Proč se zabývat předsokratiky

Je to jakási „filosofie před filosofií", tedy před tím, než ji Platón nebo někdo těsně před ním založí, určí a pojmenuje „filosofie". (Ten někdo jiný mohl být buď Sókratés nebo nějaký pýthagorejec klasické epochy.) To se stane kolem roku 400 BC, spolehlivé textové doklady jsou až v Platónových dialozích z 1. poloviny 4. století předkřesťanské éry.

Je to něco uvnitř pomyslného čtyřúhelníku náboženství, poezie, filosofie a vědy, ale nic z toho v čisté nebo hotové podobě. Někteří mají blíž k náboženství (pýthagorejci, Hérakleitos, Empedoklés) nebo k poezii (Xenofanés, Hérakleitos, Empedoklés), jiní k vědě (Anaxagorás a už před ním Miléťané) nebo k zase k tomu, čemu se bude později říkat filosofie (někteří pýthagorejci a hlavně eleaté v čele s Parmenidem).

Zachované zlomky textů představují moudrost ve škále od typicky evropského intelektualismu a moralismu (eleaté) po myšlení proměn a protikladů (Hérakleitos). Předstupeň filosofie vyrůstá z řeckého náboženství a poezie, z prožívání i zkoumání přírody i proměn lidské společnosti a z recepce blízkovýchodních tradic (původně asi mesopotámských, ale zprostředkovaných Féničany a Malou Asií).

Moje pracovní teze:
Filosofie vzniká opakovaně tehdy, když nějaké náboženství otevírá nějaké možnosti (nebo klade nároky), které v jeho dobovém rámci není možné obvyklými náboženskými prostředky naplnit bez určité míry pokrytectví. Věrnost náboženským motivům tak může klást nárok na vytvoření svébytného prostoru myšlení.

Nauky jednotlivých skupin předsokratiků představují základní rastry toho, jak může člověk myslet svoji zkušenost přírody, lidství a božství. Každá z těch nauk nabízí určité možnosti, vždy za tu cenu, že jiné možnosti skryje, někdy dokonce popře. Diverzita jednotlivých proudů je přes společné východisko řeckého jazyka obrovská. Většina pozdější filosofie pak diskutuje témata, jejichž sama existence i způsob pojednávání předpokládá řadu rozhodnutí, které jsou viditelné právě u předsokratiků. Připomíná to obrovskou diverzitu bakterií, proti níž jsou rozdíly mezi savci spíš variacemi na téměř stejné téma. Pozdně antičtí autoři (tzv. doxografové) hledali za všemi myšlenkovými souvislostmi genealogie učitele a žáka - a tak vytvořili „školy". V některých případech to asi opravdu jakési „privátní" školy byly, důležitější však je, že toto rozdělení představuje jakousi typologii lidských myšlenkových přístupů. Částečně se v těch školách dá orientovat geograficky a chronologicky. Proto nabízím „Mapu předsokratiků", Časovou synopsi a Základní historické a doxografické údaje o jednotlivých předsokraticích.

Podíváme se taky, co se v Řecku dělo před těmihle pány „předfilosofy" (protofilosofy) a co se dělo v jejich době mimo jejich žánr. Ostatně právě otázkou žánru jejich díla (myšlenkového stylu i textů) je také potřeba se zabývat. Dál se budeme zabývat tím, kdo všechno se už předsokratiky zabýval, a co že z toho vzešlo. Pak už nezbývá, než se pustit ne zlomků a nauk jednotlivých autorů.