloupu (viz B 5). Na jedné z jeho ploch chodíme, druhá je pak protilehlá.
(4) Hvězdy jsou kruh ohně, jsou oddělené od ohně vůči světu a jsou obklopené vzduchem. Jsou průduchy, jakési póry na způsob píšťaly, kterými se nebeská tělesa ukazují. Proto také uzavřením těchto průduchů dochází k zatměním. (5) Luna se podle uzavření nebo otevření oněch průchodů ukazuje jednou jako přibývající, jindy však ubývající, podle toho, zda se průduchy uzavírají nebo otevírají. Kruh Slunce je 27 krát větší než †kruh Země,† kruh Luny †18 krát†. Slunce je ovšem nejvýše, †nejníže jsou kruhy stálic†.
(6) Živé bytosti vznikly z vlhka vypařovaného působením Slunce. Člověk se pak zrodil původně podobný jinému živočichovi, totiž rybě.
(7) Vítr vzniká z nejlehčích vyloučených par vzduchu, pohybovaných poté (jejich) nashromážděním. Deště vznikají z páry, odebrané Sluncem z toho, co je pod ním. Blesk pak, když vítr svým vpádem rozdělí oblaka.
Anaximandros se narodil ve třetím roce 42. olympiády (610 BC).

Hippolytos, Refut. I, 6, 1–7 (D.559; W. 10)