Hippón

Zlomky DK 38 A

 

A 1 /1 = Iamblichos, De vita Pythagorica 36, 267

Samští: Melissos, ... Elóris, Hippón.

A 1 /2 = Censorinus, De die natali 5, 2

Hippón je vskutku z Metapontia nebo ze Samu, pokud důvěřujeme Aristoxenovi.

A 1 /3 = Sextos Empeirikos, Pyrrhoniae hypotheses III, 30; p. 341

[Hippón] z Rhégia.

A 2 /1 = Scholia Aristophan. Ven. ad. Nub. 94n. (sic Av. 1001)

Aristofanés, Oblaka 94-97:

                        Toto je myslírna moudrých duší;

                        tam bydlí muži, kteří přesvědčí

                        svou řečí, že nebe je podobné

                        poklopu, kterým přikrýváme uhlí.

                        [Ten poklop je prý kolem nás a my

                        jsme uhlí podle jejich moudrosti.]

Jako první toto řekl Kratínos v dramatu Panoptai o filosofovi Hippónovi, jemuž se mu vysmíval.

A 2 /2 = Scholia Clem. Protrept. IV, 103 Klotz (viz B 2)

Tohoto Hippóna a jeho jakoby bezbožnost vzpomíná Kratínos.

A 3 = Hippolytos, Refutatio I, 16 (Dox. 566)

Hippón z Rhégia však pravil, že počátky jsou vlhko, tedy voda, a horko, tedy oheň. Z vody prý vznikl oheň, přemohl moc té, z níž se zrodil, a tak ustavil svět. Duši říká někdy mozek, jindy voda; neboť i sperma je nám zjevné za vlhka, z něho prý vzniká duše.

A 4 = Simplikios, In Physica 23, 22

Thalés (...) a Hippón, který myslí, že je i ateista, prohlásili za princip všeho zjevného vodu, co do vnímání (...).

A 5 = Sextos Empeirikos, Pyrrhoniae hypotheses III, 30; IX, 361

Hippón z Rhégia však oheň a vodu.

A 6 /1 = Alexandros, In Metaphysica 26, 21

Vyprávějí, že Hippón pokládal za počátek prostě vlhko, nevymezeně, aniž by zřetelně vyjádřil, zda-li vodu, jako Thalés, nebo vzduch, jako Anaximenés a Diogenés [z Apollónie].

A 6 /2 = Ióannés Diakonos, Alleg. in Hes. Theog. 116

Který pokládal za počátek zemi, jako Hippón ateista.

A 7 = Aristotelés, Metaphysica I, 3; 984a3 (po Thalés A 12)

Neboť Hippón by pro skromnost svého rozumu neuznal za vhodné něco tvrdit po nich.

A 8 /1 = Kléméns Alexandrijský, Protrepticus 24, 2 (př. Matyáš Havrda)

Žasnu nad tím, jak mohl být nařčen z bezbožnosti takový Euhémeros z Akragantu, Níkánór z Kypru a Hippón i Diagorás z Mélu nebo ještě onen proslulý Kyréňan jménem Theodóros, jakož i mnozí další mužové, kteří svůj život spravovali rozumným způsobem a viděli mnohem pronikavěji než ostatní lidé, jaký blud tyhle bohy obestírá.

A 8 /2 = Ióannés Filoponos, In De anima 88, 23

[Hippón] byl nařčen z bezbožnosti proto, že za příčinu všeho nepovažoval nic jiného než vodu.

A 9 = Alexandros, In Metaphysica 462, 29

Hippón byl první nazván ateista (neboť neuznával nic mimo smyslovou zkušenost).

A 10 /1 = Áetios IV, 3, 9 (Dox. 388)

Podle Hippóna je duše z vody.

A 10 /2 = Aristotelés, De anima I, 2; 405b2

Někteří z nich, kteří měli ještě hrubší představy, prohlásili duši za vodu, jako Hippón. Důvodem jejich domněnky parně je, že původ [sperma?] všeho je vlhkost. Těm, kteří tvrdili, že duše je krev; [Hippón] dokazoval, že sperma není krev. Toto je však [podle něho] původní duší.

A 10 /3 = Aristotelés, De anima I, 2; 405b24

Ti však, kteří do počátků kladou protiklady, sestavují z protikladů také duši. Ti pak, kdo uznávají jiný způsob protikladů, třeba horko nebo chlad nebo něco jiného na ten způsob, pokládají duši podobně za jedno z toho. Přitom se řídí i podle jmen [zvuku slov]; neboť ti, kteří říkají, že duše je horko, tak činí i proto, že to je prý význam slova „žít". Ti, kteří duši pokládají za chlad, pak zase proto, že je tak prý zvána podle výdechu a ochlazení.

A 10 /4 = Ióannés Filoponos, In De anima, XV, 92 M. Hayduck

Jiný způsob protikladů uznávají Hippón a Hérakleitos, totiž horko. Neboť oheň je počátkem. Avšak chlad pokládají za počátek jako vodu. Tvrdí, že každý z těch dvou, a pokoušejí se etymologizovat slovo pro duši (psyché) podle sobě náležitého mínění, totiž že „žít" se říká proto, že oduševnělé bytosti (empsycha) jsou od „žít" (zein). Pokud pak jde o horko, je duše (psyché) nazvána od chladu (psychros), odkud má bytí, když je nám příčinou ochlazení výdechu. Vždyť život přece pochází z duše, duše pak z chladu [totiž z vody]; proto se horko v okolí srdce musí krotit ochlazením (psyxei) výdechu a ne duševní sílu vhánět a činit ji ještě mocnější...

A 11 = Menoniis eclogae 11, 22 = Anonymi Londinensis ex Aristotelis iatricis Menoniis et aliis medicis eclogae (Suppl. Aristot. III, 1, 17), ed. Reimer

Hippón z Krotónu se však domnívá, že v nás je náležitá vlhkost, díky níž vnímáme a žijeme. Když se to s touto vlhkostí má náležitě, tehdy je živá bytost zdravá; když však vyschne, přestává živá bytost vnímat a umírá. Proto jsou staří suší a nevnímaví, že jsou bez vlhkosti. Podobně ani podešve nevnímají, protože nemají účast na vlhkosti; dokonce až takhle to řekl. V jiné knize pak onen muž říká, že se jmenovaná vlhkost proměňuje díky přebytku tepla i díky přebytku chladu a tím přináší nemoci. Říká pak, že se proměňuje buď k většímu vlhku nebo k suchu - nebo k zahuštění nebo ke zjemnění - nebo k jiným vlastnostem. Takto mluví o příčině nemocí, tak nemoci nastávají, nikoli odcházejí.

A 12 = Censorinus, De die natali 5, 2 (viz Alkmaión A 13 /2)

Podle Hippóna ... prý sperma prýští z morku. Vyzkoumal to tím, že pokud je po připouštění dobytka některý samec usmrcen, vyčerpaný morek (medulla, jádro) se nenalezne.

A 13 = Áetios V, 5, 3 (Dox. 418)

Hippón předpokládá, že se samičí sperma nikterak neliší od samčího, aniž by ovšem plození živých bytostí nastávalo díky jeho uplynutí ven z dělohy. Proto předpokládá uvnitř semeno v mnohém rozdílné než u mužů a spíše opuštěné. (A že některá jsou od samce, masitá však od samice.)

A 14 /1 = Áetios V, 7, 3 (Dox. 419)

Hippónax [rozlišuje] mezi hojným a prudkým nebo zase tekutým a slabším spermatem [pro vznik samců a samic].

A 14 /2 = Censorinus, De die natali 6, 4

Hippón tvrdí, že z jemnějších semen se rodí ženy, z hustších samci.

A 14 /3 = Áetios V, 7, 7 (Dox. 420)

Hippónax: Pokud převládne původ [sperma?], tak samec; pokud však výživa, samice.

A 15 = Censorinus, De die natali 6, 1

Hippón [říká, že nejprve roste] hlava, v níž je prvotní [vládnoucí?, základ?] duše.

A 16 /1 = Censorinus, De die natali 9, 2

Hippón píše, že nemluvně se formuje v šedesáti dnech: ve čtvrtém měsíci se utváří pevné maso, v pátém rostou nehty a vlasy, a v sedmém je už člověk hotový.

A 16 /2 = Censorinus, De die natali 7, 2

Hippón z Metapontu domníval, že porod může nastat od sedmého do desátého měsíce. Podle něho je totiž v sedmém měsíci plod již zralý, neboť sedmičetný počet má ve všem největší vliv. V sedmi měsících jsme formováni, po dalších [sedmi] se začínáme stavět rovně. Po sedmi měsících nám také zuby začínají růst a po sedmi letech padat, čtrnáctého roku obvykle dospíváme. Počátek zralosti se však může protáhnout od sedmi měsíců do desíti, neboť přirozenost je v každém jiná; ať už jde o sedm měsíců nebo roků, nebo o tři měsíce nebo roky přistupující k jejímu využití. Vždyť zuby dítěti rostou v sedmi měsících a nejvíce dorůstají desátého měsíce, sedmého roku první z nich vytrháváme, desátého poslední, po čtrnácti letech někteří, avšak do sedmnácti let všichni dospíváme.

A 17 = Censorinus, De die natali 6, 3

Avšak Diogenés (A 25) a Hippón se domnívají, že v dutině [dělohy] je cosi vyčnívajícího, co dítě u uchopí ústy, a z čeho také čerpá výživu, jako po narození z matčiných prsou.

A 18 = Censorinus, De die natali 6, 9

Následuje [pojednání] o dvojčatech, která se někdy rodí. Hippón soudil, že se tak děje díky určitému množství semene. Když je ho totiž více, než stačí pro jedno [dítě], rozdělí se do dvou stran.

A 19 /1 = Theofrastos, Historia plantarum I, 3, 5

Neboť vše divoké i pěstované, říká Hippón, je dotčené nebo nedotčené péčí, jak neplodné i nesoucí plody, tak nesoucí květy i nekvetoucí, podle místa a obklopujícího vzduchu, taktéž charakter rostlin shazovat listy i být vždy zelené.

A 19 /2 = Theofrastos, Historia plantarum III, 2, 2

Jak říká Hippón, je vše jak pěstované, tak divoké; my pečujeme o pěstované, nepečujeme o divoké. (...) Neboť vše, co je zcela zanedbané, slábne a zdivočuje, zatímco vše opečované se nestává vždy lepším, jak jsem řekl.