Vánoční legenda
(s pokusem o její horoskop)

 

Zpátky na Staré horoskopy Zpátky na Astrologii Zpátky na Hermetické nauky Zpátky na domovskou stránku fysis.cz

Tento text .RTF Řecký text citovaných míst evangelií Řecké fonty Na údaje o textech Nového zákona

úvod
Mágové u Matouše (2,1-10)
Každý má své metody
Pokus o horoskop legendy
Pohled na zimní oblohu oné noci
Tabulka planet a domů
Evangelium podle Matouše 1,18-2,23
Evangelium podle Lukáše 2,1-20 

Ježíš je nepochybně historickou postavou, ale data jeho narození neznáme. Z jeho vnějších životopisných dat víme s určitostí jenom to, že se narodil mezi roky 11 až 4 př.n.l., asi v Betlémě - a byl ukřižován o Velikonocích mezi roky 28 až 30 n.l. v Jerusalémě. (Konstrukci datovacího systému „našeho letopočtu" provedl až skoro o 6 století později Dionysius Exiguus - a to chybně - a ujala se ještě později, zvláště díky Bedovi Ctihodnému. Ani původ tradice o „33 Kristových letech" není jasný.)

Evangelia nic neříkají ani o roční době jeho narození. Někteří biblisté dokonce polemizují s možností zimní datace. Ostatně, Vánoce jsou poměrně pozdní svátek: Předlohu mají teprve v pozdním Římě, kdy mělo toto datum připomínky Kristova příchodu překrýt zimní slunovrat a následující Saturnálie. Významným svátkem starokřesťanské doby byly Velikonoce, nikoli Vánoce. Známou podoby křesťanské Vánoce získaly až díky Františkově rituální inscenaci betlémské scény, německé středověké mystice (rození Syna božího ve světě a v člověku), v renesančních zpěvech a v barokním koloritu. Z těchto všech důvodů odlišuji otázku horoskopu Vánoc od otázky po historickém Ježíšovi. Samozřejmě, že nějaká souvislost tu je, ale nevíme jaká. Ježíš je historická postava, významná i čistě z vnějšího hlediska; Vánoce jsou významný kulturní symbol Evropy (údajně křesťanské), dokonce jako připomínka Ježíšova narození; zimní slunovrat je obecně náboženský znak, posvátný čas, ve kterém Slunce prochází „Branou bohů"; Ježíš je u římských křesťanů možná pochopen také jako skutečné „vítězící Slunce (Sol invictus)". Ježíš je historický člověk i pro křesťany, pro které je navíc a především Mesiáš (Kristus), hellénisticky řečeno Spasitel, janovsky interpretováno: Syn boží. Vánoce se opakují každý rok, napřed jako obecně náboženský svátek, pak jako významný svátek astrálního nebo slunečního kultu, pak jsou spojeny s připomínkou narození Ježíšova, nakonec se rozplývají v moři konzumu a reklam, které nevkusně útočí na zbytky citu.

Zkusíme pochopit Vánoce jako legendu, založenou nejenom každoročním opakováním zimního slunovratu, ale hlavně jeho (asi dodatečným) spojením s příchodem Ježíše Krista. Zkusíme je tedy pochopit jako slunovratovou verzi legendy o jeho narození.

Ježíšovo narození nám vykreslují dvě legendy, zaznamenané ve dvou evangeliích: Matoušově a Lukášově. Lukáš (2,1-3) spojuje Ježíšovo narození s tím, že „Vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města." Dál parafrázuje vergiliovskou bukolickou scénu tak, aby nyní byla křesťanským svědectvím. Matouš se s Lukášem shoduje co do vlády Héroda, krále judského, avšak své podání soustředí na příchod „mágů", kteří „viděli hvězdu na východě". Lidová tradice z nich učinila „Tři krále" a z „betlémské hvězdy" kometu.

Připomeňme si nejprve toto místo Matouše, a to v co možná doslovném překladu. Není totiž jasné, kdo jsou zde oni „mágové", ale hlavně: Není jasné, zda ne-astrolog Matouš nereferuje nějaké podání, jehož smysl stojí na určitém astrologickém pochopení. Např. slovo „východ (anatolé)" může znamenat určitou zeměpisnou oblast, světovou stranu nebo taky ascendent (synonymum za „anafora horoskopú"), tedy okamžitý průsečík ekliptiky a obzoru z hlediska určitého místa. Zrovna tak může být „zastavení" hvězdy výrazem pro stacionaritu, ale taky nemusí být.
 

Evangelium podle Matouše 2,1-10

1 Když se Ježíš za dnů krále Heroda narodil v Judském Betlémě, přišli do Jerusaléma mágové od východu a ptali se:

2 "Kde je ten právě narozený král Judejců? Viděli jsme totiž jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit."

3 Když to uslyšel Hérodés, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém.

4 Svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.

5 Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:

6 ‘A ty Betléme v zemi judské,

zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty Judeje,

neboť z tebe vzejde vévoda,

který bude pastýřem mého lidu, Izraele.’"

7 Tehdy Hérodés tajně povolal ty mágy a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:

8 "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit."

9 Oni krále poslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.

10 Když spatřili hvězdu, zaradovali se hned velikou radostí.
 

Každý má své metody

Mágové čtou hvězdu na nebi a jdou se poklonit novému králi. Hérodés napřed nečte nic než svůj strach, pak se opírá o čtení velekněží a zákoníků, nakonec se pokusí mágy využít pro svůj cíl, ale nepovede se mu to. Velekněží a zákoníci čtou Písmo, slova proroků, slovo Boží. Hérodés je polekán, že nositelé cizí kultury mají nějaké přesnější informace, než znalci té jeho vlastní. Nicméně se i ti mágové zařizují podle rady místních znalců a podle místních metod a jdou do Betléma. Tam se potvrzuje konvergence obojí metodiky, což umocňuje radost mágů, plynoucí hlavně z nalezení hledaného dítěte.

Co je však tou „hvězdou"? Že by prý Halleyova kometa, při svém návratu v letech 11 až 7 př.n.l., nebo kdy? Že by kometa měla u mágů pozitivní interpretaci a ještě by umožňovala, aby ji četli takto? To se mi zdá věrojatnější jiný předpoklad, totiž že takto mohla být čtena konjunkce Jupitera a Saturna ve znamení (a tehdy i v souhvězdí) Ryb.

Ryby jsou signaturou Palestiny, Saturn židovská planeta, Jupiter královská, setkávají se: Židovský král přichází do Palestiny!

Navíc se roku 7 př.n.l. konjunkce těchto planet v Rybách opakovaly, protože se křížily smyčky jejich zdánlivého pohybu v okolí opozice. A mezi těmi smyčkami jsou „zastávky", „stacionarity" jedné či druhé planety. Jupiter vstoupil do Ryb 17. února (juliánského kalendáře) roku 7 př.n.l., kdy tam už Saturn byl, a to v dosahu obvyklého astrologického orbitu konjunkce (pod 10 stupňů). Úhlová vzdálenost mezi nimi se zmenšuje, na přelomu května a června klesne pod 1 stupeň; pak zase roste, ale zůstává v orbitu konjunkce. Znovu se zmenšuje, když se obě planety pohybují retrográdně (Jupiter jen do začátku listopadu), až 15. listopadu dojde k exaktní konjunkci Jupitera se stále ještě retrográdním Saturnem. Ten se pak také „zastaví" a obnoví direktní pohyb, vzdálenost mezi planetami pomalu roste, o zimním slunovratu je necelé 2 stupně.
 

Pokus o horoskop legendy

Matoušovu podání by skvěle vyhovoval listopad roku 7 př. n.l. Legenda římská a legenda druhého tisíciletí však vyžadují noc zimního Slunovratu. Nejlépe tedy slunovratu roku 7 př.n.l. Ten nastal 23. prosince (juliánského kalendáře) v průběhu dne. Legenda vyžaduje noc, nejlépe půlnoc. Podíváme se tedy na půlnoc betlémského místního času:

JD = 1719223,403
23. prosinec roku 7 BC, 23.40 h EET = 21.40 UT
Betlém; Zeměpisná délka = 35E14; Zeměpisná šířka = 31N46
(tropický zvěrokruh, uzel pravý, polední solární domy = Koch)
 

Pohled na zimní oblohu oné noci:

O půlnoci jsou všechny planety (kromě novodobého a okem neviditelného Pluta) pod obzorem, na obloze září jenom jasná zimní souhvězdí, kulminuje samozřejmě Rak. V podvečer byl pohled na oblohu zajímavý:

Nízko na jihozápadě tenoučký srpek Luny v konjunkci s Marsem, který ovšem zrovna nezáří nijak závratně. To je ovšem záležitost toho dne. Zato jiný aspekt je nápadný po dlouhou dobu:

Víc k jihu a výš nad obzorem - v Rybách - část večera jasně zářil Jupiter, v konjunkci se Saturnem. Jsou pospolu v Rybách už od jara, kdy ovšem vycházeli ráno těsně před Sluncem. V létě a na podzim tam zářili po většinu noci, dost vysoko nad obzorem.

A ráno bude zářit Jitřenka, neboť Venuše je v elongaci.
 

Tabulka planet a domů

 

Planeta	Pozice	Planeta	Pozice	Planeta	Pozice	Planeta	Pozice
Slunce	00Koz35	Mars 07	Vod30	Neptun	06Štír39	Sev. uzel	26Ber03
Luna	05Vod47	Jupiter	17Ryb36	Pluto	12Pan08R	Jižní uzel	26Váhy03
Merkur	07Koz14	Saturn	15Ryb49	Ascendent	00Váhy00
Venuše	16Štír15	Uran	02Ryb40	MC	00Rak00

 

Dům	Pozice	Dům	Pozice	Dům	Pozice	Dům	Pozice
1. = ASC	00Váh00	4. = IC	00Koz00	7. = DSC	00Ber00	10. = MC	00Rak00
2.	00Štír05	5.	00Vod27	8.	00Býk05	11.	00Lev27
3.	29Štír32	6.	29Vod55	9.	29Býk32	12.	29Lev55

Interpertace tohoto horoskopu metodikou ptolemaiovské astrologie by vlastně byla interpretací takto ustavené vánoční legendy. Tuto legendu dotváří 2. kapitola Lukášova evangelia, která parafrázuje bukolickou scénu Vergiliovy IV. Eklogy. V renesanční Anglii byla dokonce spojena s nadějí v novou Asteru (postava u Vergilia). Proto připojuji tradiční překlad delších úseků obou novozákonních textů a zvlášť taky jejich řecký originál.

(Jinou hrátkou by byl pokus o listopadový horoskop oné konjunkce roku 7 př.n.l. - a zase něčím jiným by byl horoskop „našeho letopočtu", počítaný pro začátek roku 1, který by signoval onu konvenci „našeho letopočtu".)
 

Evangelium podle Matouše 1,18-2,23 

1,18 Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.

1,19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.

1,20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.

1,21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."

1,22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:

1,23 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'.

1,24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.

1,25 Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.

2,1 Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:

2,2 "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."

2,3 Když to uslyšel Hérodés, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;

2,4 svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.

2,5 Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:

2,6 A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.'"

2,7 Tehdy Hérodés tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:

2,8 "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit."

2,9 Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.

2,10 Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.

2,11 Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.

2,12 Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

2,13 Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Hérodés bude hledat dítě, aby je zahubil."

2,14 On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta

2,15 a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.'

2,16 Když Hérodés poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.

2,17 Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:

2,18 'Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utešit, protože jich není.'

2,19 Ale když Hérodés umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě

2,20 a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život."

2,21 On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země.

2,22 Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských

2,23 a usadil se v městě zvaném Nazaret - aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.
 

Evangelium podle Lukáše 2,1-20

1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.

2 Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.

3 Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.

4 Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,

5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.

6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.

7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.

8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.

9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.

10 Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.

11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.

12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."

13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:

14 "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."

15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil."

16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.

17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.

18 Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.

19 Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.

20 Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

úvod
Mágové u Matouše (2,1-10)
Každý má své metody
Pokus o horoskop legendy
Pohled na zimní oblohu oné noci
Tabulka planet a domů
Evangelium podle Matouše 1,18-2,23
Evangelium podle Lukáše 2,1-20