Ekfantos ze Syrakús (někdy v novodobé literatuře uváděn i jako z Krotónu) je pýthagorejský myslitel pozdně klasické doby (400-340 před n. l.). Nezachovaly se žádné historické údaje o jeho osobě. Není jisté ani to, zda nejde jen o literární postavu některého dialogu Hérakleida Pontského (psal mezi 360-300 před n. l.), viz Ekfantos A 5. Podle zlomku A 2 vyvodil Ekfantos z pýthagorejské nauky zvláštní typ atomismu, chápe atomy jako „tělesné". Pýthagorejská verze atomismu je však skoro jistě starší než Ekfantos a je patrně i pramenem Platónova dialogu Tímaios.

Ekfantovy atomy jsou „prvotní nedělitelná tělesa" (próta adiaireta sómata) - viz A 1. Jsou základem všech těch věcí, které vnímáme. Atomy se navzájem liší pouze velikostí (megethos), podobou nebo tvarem (schéma) a silou nebo mocí (dynamis). Je jich omezené množství (hórismenon pléthos). Pohyb atomů, díky němuž patrně dochází ke vzniku a proměnám vnímatelných věcí, však nevykládá nějakými mechanickými ději mezi nimi, nýbrž působením božské síly, zvané mysl (nús) a duše (psyché) - A 1 - jinak řečeno „prozřetelností" (díky prozřetelnosti, hypo pronoias) - A 4.

Svět (kosmos) je jeden (A 3) a má tvar koule (závěr A 1). Země je nejspíš uprostřed světa (A 1), výslovně však říká, že rotuje kolem své osy od západu k východu - A 1, A 5.

Zlomkovitě je zachován také spis O království (Peri basileias) - řecky:  Peri basileias .DOC,   .PDF

A 1 = Hippolytos Rom., Refutatio I, 15

Nějaký Ekfantos ze Syrakús tvrdil, že není možné dojít k pravdivému porozumění toho, co jest. Svým způsobem to však definuje. Prvotní tělesa [atomy?, prvky?], ze kterých vznikají vnímatelné věci, jsou nedělitelná a jsou mezi nimi možné tři rozdíly: velikost, podoba (schéma) a síla (moc, dynamis). Jejich množství je ohraničené a toto [?] bezmezné. Tato tělesa se však nepohybují ani působením tíže, ani nárazem, nýbrž díky božské síle, která se nazývá mysl (nús) a duše. Svět je idea [mysli?], proto díky božské moci nabyl tvaru koule. Země se uprostřed světa pohybuje kolem svého středu směrem k východu.

A 2 = Áetios I, 3, 19 (Dox. 286)

Ekfantos ze Syrakús, jeden z pýthagorejců, považuje [za principy] všeho nedělitelná tělesa a prázdno. Byl totiž první, kdo pýthagorejské monády vyložil jako tělesné.

A 3 = Áetios II, 1, 2 (Dox. 327)

Podle Thaléta, Pýthagory, Empedoklea, Ekfanta, Parmenida ... je svět (kosmos) jeden.

A 4 = =Aetios II, 3, 3 (Dox. 330)

Podle Ekfanta svět sestává z atomů, jsou však rozmísťovány prozřetelností.

A 5 = Áetios III, 13, 3 (Dox. 378)

Hérakleidés Pontský a Ekfantos ze Syrakús tvrdí, že se Země pohybuje, nepřeklápí se však, nýbrž se otáčí na způsob kola připevněného na ose, od západu k východu kolem své vlastní osy.

Pozn. k A 1

„Pravdivé porozumění" (aléthés gnósis) není možné proto, že by se muselo týkat atomů, které však nejsou vnímatelné, jsou základem vnímatelných věcí. To, že pravdivé poznání se netýká vnímatelných věcí, ovšem Ekfanta spojuje jak s Platónem, tak s Démokritem.

„Prvotní nedělitelná tělesa" (próta adiaireta sómata) zde jsou mnohem spíše atomy (viz A 4, A 2) než prvky; dokonce nemáme ani žádný náznak jejich tvarové korespondence s prvky ve smyslu Platónova Tímaia nebo předpokládaného pýthagorejského atomismu klasické doby. Výraz atom však Hippolytova reference neužívá (na rozdíl od Áetiovy v A 4), dokonce ani slovo pro „nedělitelné" není odvozeninou od atomos, ale zcela jiným výrazem. Alespoň v Hippolytově referenci nemáme příklad výrazů učebnicového atomismu Démokritova stylu, ale cosi specifického, co snad odráží zvláštnosti pýthagorejského pojetí, které ovšem Ekfantos nejspíš ještě modifikoval (viz A 1), a to směrem ke standardnějšímu (známějšímu) atomismu, bližšímu Démokritovi, od něhož se ovšem stále zásadně liší.

„Prvotní tělesa" jsou „nedělitelná" (adiaireta), nikoli pouze „nerozřezatelná" (atomoi u Démokrita). Také jmenované tři rozdíly mezi nimi jsou zčásti jiné než démokritovské.

„Jejich množství je ohraničené a toto (?) bezmezné." Pokus o otrocký překlad z bezradnosti. Snad to znamená: množství nedělitelných základních těles je ohraničené (hórismenon), zatímco vnímatelných věcí je bezmezně, neurčitě (apeiron), např. proto, že se stále plynule mění a přecházejí jedna v druhou. Možné jiné významy textu: základních těles je omezeně i neomezeně; nebo spíš: základních těles je omezeně, ale prázdnota (viz A 2) je bezmezná.

Přemísťování základních těles není určováno mechanickými silami, jako je tíže nebo srážky, ale božskou silou. I tíže je tedy pouze fenoménem vnímatelných věcí, možné i srážky a sama představa mechaničnosti pohybů. Základní tělesa jsou pohybována jinak, božskou mocí, která je vyložena jako „mysl a duše" (nús kai psyché). Nevíme, jestli tato dvě slova jsou souřadně nebo synonymicky, ani jak se to přesně má vzhledem k „prozřetelnosti" zlomku A 5. Nejspíš to jsou tři synonyma pro božské nemechanické působení, a to z hledisek uspořádání, života a celku. Mysl pořádá svět např. u Anaxagory, duše u Platóna.

„Svět je idea (mysli?)" - opět překlad z bezradnosti, tentokrát doplněním „mysli". Ať už tak nebo bez tohoto doplnění, je tohle důvodem, proč kosmos nabyl „tvaru koule", což opět není žádný mechanický důsledek, ale výsledek působení „božské moci." Vztah mysli a tvaru koule je u Xenofana (A 1, 19: bytost boha je tvaru koule) i Platóna, patrně i v orfické mytologii a obecně u pýthagorejců.

„Země uprostřed světa" - tedy geocentrický popis, dokonce jako kdyby střed otáčení země měl být středem světa, což je rozdíl od pýthagorejského heliocentrismu, pokud to ovšem nekomolí Hippolytos.

Popsaný směr pohybu země je zjevně výkladem zdánlivého pohybu oblohy v opačném směru, viz také A 5 a zlomky ostatní pýthagorejců klasické doby, zvl. Hiketa (Hiketás A 1).

Pozn. k A 2

„Nedělitelná tělesa a prázdno" - zní to jako od Démokrita, akorát že místo atomů řekne adiaireta sómata. Připuštění prázdnoty (to kenon) není u pýthagorejců neobvyklé, u jiných myslitelů mimo ně a atomisty však neobvyklé je.

Vyložil „pýthagorejské monády jako tělesné". Je to Áetiův referát jednak o myšlenkovém zdroji pýthagorejského atomismu, jednak o nějaké zvláštnosti Ekfantova výkladu oproti starším nebo ostatním pýthagorejcům. Hypotéza: Jednotka patří u pýthagorejcům k bezrozměrným útvarům (bodům, podobně jako dvojka k úsečce a trojka ke světa, jde o počet dimenzí); pýthagorejský atomismus za bod (původně tečka nebo průsečík) dosadí ideální tělesa jako jakési jednotky pro skladbu světa (analogicky prvkům); zatímco Ekfantos trvá na tělesovité povaze nedělitelných těles, takže jim připíše i velikost. Stejně ovšem nemají tíži (viz A 1), ale tu nemají ani u Démokrita. Rozdíl oproti Démokritovi je pak hlavně v tom, že skládání atomů je vedeno božskou silou (viz A 1).

Pozn. k A 3

„Svět (kosmos) jeden." Výraz kosmos je tedy užit v obvyklém a současně typicky pýthagorejském významu pro celek, veškerenstvo, vesmír. Nevztahuje se tedy k jednotlivým konkrétním uspořádáním nedělitelných těles, ani k těmto tělesům samotným. Není zde vztah k živlům (prvkům), o kterých se jinde (např. Plútarchos) často mluví v plurálu také jako o „světech", spíše „uspořádáních" (kosmoi).

Pozn. k A 4

Slovo „atomy" je zde nejspíš Áetiovou referencí za „prvotní nedělitelná tělesa", viz A 1; A 2.

„Prozřetelnost" je buď také referencí za „mysl a duše" (viz A 1) nebo je třetím synonymem božské síly utvářející svět. Tak je to u Platóna a řady platoniků.

Pozn. k A 5

Áetiův názorný výklad zemské rotace podle Hérakleida a Ekfanta pro lidi, kteří o tom slyší prvně. Viz Hippolytův referát téhož v závěru A 1.