Fr. 1 = Platón, Prótagorás 316d

Sofistické umění je podle mého mínění staré, ale ti, kdo se jím ve starém věku zabývali, je ze strachu před nenávistí s ním spojenou zastírali a zakrývali jinými uměními. Jedni básnictvím, jako Homér, Hésiodos a Simónidés, jiní zase zasvěcováním a věštectvím, jako ti kolem Orfea a Músaia. Někteří, jak jsem slyšel, i gymnastikou, jako Ikkos z Tarentu i ten, který je ještě nyní jedním z nejlepších sofistů, Hérodikos Sélembrijský.

Fr. 2/ 1 = Platón, Zákony VIII, 839e-840a

Athénský host: Což z doslechu nevíme o Ikkovi z Tarentu, co podnikal kvůli závodu v Olympii i kvůli dalším závodům? Z touhy po vítězství v nich si osvojil potřebnou schopnost a s ní spojené vědomí, mužnost v duši, jak se říká. Po celou dobu svého vrcholného cvičení se ani nedotknul žádné ženy, ba ani kluka.

Fr. 2/ 2 = Pausaniás, Cesta po Řecku VI, 10, 5

Tarenťan Ikkos, syn Nikolaidův, získal olympijský věnec za pětiboj a později se prý stal nejlepším cvičitelem své doby.

Fr. 2/ 3 = Stefanos Byzant., Ethnika, p. 603, 8 Meineke, heslo Tarent

Ikkos z Tarentu, lékař v 75. (?) olympiádě (480-476 před n. l. ?). Platón ho připomíná v dialogu Prótagorás.

Fr. 2/ 4 = Eustathios, Commentarii ad Homeri Iliadem II; p. 610, 28 = p. 206, 9 van der Valk

Ikkos je vlastní jméno moudrého lékaře z Rhegia, díky němuž máme úsloví „Ikkův oběd", totiž pro střídmost jeho života.

Fr. 2/ 5 = Eustathios, Comm. in Dionysii periegetae orbis descriptionem, p. 376, 9 Müller

Fr. 3 = Iamblichos, De vita Pythagorica 267

Ikkos.  [Jen výskyt jména ve výčtu pýthagorejců.]