Zpátky k Thalétovi
Zpátky na
Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku
fysis.cz

Thalés  z Mílétu

Testimonia DK 11 A

 

 

A 1, 22

A 1, 23

A 1, 24

A 1, 25

A 1, 26

A 1, 27

A 1, 28

A 1, 29

 

 

 

 

A 1, 33

A 1, 34

A 1, 35

A 1, 36

A 1, 37

A 1, 38

A 1, 39

A 1, 40

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A 2

A 3

A 3a

A 4

A 5

A 6

A 7

A 8

A 9

A 10

 

A 11

A 11a

A 12

A 13

A 13a

A 13b

A 13c

A 14

A 15

A 16

 

A 17

A 17a

A 17b

A 18

A 19

A 20

A 21

A 22

A 22a

A 23

 

Diog.L. I,13

Diog.L. II,46

 

 

 

 

 

 

 

 

 



 

A 1 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum I, 22 - 44

(22) Thalés byl, jak praví Hérodotos (I, 74; I, 170), Dúris a Démokritos, synem Examyovým a Kleobúliným, z rodu Thélidů, což jsou Foiníčané, nejurozenější z potomků Kadmových a Agénorových. Byl jedním ze sedmi mudrců, jak praví Démétrios Falérský v Seznamu archontů... Byl zapsán do seznamu občanů v Milétu, kam přišel s Neileem, vypuzeným z Foinikie. Podle většiny spisovatelů však byl rodilý Miléťan a byl ze skvělého rodu.

(23) Nejprve byl činný politicky a pak se věnoval pozorování přírody. Podle některých nezanechal žádný spis, neboť jemu připisovaná Námořní astrologie (viz B 1) je prý od Fóka ze Samu. Kallimachos jej zná jako objevitele Malé Medvědice, neboť ve svých Iambech praví:

                        a hvězdy Vozu Malého prý stanovil,
                        jímž svoji dráhu řídí plavci foiničtí.

Podle některých napsal jen dva spisy: O Slunovratu a O rovnodennosti, neboť to ostatní pokládal za nepochopitelné (B 4). Někteří soudí, že se první zabýval astronomií a že předpověděl zatmění Slunce (-585; viz A 5) a slunovraty, jak tvrdí Eudémos v Dějinách astronomie. Pro totéž se mu obdivují také Xenofanés (jeho B 19) a Hérodotos (A 5) a svědčí o tom Hérakleitos (jeho B 38) a Démokritos.

(24) Někteří, k nimž patří také básník Choirilos (.5. st.), tvrdí, že jako první prohlásil duše za nesmrtelné. První též vypočítal dráhu Slunce od jednoho slunovratu k druhému a podle některých také první určil (zdánlivou) velikost Slunce jako 1 / 720 kruhu sluneční dráhy (= 1/2 úhlového stupně, nepatrně podceněno) a právě tak i velikost Luny vzhledem ke kruhu její dráhy. První též nazval poslední den měsíce třicítkou a podle některých také první vykládal o přírodě (přirozenosti).
Aristotelés (
De anima I, 2; p. 405a 19) a Hippiás (jeho B 7) tvrdí, že přiřknul účast na duši také neživým věcem. Usoudil tak podle magnetovce a jantaru (viz A 22). Podle Pamfily se geometrii naučil od Egypťanů, jako první vepsal do kruhu pravoúhlý trojúhelník a obětoval za to býka. (25) Jiní, mezi nimi matematik Apollodóros, to přičítají Pýthagorovi. Ten totiž nejvíce rozvinul objevy, které Kallimachos v Iambech (viz A 3a) přičítá Frýgovi Euforbovi (viz Diogenés Laertios VIII, 4), jako např. objev různostranných trojúhelníků a dále vše, co souvisí s naukou o úsečkách.

Zdá se, že Thalés dokázal velmi dobře poradit také v politických věcech. Když totiž Kroisos vyslal k Miléťanům posly s žádostí o spojenectví, tak tomu zabránil, což zachránilo město, když se jej pak zmocnil Kýros. Sám však o sobě říká, jak vypráví Hérakleidés, (26) že se stal samotářem a stranil se veřejných věcí. Někteří tvrdí, že se oženil a měl syna Kybistha, jiní naproti tomu píší, že zůstal svobodný a přijal za vlastního syna své sestry. Když se ho ptali, proč nemá vlastní děti, řekl prý, že z lásky k dětem. Také se vypravuje, že když ho matka nutila, aby se oženil, odpověděl: „Ještě na to není vhodná doba." A když na něho v pozdějším věku naléhala, pravil: „Už na to není vhodná doba." Hieronymos ze Rhodu v druhé knize Rozmanitých poznámek vypráví, jak chtěl Thalés ukázat, že je snadné být bohatým: Pronajal si lisovny oleje, protože předvídal, že bude hojná úroda oliv, a získal nesmírné množství peněz.

(27) Za počátek všeho určil vodu a svět prohlásil za oduševnělý a plný daimonů. Určil prý také roční období a rozdělil rok na 365 dní.
Nikdo ho do bádání neuvedl, ledaže se stýkal s kněžími, když přišel do Egypta. Hieronymos o něm říká, že změřil výšku pyramid z jejich stínu. Měřil jej totiž právě tehdy, když náš vlastní stín má stejnou délku jako naše postava. Podle Minyovy zprávy byl Thalés v úzkém styku s milétským tyranem Thrasybúlem.

Dobře je znám příběh s trojnožkou, kterou našli rybáři a milétský lid ji poslal mudrcům, jednomu po druhém. (28) Vypravuje se totiž, že nějací iónští mladíci koupili od rybářů celý úlovek. Když vylovili trojnožku, propukl o ni spor, až Miléťané poslali do Delf a bůh jim vydal tuto odpověď:

                        O trojnožce se tážeš, milétský potomku, Foiba?
                        Ze všech, kdo v moudrosti první je, tomu já trojnožku dávám.

Dali ji tedy Thalétovi, ale ten ji dal zase jinému a ten opět dalšímu, až se dostala k Solónovi. Ten však prohlásil, že první v moudrosti je bůh a poslal trojnožku do Delf. Kallimachos to ale v Iambech vypravuje jinak, převzal to od Maiandria z Milétu. Jakýsi Arkaďan Bathyklés prý totiž po sobě zanechal misku a uložil, aby byla dána tomu, kdo svou moudrostí způsobí nejvíc dobrého. (29) Dali ji tudíž Thalétovi, od něhož putovala dokola, až přišla zase k němu. Proto ji poslal Apollónovi Didymskému, podle Kallimacha s těmito slovy:

                        Mě dává Thalés vládci lidu Neilea,
                        když dvakrát obdržel mě co dar vítězný.

V řeči nevázané to zní takto: „Thalés Milétský, syn Examyův, zasvěcuje Apollónovi Delfskému čestný dar od Hellénů, který obdržel dvakrát." Bathykleův chlapec, který chodil s tou miskou, se jmenoval Thyrión, jak pravil Eleúsis ve spise O Achilleovi a také Alexón z Myndu v 9. knize Mýthických příběhů. ...

(33) ... Ve svých Životech Hermippos přičítá Thalétovi výrok, připisovaný od jiných také Sókratovi. Říkal prý totiž, že Osudu vděčí za tři věci: za prvé, že se narodil jako člověk a ne jako zvíře; za druhé, že se narodil jako muž a ne jako žena; za třetí, že se narodil jako Řek a ne jako barbar.

(34) Vypravuje se také, že když ho stařena vyprovodila z domu, aby pozoroval hvězdy, tak spadl do jámy. Na jeho křik mu prý stařena odpověděla:

„Ty si myslíš, že rozpoznáš to, co je na nebi, když nevidíš ani to, co je pod tvýma nohama?"

Jako zkoumatele hvězd jej zná i Tímón a ve svých Posměšcích ho chválí těmito slovy:
Jeden ze sedmi mudrců, Thalés, hvězd zkoumatel moudrý.

Rozsah toho, co Thalés napsal, odhaduje Lobón z Argu na 200 veršů. Na jeho soše prý bylo vytesáno:

                        Tento Thalés, jehož iónský vychoval Milét, se jeví
                        jako cti nejhodnější pro moudrost z hvězdářů všech.

(35) K Thalétovým zpívaným výrokům prý patří tyto:

                        Nejsou důkazem rozumné představy přemnohá slova;
                        usiluj o jedno moudré,
                        vol sobě jedno dobré,
                        tak vyvrátíš lidí žvanivých bez konce tlachavou řeč.

Kolují však i tyto jeho duchaplné výroky:

           Nejstarší ze všeho je bůh, neboť se nezrodil.
           Nejkrásnější je svět, neboť je dílem boha.
           Největší je prostor, neboť obsáhne všechno.
           Nejrychlejší je mysl, neboť pronikne všechno.
           Nejpádnější je Nutnost, neboť vládne všemu.
           Nejmoudřejší je čas, neboť objeví všechno.

Říkal, že smrt se ničím neliší od života. Když se ho pak kdosi zeptal, proč tedy nezemře, odpověděl: „Protože v tom není rozdíl."

(36) Na otázku, co vzniklo dříve, zda noc nebo den, odpověděl: „Noc, ale jenom o jeden den."
Když se ho kdosi zeptal, zda se před bohem skryje člověk, který páchá bezpráví, odpověděl: „Neskryje, ba ani když na bezpráví jen pomýšlí."
Cizoložníkovi, který se ho ptal, má-li odpřísáhnout, že nezcizoložil, řekl: „Křivá přísaha není horší než cizoložství."
Na otázku, co je nesnadné, odpověděl: „Poznat sebe sama!"
A co je snadné? „Dát radu jinému."
Co je nejpříjemnější? „Dojít svého cíle."
Co je božské? „Co nemá počátek ani konec."
Na otázku, co viděl nejpodivnějšího, odpověděl: „Starce tyrana."
Jak by kdo nejlépe snášel neštěstí? „Kdyby viděl, že se jeho nepřátelům vede ještě hůř."
Jak bychom žili nejlépe a nejspravedlivěji? „Kdybychom sami nedělali to, co vytýkáme ostatním."
(37) A kdo je šťastný? „Ten, kdo je zdravý na těle, bystrý v duši a má dobrou povahu."

Thalés také vybízí, abychom pamatovali na přítomné i nepřítomné přátele, abychom neukazovali jenom pěknou tvář, nýbrž abychom byli krásní svým jednáním.
Říká: „Neobohacuj se špatným způsobem a svou řečí se nezprotivuj těm, kteří si získali tvou důvěru!"
„Jaké služby prokážeš svým rodičům, takové očekávej i od svých dětí!"

Vylévání Nilu vysvětloval tím, že každoročně se opakující větry (etésie) vzdouvají jeho vlny, neboť vanou opačným směrem.

Apollodóros určuje v Kronice Talétovo narození do prvního roku 35. olympiády (-640; spíše 39. Olympiády, -624). (38) Zemřel v 78 letech (nebo podle Sósistrata v devadesáti), neboť skonal v 58. Olympiádě (-548/-545), jsa současníkem Kroisa, jemuž také slíbil, že mu umožní překročit řeku Halys bez mostu díky tomu, že odvede její tok jiným směrem (-546, viz A 6).

Bylo ještě pět jiných Thalétů, jak praví Démétrios z Magnésie v Soujmenovcích: 1. rétor nevkusného slohu z Kallátidy; 2. velmi nadaný malíř ze Sikyónu; 3. z doby velmi dávné, současník Hésiodův, Homérův a Lykurgův; 4. jehož vzpomíná Dúris ve spise O malířství; 5. mladší a neslavný, kterého připomíná Dionýsios v Kritikách.

(39) Mudrc Thalés skonal, když se díval na gymnický závod, a to vedrem, žízní a slabostí, neboť byl již velmi stár. Na jeho hrobě je napsáno:

                        Věru skrovný jen tuto náhrobek Thalétův vidíš;
                        velká však moudrosti jeho sláva až do nebe jde.

Také od nás je na něho tento epigram, v první knize epigramů neboli ve
Sbírce všech rozměrů:
                         Na závod gymnický kdysi když opět díval se Thalés
                        moudrý, nebeský Die, vzal jsi ho ze stadia.
                        Chválím, že jsi ho odvedl blíže, neboť již věru
                        pro stáří nemohl hvězdy ze země pozorovat.

(40) Od [Thaléta] je [výrok] „Poznej sebe sama", který Antisthenés v Nástupnictvích připisuje Fémonoé, od které si jej prý přisvojil Chilón.

(U Diogena Laertia následuje pojednání o sedmi mudrcích a falsa dvou Thalétových listů: Ferekýdovi a Solónovi.)

 

A 2 = Súda, Théta 17; s.v. Thalés

Thalés, syn Examyův a Kleobúlin, Miléťan, podle Hérodota Féničan (viz A 4), narozený před Kroisem, v 35. olympiádě (-640/- 637), podle Flegonta byl znám už v 7. olympiádě (-752/-749). Napsal O jevech na obloze v sedmi knihách (viz B 1), O rovnodennosti (B 4) a mnohé jiné. Skonal ve stáří, když sledoval gymnický závod, unavený davem a oslabený úpalem.
Thalés byl první, kdo dostal označení „mudrc", a také první, kdo řekl, že duše je nesmrtelná; první také pochopil zatmění a rovnodennost. Jeho výroky jsou mnohé a pověstný je: „Poznej sebe sama." Vždyť i Chilónův výrok „Záruky jsou nenasytné" je spíše Thalétovým vlastním výtvorem a podobné také výrok „Ničeho příliš!"
Přírodní filosof Thalés za Dáreia [omyl!] předpověděl zatmění Slunce.

 

A 3 = Scholia in Platonem (scholia vetera, in Rempubl.) 600a

Thalés, syn Examyův, Miléťan, podle Hérodota Féničan (viz A 4). První, kdo byl nazván „moudrý". Objevil totiž, že zatmění Slunce nastávají překrytím dráhy Luny; poznal Malou Medvědici a slunovraty jako první z Řeků a bádal o velikosti Slunce a přirozenosti. Podle něho mají i neoduševněné věci duši, jako magnetovec nebo jantar. Za počátek prvků považoval vodu. Tvrdil, že svět je oduševnělý a plný daimonů. Byl vychován v Egyptě od kněží. Jeho je výrok „Poznej sebe sama!" Zemřel, když už jako stařec přihlížel gymnickému závodu, vysílen vedrem.

 

A 3a = Kallimachos, Iamb. (fr. 94, Pap. Oxyrh. VII, 33; cfr. Pfeiffer Callimachi frag. nuper rep. S. 43ff.)

                        [Amfalkés] se plavil do Míléta. Neboť vítězství získal
                        Thalés, který byl obratný v úsudku i v jiných věcech
                        a o němž se říkalo, že zaměřil hvězdičky
                        [Malého?] Vozu, podle něhož se plaví Foiníčané. ...

 

A 4 = Hérodotos, Historiae I, 170

Vhodný byl i návrh Thaléta Milétského, původem Foiničana, který učinil ještě předtím, než byli Iónové poraženi. Navrhoval, aby si Iónové zřídili jediný poradní sbor, který by byl v Teu, protože Teós je uprostřed Iónie, a ostatní města aby byla považována pouze za démy.

 

A 5 /1 = Hérodotos, Historiae I, 74

Když válka (mezi médským králem Alyattem a lýdským králem Kyaxerem) pokračovala se střídavým štěstím, došlo v jejím šestém roce ke srážce, při které se stalo, že se po začátku boje najednou den stal nocí (astronomicky: 28. května -585). Tuto proměnu dne Iónům předpověděl Thalés Milétský; jako její mez stanovil tentýž rok, ve kterém ona proměna vskutku nastala.
 

A 5 /2 = Kléméns Alexandrijský, Stromata I, 65, 1

O Thalétovi Eudémos v Dějinách astronomie říká, že předpověděl zatmění Slunce, které nastalo v čase bitvy mezi Médy a Lýdy, tedy za vlády médského krále Kyaxara, otce Astyagova a lýdského krále Alyatta, otce lýdského Kroisa. S tím souhlasí také Hérodotos v první knize svých Dějin (viz A 5/1). Bylo to v letech kolem padesáté olympiády (580 a6 577 před n. l.).
 

A 5 /3 = Eusebios, Chron., in: Arm. Ol. 49,2

Thalés Mílétský předpověděl úplné zatmění Slunce.


A 5 /4 = Eusebios, Chron., in: Hieron.


A 5 /5 = Cicero, De div. I, 49, 112

Týž muž [Thalés] prý také první předpověděl zatmění Slunce, které nastalo za krále Astyaga.
 

A 5 /6 = Plinius, Nat. historia II, 53

U Řeků naleznul [příčinu zatmění] jako první ze všech Thalés Milétský, který předpověděl zatmění Slunce čtvrtého roku 38. Olympiády, které nastalo za krále Alyatta, 170 let od založení Říma (585 před n. l.).

 

A 6 = Hérodotos, Historiae I, 75  (př. J. Šonka)

Jakmile dorazili k řece Halys, pokračoval odtud, jak tvrdím já, tím že převedl vojsko po mostech, které tam stály. Mezi Řeky však převládá mínění, že vojsku pomohl na druhou stranu Thalés z Miléta. Kroisos prý byl na rozpacích, jak se dostane s vojskem přes řeku, neboť v té době prý tam ty mosty nebyly. Thalés prý byl ve vojsku přítomen a způsobil, že řeka, která tekla po levé straně vojska, tekla i po jeho pravé straně. Dokázal to prý takto: počínaje nad táborem dal kopat hluboký příkop, zatáčející se do tvaru půlměsíce, aby zezadu obešel postavený tábor, do toho příkopu svedl vodu ze starého řečiště a pod táborem ji zase do něho vpustil. Tím se řeka velice rychle rozdělila a bylo ji možno po obou stranách překročit. Někteří dokonce tvrdí, že původní řečiště docela vyschlo. To však nepokládám za možné, neboť jak by se byli dostali přes řeku na zpáteční cestě?

 

A 7 /1 = Eusebios, Chron.; in: Kyrillos, Contra Iul. I; p. 12

A 7 /2 = Eusebios, Chron.; in: Hieron. Ol. 35, 1

A 7 /3 = Abulfaragus p. 33 (Pococke)


A 8 /1 = Eklogé historión Parisina (Cramer, An. Par. II, 263)

V těch časech Thalés Mílétský zemřel na Tenedu - a byla známa Sibylla Erýthrejská.


A 8 /2 = Chronicon paschale 214, 20 Bekk.

V těch letech zemřel na Tenedu filosof Thalés Mílétský.


A 8 /3 = Plútarchos, Solon 12, 11

Cosi podobného prý tušil i Thalés. Nařídil totiž, aby ho po smrti pochovali na jakémsi bezvýznamném a opovrženém místě na území Mílétu, neboť předpověděl, že toto místo jednou bude mílétským náměstím.

 

A 9 = Platón, Theaetetus 174a

... právě tak, Theodóre, jako se prý ona vtipná a půvabná thrácká služka vysmála Thalétovi, když pozoroval hvězdy a spadl do studny, zatímco se díval nahoru. Posmívala se mu, že se pokouší poznat věci na nebi, že mu však zůstává skryto, co leží před ním a u jeho nohou.

 

A 10 = Aristotelés, Politica I, 11; 1259a6

Traduje se, že když mu předhazovali jeho chudobu i neužitečnost filosofie, seznal díky pozorování hvězd, že přijde velká úroda oliv. Už v zimě nashromáždil něco málo peněz, zaplatil zálohy na všechny olivové lisy v Mílétu a na Chiu a za nízkou cenu si je pronajal, protože nikdo nenabízel víc. Když pak přišla doba sklizně, všichni je najednou potřebovali a on je pronajímal, za kolik chtěl, takže nashromáždil veliké peníze. Tím ukázal, že pro filosofy je snadné zbohatnout, pokud chtějí, ale že to není to, o co usilují.

 

A 11 /1 = Proklos, In Eucl. 65, 3 Friedl. (= Eudémos, Geometriké historia fr. 84 Speng.)

... Thalés nejprve šel do Egypta a pak přinesl toto vědění (theória, rozuměj: geometrii) do Řecka. Mnohé sám nalezl a počátky mnohého ukázal svým následovníkům...
 

A 11 /2 = Plútarchos, Solon 2, 8
 

A 11 /3 = Plútarchos, De Iside et Osiride 34

Říká se, že i Homér je stejně jako Thalés vyučen od Egypťanů, když považuje vodu za počátek a původ všeho.
 

A 11 /4 = Iosephus Flavius, Contra Apionem I, 2
 

A 11 /5 = Áetios, De placitis I, 3, 1 (Dox. 276)

Thalés ... však filosofoval v Egyptě a do Mílétu přišel [až když byl] starší.
 

A 11 /6 = Iamblichos, Vita Pythagorica 12

A 11a = Himeros Sofist., Declamationes et orationes 28

 

A 12 = Aristotelés, Metaphysica I, 3; 983b6

Většina těch, kdo se první zabývali filosofií, se domnívala, že počátky věcí jsou jen v podobě látky. Neboť to, z čeho všechny věci jsou a z čeho nejprve vznikají i do čeho nakonec zanikají - přičemž podstata trvá a mění se jen ve svých stavech - to nazývají prvkem a počátkem jsoucen. Proto se domnívají, že nic nevzniká, ani nehyne, jelikož se vždy uchovává takováto přirozenost...

(983b17) Musí totiž být nějaká přirozenost, ať už jedna nebo vícero, ze kterých vše jiné vzniká, jí udržováno. Počet a podobu takového počátku neuvádějí ovšem všichni stejně. Thalés, původce takovéto filosofie, říká, že je to voda; proto také hlásal, že Země leží na vodě. Tento předpoklad přijal také proto, že semena mají vlhkou přirozenost; voda je počátkem přirozenosti, který je ve vlhkých věcech. Někteří, ti nejstarší, ... kteří první vyprávěli o bozích, mínili o přirozenosti, že je takto založena. Ókeana a Téthydu učinili otcem vznikání (Ílias 14, 201) a přísahou bohů vodu, nazvanou u jejich básníků Styx (Ílias 15, 37n.). Nejctěnější je totiž (u nich) to nejstarší, nejctěnější je však přísaha.

 

A 13 /1 = Simplikios, In Physica 23, 21 (Dox. 475,1)

Ty, kteří tvrdí, že počátek je jeden a pohyblivý, označuje (Aristotelés) jako fyziky ve vlastním slova smyslu. Jedni tvrdí, že počátek je omezený/vymezený, jako třeba Thalés Examyův z Mílétu a Hippón, který, jak se zdá, se stal ateistou. Tvrdili, že počátek je voda, k čemuž je přivedly jevy, které vnímali. Teplé se totiž živí vlhkým, mrtvé věci vysychají a semena všeho jsou živá a veškerá potrava je šťavnatá. Z čeho pak každá věc je, tím se také přirozeně živí. Voda je počátkem vlhké přirozensoti a drží všechno (všechny věci) pohromadě. Proto usoudili, že počátkem všech věcí je voda a tvrdili, že země leží na vodě.

 

A 13 /2 = Simplikios, In Physica 458, 23

Ti, kteří předpokládají jeden prvek, o něm říkají, že je neomezený rozsahem, jako Thalés o vodě.
 

A 13 /3 = Serv., Ad Vegilii Aen. XI, 186

(...) Thalés, jenž tvrdil, že všechno je utvořeno z vlhkosti, praví, že těla musí být zaplavena, aby se mohla rozpustit ve vodě.


A 13a = Áetios, De placitis I, 17, 1 (Dox. 315)

Thalés a ti, kdo od něho pocházejí, [učí, že] ke změnám vede mísení prvků.


A 13b = Áetios, De placitis II, 1, 2 Mansfeld–Runia

Thalés a ti, kdo pocházejí od něj, tvrdí, že svět je jeden.


A 13c = Áetios, De placitis II, 12, 1 (Dox. 340)

Thalés, Pýthagorás a ti, kdo od nich pocházejí, rozdělují sféru všeho nebe na pět kruhů, které prohlašují za „zóny". Nazývají je: severní a vždy viditelný, letní obratník, rovnodennostní, zimní obratník, protiseverní a neviditelný. Kruh šikmý k těm třem vnitřním je zván zodiak, ...


A 14 /1 = Aristotelés, De caelo II, 13; 294a28-34

Jiní však tvrdí, že [Země] spočívá na vodě. Takový je totiž nejstarší výklad, podle něhož prý Thalés z Mílétu tvrdí, že [Země] setrvává [v klidu], neboť plave, jako plave dřevo nebo něco podobného. Žádná z takových věcí totiž přirozeně nespočívá na vzduchu, nýbrž na vodě, – takže není stejné vysvětlení ohledně Země a vody, která Zemi nese. Ze své přirozenosti totiž nesetrvává nahoře, ale spočívá na něčem.
 

A 14 /2 = Simplikios, In De caelo 522, 14

 

A 15 /1 = Seneca, Natur. Quaestiones III, 14; 106, 9 Gercke

Thalétův názor je nepřípadný. Říká, že okrsek zemský je nesen a vezen vodou jako loďka, a když říkáme, že se chvěje [zemětřesením], tehdy se zmítá na rozbouřených vlnách; není tedy divu, že je natolik vlhká, až z ní vyvěrají řeky, když je celá ve vodě.


A 15 /2 = Áetios, Placita philosophorum III, 11, 1; 895e (Dox. 377)

Ti, kdo následují Thaléta, říkají, že Země je uprostřed.


A 16 /1 = Hérodotos, Historiae II, 20

Říká, že příčinou vzdouvání Nilu jsou větry etésie, které mu brání ústit do moře.


A 16 /2 = Áetios, Placita philosophorum IV, 1, 1; 849f

Thalés se domnívá, že etésiové větry vanoucí do Egypta z opačné strany zvedají masu vod Nilu, neboť vzdouvající se moře, které se valí proti jeho ústím, zadržují jeho vody.


A 17 = Derkyllidés, in: Theón ze Smyrny, De utilitate mathematicae 198,14-18 Hiller

Eudémos ve svých Astronomických knihách vypráví, že sklon [var.: pás] zodiaku a cyklus velkého roku objevil jako první Oinopidés, zatímco Thalés objevil zatmění Slunce a periodu slunovratů, totiž že se nenaplňuje vždy stejná.


A 17a /1 = Áetios, De placitis II, 13, 1 Mansfeld–Runia

O podstatě hvězd – planet i stálic:

Podle Thaléta je sice zemitá, avšak hvězdy jsou ohnivé.


A 17a /2 = Áetios, De placitis II, 20, 9 Mansfeld–Runia

O podstatě Slunce:

Podle Thaléta je podobná zemi [zemitá].


A 17a /3 = Áetios, De placitis II, 24, 1 Mansfeld–Runia

Thalés první řekl, že při zatmění je Slunce překrýváno Měsícem (...), který je zemité přirozenosti. Je pak odraženě vidět to, co je podložené disku.


A 17b = Áetios, De placitis II 27, 5 Mansfeld–Runia

O osvětlení Měsíce:

Thalés první řekl, že Měsíc je osvětlován Sluncem.



A 18 = Plinius, Natur. Historia XVIII, 213

Hésiodos tvrdí, že ranní západ Plejád nastává, když se naplňuje podzimní rovnodennost; Thalés tvrdí, že se tak děje 25. den po rovnodennosti.


A 19 = Apuleius, Florida 18, 94-113; p. 37, 10 Helm.

Thalés z Milétu byl ze sedmi mudrců daleko nejvýznamnější. Jako první z Řeků objevil geometrii, byl nejspolehlivějším zkoumatelem přírody a nejznalejším pozorovatelem hvězd. Pomocí krátkých linií (parvis lineamentis) objevil ty největší věci: oběh časů (ambitus temporum), vanutí větrů, pohyb hvězd, podivuhodné zvuky hromů, šikmý běh hvězd, roční návraty Slunce, přírůstky narůstajícího Měsíce i jeho úbytek, když stárne; a překážky, když zmizí (při zatmění? obstacula delinquentis). Až ve vysokém stáří vymyslel božskou nauku, kterou nejenom rozpoznal, nýbrž i dokázal experimentem, a sice, kolikrát slunce ve své velikosti proběhne svůj vyměřený kruh. O tomto svém čerstvém objevu prý poučil Mandrolyta z Priény, který byl novým a nečekaným poznáním tak potěšen, že poručil Thalétovi, aby si za tak skvělé poučení přál odměnou jakkoli vysokou odměnu. „Dostatečnou odměnou mi bude,“ pravil moudrý Thalés, „že pokud budeš to, co ses ode mne naučil, někomu předávat, nebudeš to vydávat za své, nýbrž jako původce tohoto objevu budeš prohlašovat mě a nikoho jiného.“

(Cfr. Júlianos, Or. III 162, 2 Hertl.)


A 20 /1 = Proklos, In Eucl. 157, 10 Friedl.

Thalés prý první dokázal, že kruh se průměrem dělí na dvě stejné části.
 

A 20 /2 = Proklos, In Eucl. 250, 20

... Říká se, že Thalés první poznal a vyřknul, že u každého rovnoramenného trojúhelníka si jsou úhly při základně rovny. Po starém způsobu však tyto úhly nazval podobnými.
 

A 20 /3 = Proklos, In Eucl. 299, 1

... Poučka ..., že protínají-li se dvě úsečky, jsou si [protilehlé] úhly při vrcholu rovny, byla, jak říká Eudémos, prvně nalezena Thalétem.
 

A 20 /4 = Proklos, In Eucl. 352, 14

Eudémos v Dějinách geometrie (fr. 87) přičítá tuto poučku (o shodnosti trojúhelníků, pokud se shodují v jedné straně a v přilehlých úhlech) Thalétovi. Způsob, jakým Thalés zjišťoval vzdálenost lodí na moři, prý totiž vyžaduje použití této poučky.


A 21 /1 = Plinius, Natur. historia XXXVI, 82

Měření jejich výšky [pyramid] objevil Thalés z Milétu, který měřil stín v tu denní dobu, kdy odpovídal skutečné výšce tělesa [těla?].


A 21 /2 = Plútarchos, Septem sapientium convivium 2; 147a


A 22 /1 = Aristotelés, De anima I, 5; 411a7

Někteří tvrdí, že duše je smíšena s vesmírem; snad proto Thalés myslel, že vše je plné bohů.

Cfr. Platón, Leges X, 899b:

Athénský host: A všechny hvězdy i Luna, roky a měsíce i všechna roční období? Jaký jiný výklad o nich podáme nežli tentýž, že když se jedna duše nebo více duší ukázala jako příčina toho všeho - dobrá veškerou zdatností - budeme je pokládat za bohy, ať už řídí všechen svět sídlíce v tělech, jako živé bytosti, nebo jakkoli jinak? Je někdo, kdo by toto uznával a přece snesl tvrzení, že všechno není plné bohů?


A 22 /2 = Aristotelés, De anima I, 2; 405a19

Zdá se, že i Thalés, podle toto, co se z jeho myšlenek připomíná, pokládal duši za cosi pohybujícího, když říkal, že magnetovec má duši, protože hýbe železem.


A 22a = Áetios IV, 2, 1 (Dox. 386a10)

Thalés první prohlásil duši za vždy pohybující se, tedy za samohybnou.


A 23 /1 = Áetios, De placitis I, 7, 11 (Dox. 301)

Thalés míní, že bůh je mysl kosmu, oživující veškerenstvo, které je současně plné daimonů. Proto z prvků vlhkosti pochází pohybující božská síla.

A 23 /2 = Cicero, De deorum natura I, 10, 25

Thalés Mílétský ... tvrdil, že voda je počátek věcí, bůh pak její myslí, která veškerenstvo z vody utváří.

 

Další testimonia:

Diogenés Laertios, Vitae philosophorum I, 13:

Filosofie má od počátku dvě větve: jednu od Anaximandra, druhou od Pýthagory. Anaximandros byl posluchačem Thalétovým; Pýthagoru uvedl do filosofie Ferekýdés. První větev se nazývala iónskou, protože do ní Anaximandra uvedl Thalés, původem Ión, byl totiž z Mílétu. Druhá se nazývala italskou po Pýthagorovi, protože ji nejvíce pěstoval v Itálii.

 

Diogenés Laertios, Vitae philosophorum II, 46 (= Ferekýdés F 58 Schibli):

Jak praví Aristotelés ve třetí knize Poetiky, [Sókrata] ostře kritizoval ... Antifón ... Hésioda Kerkóps ... Thaléta zase Ferekýdés...

Cfr. Súda, s. v. Ferekýdés (= Ferekýdés A 2/ 1).

 

 

 

 



 


Zpátky k Thalétovi
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz