XENOFANÉS z Kolofónu

Zlomky ve výkladovém pořadí

B 19

Zdá se, že podle některých se Thalés jako první zabýval astronomií a zatměními Slunce, a že takovou změnu předpověděl, jak praví Eudémos v Dějinách astronomie, pročež ho obdivují jak Xenofanés, tak Hérodotos.

(Díogenés Laertios I, 23)

B 7

Pýthagorovo přecházení od jednoho ke druhému dosvědčuje i Xenofanés v elegii, která začíná takto:

Nyní však přejdu k jiné řeči, ukáži cestu.

O něm samotném pak říká, že se to s ním má takto:

Když jednou procházel kolem týraného štěněte,

měl nad ním lítost a pronesl tento výrok:

„Ustaň a už je netluč, vždyť je to duše muže, přítele,

kterou jsem rozpoznal, slyše, jak zazněla."

(Díogenés Laertios VIII, 1, 36)

B 2

Jestliže rychlostí nohou kdos ve hrách vítězství získal

anebo pentathlem tam, kde Diův posvátný háj

u Písu v Olympii se prostírá, nebo snad v křížku,

vyhrál-li pěstní boj za četných bolestných ran,

nebo ten strašný zápas, jenž pankration se zve;

snad by v něm občanů zrak slavného hrdinu zřel,

snad by i při slavnostech on čestné obdržel křeslo,

snad by ho živit dal na vlastní útraty stát,

snad by mu dal též dar, jenž by mu byl památkou vzácnou;

že by to snad měl i ten, kdo koně řídit umí.

Není však toho hoden jak já! Neb nad sílu mužů

lepší i nad koní běh je naší moudrosti dar.

Avšak o této věci se soudívá nadmíru slepě,

je to však zvrácená věc, sílu i nad moudrost klást.

Je-li přec v obci muž, jenž vyniká v zápase pěstním,

zná-li snad paterý boj, zná-li v křížku se bít,

nebo má rychlé nohy, což zvláštní požívá slávy

z toho, co silný muž závodech dokáže kdy,

tím se nezlepší stát, tím nevzniknou mu lepší řády;

velice malý to zisk pro obec, jestliže kdo

na březích Písu si získá vítězný vínek.

Vždyť přece taková věc nečiní tučnějším stát.

(Athénaios 413f - překlad: F. Stiebitz z: Nejestarší řecká lyrika, Praha 1981, s. 106)

B 6

Šunku z Kůzlete poslals, však sám sis vzal tučného býka

obrostlou stehenní kost: čestný to pro muže dar,

jehož sláva se rozšíří Řeckem a nesejde nikdy,

dokavad řeckých pěvců na světě bude žít rod.

(Athénaios IX, p. 368e)

B 3

Fylarchos pravil, že Kolofonští původně žili stroze. Vlivem přátelství a spojenectví s Lýdy však později uvykli rozmařilosti. Upravovali si vlasy zlatými šperky, jak říká i Xenofanés:

U Lýdů poznali rozmar, jenž k žádnému prospěchu není,

v době, kdy nevládla nad nimi ještě tyrannis zlá.

Na agoře se oni celí v purpuru scházeli,

přitom jejich celkový počet byl nejméně tisíc;

vznešení, s volnými vlasy, jež v slunci se úpravně leskly,

dovedně připravená mast jim dávala vůni.

(Athenénaios, Deipnosophiastae XII, 31 Kaibel, = p. 526 A)

B 4

Buď první razil peníze Feidón Argejský nebo snad Démodiké Kymaiská, která byla spřátelena s fryžským Midasem, ... nebo Erichthonios a Lykos Athéňanům a nebo snad Lýdové; jak říká Xenofanés.

(Pollux II, 83)

B 10

Odedávna se potom všichni učili u Homéra ...

totiž že bohové jsou velmi špatní.

(Hérodianos)

B 11

To všechno bohům přiřkli Homér a Hésiodos,

co u lidí je potupou a hanbou,

že kradou, cizoloží a že se navzájem podvádějí.

(Sextos Empeirikos, Adversus math. IX, 193)

B 12

Podle Xenofana Kolofónského Homér a pak Hésiodos

tak mnoho mluvili o nemravných činech bohů,

že kradou, cizoloží a že se navzájem podvádějí.

(Sextos Empeirikos, Adversus math. I, 289)

B 13

Někteří psali, že Homér byl starší než Hésiodos, mezi nimi například Filochoros a Xenofanés, jiní zase, že mladší.

(Gellius, Noctes Attic. III, 11)

B 34

A žádný muž nevěděl a ani nebude vědět

jasně o bozích, ani o tom, o čem všem mluvím.

A pokud by i naprostou náhodou vyřknul to, co je dokonalé,

sám by stejně nevěděl.

Na všem totiž spočívá zdání.

(Sextos Empeirikos, Adversus math. VII, 49, 110. Plútarchos, Apud poet. 2; p. 17)

B 18

Bohové neukázali smrtelníkům všechno,

nýbrž když časem hledají, naleznou lepší.

(Stobaios, Eklogai 18, 2. Stobaios, Florileg. 29, 41)

B 5

Tak nikdo nechystá nápoj, že víno dá do číše první,

nýbrž nejprve vodu a na ni lahodný mok.

(Athénaios VI, 18; p. 782a)

B 1

Teď jest podlaha síně už čistá a čisté jsou ruce

všechny a poháry též. Věnci nás ovíjí hoch,

líbezně vonnou myrhu zas jiný podává v misce.

Měsidlo stojí zde, veselí libé je v něm;

čeká i jiné víno, jež slibuje trvalou věrnost,

ve džbánech, sladké jak med, nabízí vonný svůj květ.

Kadidlo svatou vůni už rozlévá ve středu našem.

Vody chladivý mok, sladký a čistý, je tu.

Předložen nahnědlý chléb a stůl již důstojný čeká,

na stole sýra tíž, hustý a lahodný med.

Uprostřed stojí oltář a květy je ozdoben celý.

Veselí, radostný ples domem se rozléhá kol.

Nejdříve chválit boha se sluší rozumným mužům,

zbožnou modlitbou tichou, čistými slovy ho ctít.

Po řádné úlitbě pak a prosbě, by po právu jednat

dovedli, poněvadž to první má modlitbou být,

není už hříchem tolik as pít, co sneseš, bys mohl -

nejsi-li příliš stár - bez sluhy k domovu jít.

Chvály si zaslouží ten, kdo napiv se vypráví krásně,

kterak chce získati zdatnost, kterak ji na péči má.

Chválit Titány však a Giganty, Kentaurů boje,

výplody minulých dob, nebude nikdy náš zpěv,

aniž bouřlivé vzpoury, z nichž prospěchu žádného není;

bohy však na mysli mít je dobré zajisté vždy.

(Athénaios XI, 462c)

B 22

Toto je třeba vyprávět u ohně v zimní čas,

zabořený v měkkém lehátku a nasycený,

popíjet sladké víno a přikusovat vikev:

Člověče rozmilý, kdo jsi a odkud, kolikpak je ti let?

Kolik ti bylo, když Médové přišli?

(Athénaios, Epitomé II, p. 54e)

B 17

Na bakchy ... větve, které nesou mystové, upomíná Xenofanés v Silloi:

Jsou pak (bakchy) z jedle hustě kolem domu.

(Scholia Arist. Equ. 408. Hésychios, sub voce bakchos)

B 45

(Výklad slova) blérismos, vržení: vyhnání. Někteří tomu připisují bakchický význam. V některých opisech pak nacházíme blérismos bez s. Opravdu to však znamená vržení, ježto i Xenofanés z Kolofónu praví:

„Já se pak vrhal sem a tam, vydávaje se od města k městu";

místo toho, aby řekl, že byl vyhnán.

(Scholia Hippocr. ad Epid. I, , 13, 3)

B 16

Jejich podoby (bohů) malují každí podobně sobě, jak pravil Xenofanés:

Aithiopové ploskonosé a tmavé,

Thrákové zase rusovlasé a modrooké.

(Kléméns Alex., Strómateis VII, 22)

Aithiopové (si bohy představují) ploskonosé a tmavé,

Thrákové zase (je mají za) modrooké a rusovlasé.

(Dielsova rekonstrukce)

B 15

Kdyby ale voli, (koně a) lvi měli ruce,

kdyby mohli rukama kreslit a dovršovat díla jako lidé;

pak by koně koním a voli zase volům podobné

tak kreslili podoby bohů a tvořili těla taková,

jakou (každí) právě sami mají postavu.

(Kléméns Alex., Strómateis V, 110)

B 23

Jeden bůh, nejvyšší pře bohy a lidmi,

není smrtelníkům podobný ani postavou, ani myšlenkou.

(Kléméns Alex., Strom. V, 109)

B 14

Smrtelníci ale míní, že bohové se rodí,

že mají jejich oděv i hlas a postavu.

(Kléméns Alex., Strom. V, 109)

B 24

Celý zří, celý myslí, celý také slyší.

(Sextos Emp., Adv. math. IX, 144)

B 26

Stále v tomtéž trvá, aniž se hýbe,

ani nedovoluje přecházet jindy jinam.

(Simplikios, Fysika 23, 10)

B 25

Nýbrž zcela bez námahy rozvahou mysli vším otřásá.

(Simplikios, Fysika 23, 19)

B 36

Kterékoliv (věci) se však smrtelným projevily ke spatření ...

(Herodian. p. dichr. 296, 6)

B 35

Nechť se zdá, že se toto podobá skutečnému ...

(Verze překladu: Nechť se zdá, že se tyto věci podobají pravdě.)

(Plútarchos, Symposion IX, 7; p. 746b)

B 33

Vždyť jsme všichni zrozeni ze země a také z vody.

(Sextos Emp., Adv. math. X, 314)

B 29

Země a voda je všechno to, co se rodí a roste.

(Simplikios, Fysika 188, 32)

B 27

Neboť všechno je ze země a k zemi také cílí.

(Theodórétos IV, 5 u Aetia)

B 28

U nohou je vidět mez země dosahující sem nahoru,

stýká se se vzduchem, dolní mez dosahuje k neomezenu.

(Achil., Isag. ad Arat 4, p. 34, 11 Maas)

B 30

Moře je pramenem vody, pramenem větru.

Vždyť kdyby nebylo velkého moře,

(nerodila by se) v mracích (větrem vyvanutých),

ani v proudění řek, ani jako dešťová voda;

avšak to veliké moře je rodičem mraků a větrů i řek.

B 31

Slunce, vyvýšené nad zemí a též hřející.

(Stoik Hérakleitos, Aleg. Hom. c. 44, jako etymologie slova hyperión)

B 32

Ta, kterou nazývají Iris (Duha), je oblak, a to tak obdařený,

že je napohled purpurový, nachový i žlutý.

(Scholia k Homérovi, BLT Eust. L 27)

B 37

A v některých jeskyních se řine dolů voda.

(Herodian. p. mon. lexeós 30, 30)

B 38

Kdyby bůh nestvořil žlutavý med,

zdály by se nám fíky být o mnoho sladší.

(Herodian. p. mon. lex. 41, 5)

B 42

A zatoužil by mladík po mladé služce.

(Herodian. p. mon. lex. 7, 11)

B 40

O žábách je i u Xenofana.

(Etym. gent., heslo brotachon)

B 39

... že v básni O přírodě Xenofanés vynašel třešeň.

(Pollux VI, 46)

B 20

Epimenidés žil, jak Xenofanés říká, 154 let.

(Díogenés Laertios I, 10, 111)

B 21

Pročež Xenofanés prohlásil Simonida za skrblíka.

(Schol. Aristof., Pac. 697)

B 21a

O Eryku (město Eryx) je u Xenofana v pátém spise Silloi.

(Ox. Pap. VIII; p. 103)

B 8

Roků šedesát sedm už nechává tu moji mysl

po celé hellénské zemi pobíhat hned sem, hned tam.

Od mého narození je dvacet pět roků, co přišli

Médové, pokud však sám dovedu pravdu vám říct.

(Diogenés Laertios IX, 18-19)

B 9

Více byl zbavený sil, nežli je zestárlý muž.

(Etym. gen., heslo geros)

A 1

Xenofanés, syn Daxiův nebo podle Apollodóra Orthomenův je chválen u Timóna např. takto:

„Xenofanés, bez pýchy pobíjející homérskou cestu."

Po vyhnání z vlasti žil Zanklé Sicilské (později Messana, dnes Messina), v osadě mající společenství s Etnou - a učil tam a pak v Katánii. Podle jedněch neměl žádného učitele, podle jiných však Botóna Athénského nebo podle některých Archelaa. A jak praví Sótion, žil po Anaximandrovi. V eposech, elegiích a jambech psal proti Hésiodovi i Homérovi a napadal jejich vyprávění o bozích. Svoje verše také sám přednášel. Říká se, že se svými názory protistavil Thalétovi a Pýthagorovi, a že napadnul i Epimenida. Dožil se vysokého věku, jak o tom sám říká: B 8.

Pravil, že jsou čtyři prvky toho, co jest; že světová uspořádání jsou bezmezná, avšak (navzájem) nevychýlená. Oblaka prý vznikají, když je pára Sluncem vynesena a shromážděna v tom, co je obklopuje (ve vzduchu). Bytost boha je vzhledu koule, není nijak podobná člověku. Celý vidí a celý slyší, ovšem nevydechuje. Je veškeren dohromady, myslí i rozvahou, a je věčný.

Xenofanés první vypověděl, že vše, co vzniká, spěje k zániku, a že duše je vanutím.

Říká také, že vše je horší než mysl a že stýkání se s tyrany nemá být časté ani příjemné...

Prý vlastníma rukama pohřbil své syny, tak jako později Anaxagorás. Byl prý prodán do otroctví a vykoupen z něj pýthagorejci Parmeniskem a Orestadem, podle toho, co vypravuje Favórinos v první knize Vzpomínek. Byl však i jiný Xenofanés, jambický básník z Lesbu. Toto jsou osamocení filosofové.

(Díogenés Laertios IX, 2, 18 - 20)

A 30

Když přihlédnul k tomu, že celek nebe je jeden, prohlásil Jedno za boha.

(Aristotelés, Metaf. I, 5; p. 986b)

A 29

Elejský host:
... u nás pak elejský národ už od Xenofana a ještě dříve soudí, že to, čemu se říká veškerenstvo, je jedno. Tato to vykládá ve svých vyprávěních.

(Platón, Sofistés 242 cd)

A 12

Xenofanés řekl, že jsou stejně bezbožní ti, kdo praví, že bohové se narodili, jako ti, kdo říkají, že umírají. V obojím případě totiž nastává to, že bohové někdy nejsou.

(Aristotelés, Rhet. II, 23; p. 1399b)

A 32

Xenofanés vykládá o bozích, že u nich není nadvlády, neboť se nesluší, aby byl některý z bohů podřízen.

(Pseudo-Plútarchos, Strómateis 4)

A 25

Parmenidés a Xenofanés jsou sice co do veršů méně dobří než Empedoklés, přece však okřikují - jako by byli rozhorleni - drzost těch, kdo se opovažují říkat, že vědí, ač nelze nic vědět.

(Cicero, Academica priora II, 23, 74)

A 52

Vybrané argumenty filosofů o tom, proč je věštění pravdivé, jsou sebrány ve sbírce (Poseidóniově). Abych promluvil o nejstarších: Xenofanés Kolofónský, jeden z těch, kdo říkali, že bohové jsou, věštění od základů zavrhnul. Všichni ostatní mimo koktavého Epikúra však bádali o přirozenosti bohů.

(Cicero, De div. I, 3, 5)

A 33, 5

Xenofanés se domnívá, že se země mísí s mořem a časem se vlhkem rozpouští. Praví, že má takovéto důkazy: Uvnitř země i v horách se nacházejí mušle, v syrakúských lomech byl nalezen otisk ryby a tuleňů, na Paru hluboko v zemi otisk vavřínu (nebo sardele?) a na maltě ploché otisky mořských tvorů. A tvrdí, že se to stalo, když bylo v dávné době všechno proměněno v hlínu, a že otisk zaschnul v hlíně. Všichni lidé však zahynou, až se země, snesená do moře, stane hlínou. Pak začne země znova vznikat a takto se mění všechny světy.

(Hippolytos Rom., Refut. I, 14)

A 46

Xenofanés říká, že změny v ovzduší se dějí teplem Slunce jako původní příčinou. Neboť když vlhkost vystupuje z moře, tu sladké, jsouc vylučováno pro svou jemnost a měníc se v mlhu, vytváří mraky, jejichž zhuštění sesílá deště a vypařuje větry.

(Aetios III, 4, 4)

A 45

Podle Xenofana vznikají blesky tím, že se pohybem rozněcují mraky.

(Aetios III, 3, 6)

A 10

Xenofanés učil, že západ Slunce nastává jeho zhasnutím a že při východu vzniká zase jiné Slunce.

(Aetios II, 24, 4)