Neboť všechno je buď počátkem nebo je z nějakého počátku. Žádný počátek bezmezného však není, neboť by byl jeho mezí. Je tedy také nezrozené a nezanikající, jakožto jakýsi jsoucí počátek. Vždyť to, co vzniká, nutně postihne konec a koncem všeho je zánik. Proto tedy říká, že není žádný takový počátek (bezmezna), nýbrž míní, že (bezmezné) je počátkem všeho ostatního, že všechno objímá (periechein) a řídí (kybernan), jak tvrdí ti, kdo nepřipouštějí jinou příčinu mimo bezmezné, například mysl nebo lásku; a to že je božské,
B 3     neboť je nesmrtelné a nehynoucí,
jak pravil Anaximandros a mnozí z fysiologů.
Důvěra, že je něco bezmezného, pochází, podíváme-li se na ni, nejspíše z pěti důvodů: z času, neboť ten je bezmezný; z výkladu ve významu velikosti, totiž jak nekonečno užívají matematici; a ještě z toho, že vznikání a zanikání neustane jedině tehdy, bude-li bezmezno tím, z čeho pochází to, co vzniká.

Aristotelés, Physica III, 4, 203b 6
 

Viz Aristotelés, Physica III, 4; 203a16:

Všichni ti, kteří bádali o přirozenosti (peri fyseós), (vždy) předpokládali, že nekonečno (apeiron) je přirozeností některého z takzvaných prvků, např. vody, vzduchu nebo toho, co je mezi nimi.