C 1

C 2

C 3

C 4

C 5

C 6

česky .RTF, .PDF

řecky . DOC, .PDF

58 C 1 = Aristotelés, Analytica posteriora II, 11; 94b33

58 C 2 /1 = Porfyrios, Vita Pythagorae 41

Mluvil pak leccos obrazně po způsobu mystickém, což podrobněji vypsal Aristotelés (fr. 196 Rose). Tak nazýval moře [Kronovou?] slzou, Velký Vůz rukama Rheinýma, Plejády lyrou Mús, planety psy Persefoninými - a zvuk, který se po úderu ozývá z kovu, nazýval hlasem některého z daimonů, uzavřených v kovu.
 

58 C 2 /2 = Ailiános Klaudios, Varia historia IV, 17, 11

Říkal, že ze všeho nejposvátnější je list slézu. Říkal též, že ze všeho nejmoudřejší je číslo a potom ten, kdo dal věcem jména. Zemětřesení vysvětloval tak, že to není nic jiného než [schůzka mrtvých]. Duha je prý [záře Slunce] a znění v uších je hlasem mocnějších [daimonů?].

58 C 3 = Diogenés Laertios VIII, 34-36

Podle Aristotelova spisu O pýthagoricích (fr. 195 Rose) prý Pýthagorás nařizuje, abychom se zdržovali bobů. Protože se podobají buď varlatům nebo branám Hádu ... neboť pouze boby nemají kolínka - nebo proto, že se přirozeností podobají veškerenstvu, nebo že slouží oligarchii, protože se užívají k volebnímu losování. Také nedovoluje zvedat to, co upadlo ze stolu, buď proto, aby si lidé nezvykali jíst nezřízeně - nebo proto, že to bylo určeno některému mrtvému. Vždyť i Aristofanés v komedii Héróové říká (fr. 305 K.), že co padá se stolu, náleží héroům:
                        „Neokoušejte již toho, spadne-li co se stolu."
Dále nebylo dovoleno jíst bílého kohouta, neboť je prosebníkem, což patřilo mezi dobré věci - a je zasvěcen Luně, protože oznamuje hodiny. Bílá barva patří k dobré přirozenosti, černá ke zlé. Nebylo dovoleno ani sahat na posvátné ryby, poněvadž bohům a lidem nesmí být určeno totéž, podobně jako svobodným a otrokům. (35) Chléb se nemá lámat, ... dělení prý způsobuje zbabělost v boji, podle jiných zase proto, že dělením počíná veškerenstvo.
(Z těles je prý nejkrásnější koule, z plošných útvarů kruh. Stáří a vše, co se zmenšuje, si je podobné, jako je totéž růst a mládí. Zdraví je trváním podoby, nemoc kažením podoby.) O soli říkal, že má být na stůl předkládána jako připomínka toho, co je správné, neboť sůl uchovává všechno, cokoli přijme, a vzniká z nejčistších věcí: ze Slunce [verze: z vody] a z moře. (36) Toto našel Alexandros a cituje to v Památkách Pýthagoriků, následující místa jsou u Aristotela.
 

58 C 4 = Iamblichos, De vita Pythagorica 82-86

Filosofie těchto akúsmatiků (posluchačů) však spočívá v nedokazatelných Zaslechnutých výrocích a bez důvodu, totiž že něco musí být konáno tak a tak. Toto vše, co by při rozumu zhynulo, se pokoušejí střežit jako božská dogmata. Sami si však o těchto výrocích neosobují právo mluvit, ale předpokládají o nich, že nejlepší uvažování mají ti, kdo těchto výroků slyšeli nejvíc. Všechny tyto takzvané Zaslechnuté výroky se dělí na tři druhy: Jedny z nich označují, co něco je; druhé, co je v nejvyšším stupni; a třetí, co se má dělat nebo nedělat. Výroky o tom, co něco jest, jsou například tyto:

    Co jsou ostrovy blažených? Slunce a Luna.

    Co je věštírna v Delfách? Čtveřice.

    Co je vskutku harmonie? V níž jsou Sirény.

Výroky o tom, co je v nejvyšším stupni, jsou např. tyto:

    Co je nejspravedlivější? Obětovat.

    Co je nejmoudřejší? Číslo a potom ten, kdo dal věcem jména.

    Co je nejmoudřejší z věcí u nás (lidí)? Lékařství.

    Co je nejkrásnější? Harmonie.

    Co je nejsilnější? Myšlenka (důmysl, záměr, gnómé).

    Co je nejlepší? Blaženost (eudaimonia).

    Co se říká nejpravdivěji? Že lidé jsou špatní (škodliví, nemocní, ponéroi).

(83) Takové tedy jsou ony Zaslechnuté výroky... Zaslechnuté výroky o tom, co se má dělat nebo nedělat, jsou například tyto:

    Je třeba plodit děti, neboť je nutné zanechat po sobě někoho, kdo by místo nás uctíval boha.
Nebo:
    Je třeba nejprve uvazovat pravý střevíc.
Nebo:
    Nemá se chodit po veřejné silnici, ani ponořovat ruku do nádoby s posvátnou vodou, ani se koupat ve veřejných lázních; neboť při tom všem není jasné, zda spoluúčastníci jsou (rituálně) čistí. (84) A další takovéto ...
 

58 C 5 = Pseudo-Aristotelés, Oeconomica I, 4; 1344a8
 

58 C 6 /1 = Súda, heslo Anaximandros (2.)

Mladší Anaximandros z Milétu, Historik: Žil za časů Artaxerxových (405/359 před n. l.)... Napsal Výklad pýthagorejských Symbolů, který obsahuje: „Nepozvedávat jho”, „nekopat [nerozdělávat oheň?] nožem”, „nejíst odlomený chléb [nebo: nejíst chléb z celého bochníku?]”...

58 C 6 /2 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum II, 2

Byl však i jiný Anaximandros, historik. I on byl Miléťan a psal iónsky.

58 C 6 /3 = Porfyrios, Vita Pythagorae 42-45

Podoba Symbolů je pak takováto: „Nepozvedávat jho", což znamená neomezovat; ...

58 C 6 /4 = Iamblichos, Protrepticus 21 (p. 106, 18 Pist.)

    Toto jsou ona tak řečená Symbola:

1. Když se jdeš poklonit do chrámu, nemluv ani nedělej nic, co souvisí se všedním životem.

2. Choď mimo cestu, nevstupuj do svatyně, ...

3. Obětuj a klaň se neobutý.

4. Odvrať se od veřejných cest a vykračuj si po pěšinách.

5. Nedotýkej se močůvky [?], patří totiž chthonickým bohům.

6.

7. Zvuk vanoucích větrů ucti.

8. Nerozdělávej oheň nožem.

9.

10.

11. Obouvej si nejprve pravou botu...

12. O pýthagorejcích bez světla ani nemluv.

13. Nepozvedávej jho.

14. Nevracej se, když odcházíš z domu. Jdou totiž Erínye.

15. Nemoč otočený ke Slunci.

16.

17. Kohouta nejez ani neobětuj. Je totiž zasvěcen Měsíci a Slunci.

18.

19.

20.

21. Vlaštovky netrp v domě.

22. Prsteny nenos.

23.

24.

25. Neměj nedůvěru k nepochopitelným bohům ani k božským dogmatům.

26.

27.

28.

29.

30. Nepojídej srdce.

31. Nejez mozek.

32.

33. Červené neber.

34.

35. Neměj zlato a nepřibližuj se k plození dětí.

36. Pečuj o oděv a krok, ten je „oděv za tři oboly".

37. Zdrž se bobů.

38.

39. Zdrž se všeho, v čem je duše.

 
Zatoulané zlomky:

(Překlad Karla Svobody) 

Iamblichos, De vita Pythagorica 162:

Dvojnohým tvorem je člověk, pták a též třetí bytost.

Kléméns Alexandrijský, Stromata III, 3:

Jísti však boby je stejné, jako jíst rodičů hlavy.

Iamblichos, De vita Pythagorica 150:

Nikoliv, přísahám při tom, jenž objevil moudrosti naší

čtveřici,pramen to, v němž jsou kořeny přírody věčné.

Porfyrios, Vita Pythagorae 40:

Do svých hebounkých očí ať nikdy nevpustíš spánek,

dřív než každý ze svých činů neprojdeš třikrát!

Čím jsem se provinil? Co jsem učinil? A co jsem zameškal?

Gellius VII, 2, 12:

Poznáš, že lidé sami si působí všechny své strasti.

Iamblichos, De vita Pythagorica 162:

... číslu se podobá všechno.