Thalés žil v Milétu asi v letech -625 až -546. Představuje jakýsi střední článek mezi mudrci a tím, co bude později nazváno filosofií, pro pozdější doby ztělesňuje přímo personální unii mezi mudrctvím a filosofií. Tradičně je řazen mezi Sedm mudrců, od doby Aristotelovy je však řazen také mezi filosofy, protože školní tradice pak začíná výklad jakýchsi dějin filosofie právě od něho.
 

Protože Thalétovi věnujeme vlastní rubriku mezi Miléťany, uvádíme zde jenom tradici jemu připisovaných apofthegmat v podání o Sedmi mudrcích.

Soubor mudrckých výroků připisovaných Thalétovi uvádí Démétrios Falérský zachovaný u Stobaia, Anthologium III, 1, 172 (DK 10 A 3. 4).

Diogenés Laertios (Vitae philosophorum I, 40) o Thalétovi kromě jiného říká (Thalés A 1, 40):

      „Od něho pochází výrok Poznej sebe sama, který Antisthenés (ze Rhodu) připisuje Fénomoé, od které si jej prý přisvojil Chilón."

Spor o tento výrok zmiňujeme u Chilóna.
 

Sapienciální povahu mají i některá testimonia, která edice Diels-Kranz uvádí jako Thalétovy zlomky (DK 11). Zde upozorňujeme pouze na verše, které Diogenés Laertios (I, 35) uvádí jako „Thalétovy zpívané výroky" (DK 11 A 1, 35):

         Nejsou důkazem rozumné představy přemnohá slova;

         usiluj o jedno moudré,

         vol sobě jedno dobré,

         tak spoutáš lidí žvanivých jen bez konce tlachavou řeč.